Jedním z motivů filmu Nestyda je odchod muže od manželky k milence. Myslíte, že už je v dnešní době taková situace běžná?

Nevěra tady vždycky byla a bude, nevyskytuje se podle mě o nic častěji než dříve. Jenom rozvodů teď poněkud přibylo, v Praze se rozvádí zhruba polovina manželství.

Je vůbec možné, aby se po nevěře vrátilo manželství do původní podoby?


Při vzájemné toleranci a odpuštění vztah samozřejmě šanci má. Při jakémkoliv „lepení“ vztahů je ale třeba zvážit, zda to má význam. A v případě, že jsou ve svazku nezletilé děti, to má smysl téměř vždy. Nevěrník by ale měl pochopitelně projevit určitou lítost a dobré předsevzetí.

Vyskytuje se ve filmu podle vás nějaký typický fenomén dnešní doby?


Dnešní filmy mají především tu výhodu, že jsou otevřené a pravdivé, dříve se dost věcí drželo pod pokličkou. Mnoho lidí sice v souvislosti s dnešní dobou hovoří o jakési sexuální revoluci, ale situace je již po tisíciletí stejná – pouze už toto téma může být otevřeně zobrazováno a lze o něm volně diskutovat.

Tématem letošních Modrých dnů je domácí násilí. Setkal jste se vy osobně někdy s domácím násilím?


Ve svém bezprostředním okolí ne, ale bydlel jsem nějaký čas v paneláku – tam se samozřejmě nějaké to násilí vyskytovalo. Jako nezúčastněná osoba jsem do toho nijak nezasahoval, ale pokud by se na mě někdo obrátil jako na odborníka, snažil bych se mu určitě nějak pomoci.

Liší se nějak násilí mužské a ženské?


Mužské násilí bývá fyzické, zatímco ženské spíš psychické, skryté. Jedno ale může samozřejmě souviset s druhým. Pokud ze strany ženy dochází k dlouhodobému psychickému teroru, pohár trpělivosti někdy přeteče a muž ženu v afektu uhodí.

Jana Ševčíková