Zůstává stále mezi námi, vzpomíná Třebíčsko

Prezidentská návštěva nezůstala zaznamenána jen v kronikách a na několika fotografiích. Zůstává i v srdcích těch, kteří se s Václavem Havlem osobně setkali. Havlova cesta na Třebíčsko měla hned několik prvenství. V jistém ohledu se jednalo o návrat do známých míst. „První setkání s prezidentem Václavem Havlem je pro mne nezapomenutelným zážitkem,“ vzpomíná starosta Náměště nad Oslavou Vladimír Měrka. „Bylo to na začátku devadesátých let, kdy došlo k rozpadu federace. Já byl teprve několik měsíců ve funkci starosty a hned prezidentská návštěva. Měl jsem tehdy příležitost strávit s touto osobností, které si mimořádně vážím, pětačtyřicet minut v příjemném rozhovoru v salónku letecké základny. Dost mě svazoval respekt, ani nevíte jak. Zvlášť, když jsem věděl, čím si prošel a co všechno prožil. Ale ukázalo se, že jde o naprosto normálního člověka. Mluvil jsem s ním o běžných věcech i o komunální politice a každodenních starostech,“ řekl starosta Měrka.

Malou perličku přidal na závěr. „Když jsem mu předával drobné dárky na památku jeho návštěvy Náměště nad Oslavou, řekl mi tehdy Václav Havel, že vlastně Náměšť zná. Že sem jako malý chlapec jezdíval na léto. Nedalo mi to, a snažil jsem se to místo vypátrat. Nakonec jsem zjistil, že by se mohlo jednat o Okarec,“ dodal Měrka.

První prezident

Václav Havel měl tehdy v únoru 1995 hodně nabitý program. Po letišti a Náměšti jej čekala jaderná elektrárna. „Václav Havel byl první prezident v historii, který dukovanskou elektrárnu navštívil,“ řekl mluvčí Dukovan Petr Spilka. „Je to člověk, kterého si nesmírně vážím. Vím, že to vypadá poněkud divně, když používám přítomný čas, ale pro mě se na tomto faktu nic nemění, i když už není mezi námi,“ řekl mluvčí Petr Spilka.

Na návštěvu prvního porevolučního prezidenta mají v elektrárně kromě fotografií vzpomínku v podobě zápisu v pamětní knize. Kromě podpisu tam nechybí ani všudypřítomné srdíčko.

Žádné oficiality

„Návštěvu Václava Havla předcházel poněkud podivný telefonát z prezidentské kanceláře,“ vzpomíná na příjezd hlavy státu tehdejší a současný starosta Třebíče Pavel Heřman. „V něm jsem se dozvěděl, že nás poctí svou návštěvou Václav Havel, ale že si nepřeje žádné oficiality. Doslova nám pořádání jakéhokoliv mítinku zakázali,“ zavzpomínal Heřman. „Pak, když se lidé dozvěděli, že je ve městě, málem ho před Malovaným domem ušlapali, tolik jich přišlo. Dost se to tehdy propíralo, jak to, že nebylo připraveno ozvučení a tak dále, ale my jen plnili přání hlavy státu. Myslím, že právě tohle vystihuje osobnost Václava Havla. Skromný člověk, který neměl rád oficiality. Pro mne byl a zůstane velkou mravní autoritou. Jeho odchod považuji za velkou ztrátu pro všechny demokratické státy. Vzpomínám si na cestu do Venezuely, kam jsem odletěl coby senátor. Pamatuji si na setkání s obyčejnou Venezuelankou, která, když se dozvěděla odkud jsme, doslova z rukávu začala sypat vše o Václavu Havlovi. Řekla mi tehdy, že ve svém životě milovala pouze dva muže: Simóna Bolívara a právě našeho Václava Havla. Tehdy jsem si uvědomil, jak moc si ho ve světě lidé váží. Nikdy neměl manýry papalášů a nebyl nabubřelý. Pro mně zůstane mravní autoritou,“ uzavřel Pavel Heřman.