Miluje Vietnam, kde mnohokrát pobýval. A kdyby se měl znovu narodit, chce, aby to bylo právě tam. Emeritní profesor Pavel Valíček, toho času žijící na chalupě v Martínkově na Třebíčsku.

Jak jste se dostal k botanice, čínským bylinám , tropickým a subtropickým rostlinám vůbec?

Na samém počátku byl učitel biologie na obecné škole, o přírodě uměl poutavě vyprávět a získat žáky. Zvolil jsem tedy střední zemědělskou školu. To byla padesátá léta, v rozpuku Mičurinské hnutí a v té době Univerzita Karlova zájemcům rozesílala semena bavlníku, aby je zkusili vypěstovat. Bavlník – mimochodem nádherná rostlina, nyní často využívaná do suchých vazeb – se mi stal životním osudem. Později jsem si na něm udělal kandidaturu, habilitaci i velký doktorát. Na té střední škole byl osvícený ředitel, který mě a spolužáka podpořil v takových experimentech. A na Vysoké škole zemědělské v Praze v době, kdy jsem končil, shodou okolností vznikal Institut tropického a subtropického zemědělství.

Takže vaše směřování bylo jasné…

Bylo. Tehdy jsme měli úzké vazby na rozvojové země, jezdili k nám studenti na stipendia, institut měl za úkol z nich vychovávat odborníky pro zemědělství tropů a subtropů. Učilo se tam ne naše zemědělství, ale jak pěstovat rýži, banány, koření a podobně. Strávil jsem zde téměř 34 let. Sice jsem se stále intenzivně věnoval svému bavlníku, ale pak zemřel kolega, který pracoval převážně na asijských léčivých rostlinách. Já už v té době inklinoval k Asii, bavlník jsem odložil stranou a převzal jsem práci po kolegovi. Bylo to na přelomu 70. a 80. let.

Konkrétně ve Vietnamu jste, pokud to nasčítáme, strávil víc než dva roky života…

Je to nádherná a inspirativní, turisty dosud nepříliš objevená země. Měli jsme tehdy v dobách socialismu s Vietnamem velmi rozvinutou spolupráci. Tam jsem získával odborné zkušenosti. Spolupracovali jsme při pěstování kávovníku, kaučukovníku, olejnin, léčivek. Pomalu jsem se tam dostával do problematiky východních léčivek – a posledních pětadvacet let jsou mým hlavním zájmem. Čína a Vietnam jsou velký a malý „bratr“, léčivky tam mají nejen podobná či shodná jména, ale i způsoby užití.

Lidé u nás jako stěžejní východní léčivou bylinu vnímají žen–šen…

Traduje se, že má mimořádné účinky. Ono to není zas až tak jednoznačně pravda, ale velký potenciál tato bylina určitě má. Dokonce jsme žen–šen pěstovali, nebylo složité sehnat stratifikovaná semena. Ale staré čínské přísloví říká: Je lehčí vycvičit starého tygra, než vypěstovat kořen žen–šenu. Potřebuje přistínění, speciální zálivku i složení substrátu, dokonce jsem jej jeden čas pěstoval i na zahrádce v Martínkově.

V Martínkově na chalupě žen–šen?

Ale je velmi choulostivý. Vydržel vždycky jen krátce. Je to krásná a mimořádná rostlina. V přírodě se žen–šen vyskytuje už jen výjimečně, je kriticky ohrožený. Původně rostl v tajze, má však překrásné sytě rudé plody, takže i „slepý“ sběrač na něj narazil. A tak z přírody prakticky vymizel. Asie to ale zvládla, má perfektně vyvinutou technologii pěstování. Co se dostává k zákazníkům po světě, je uměle vypěstovaný produkt, čímž nechci říct, že by byl horší než ten v běžné přírodě.

A jak je to tedy s těmi zázračnými účinky?

Patří mezi tonizující rostliny či harmonizátory, je mezi nimi na prvním místě. Ale jsou tam další rostliny, které se oproti žen–šenu u nás dají dobře vypěstovat. Řada z nich – stejně jako žen–šen – patří do aralkovitých. Náhražkou je eleuterokok ostnitý, říká se mu také „čertův keř“ nebo řada aralek. Z dalších druhů sem patří i leuzea, takzvaná parcha. Taky rodiola – rozchodnice, můžeme se s ní setkat ve slovenských Tatrách ve vysokých polohách. Hlavní silou těchto rostlin pocházejících z Asie je schopnost harmonizovat organismus. Neléčí samy o sobě, ale nejsou taky návykové. A dokážou člověka v dysfunkci vyrovnat z hlediska fyzických i duševních sil.

Jak se užívají?

Možností je celá řada. Celá asijská medicína je založená na odvarech, které my neznáme, děláme především nálevy. Bylinky na sítku, ale ještě větší barbarství jsou sáčky, které přelijeme horkou vodou. Kdežto Asiaté každou konkrétní směs vaří po jí stanovenou dobu. Některou pět minut, jinou i tři hodiny. Je to na dlouhé povídání. Čínská medicína nepracuje s jednotlivými rostlinami, ale s komplexem rostlin. Léčivá směs se skládá třeba z pěti, sedmi bylin, každá má svůj účel. Jedna je vždy hlavní, která rozhoduje o účinku, a pak jsou tam byliny podpůrné. A další rostliny třeba zase dávají směsi i snesitelnou chuť.

Čínská medicína je perfektně propracovaná. U nás se na ni někdy pohlíží s despektem, trochu jako na šarlatánství…

No to není v žádném případě šarlatánství. Vždyť je to velmi důkladně propracovaný a vyzkoušený systém, který se tvořil více než pět tisíc let! A i z hlediska fytoterapie a vědy jako takové jsou všechny účinky zdůvodnitelné a doložitelné. Oproti naší klasické medicíně má ta východní navíc filozofický základ. Vychází z filozofie taoismu, například z principu jin a jang.

Z principu rovnováhy…

Ano, člověk je zdravý, jestliže jsou tyto dva principy v rovnováze. Jakmile se vychýlí, onemocníme. Proto taky každá bylina má svou povahu, vazbu na konkrétní orgány a chuť. Číňani uznávají pět chutí – kyselou, hořkou, palčivou, slanou, sladkou. Už jsem naznačil, že žen–šen není všehojící zázrak. Harmonizátory, jak jsem o nich hovořil, jsou v naprosté většině jangového charakteru. Jang je vzestupný, teplý, posilující. Pokud budete mít nedostatek jinu, přebytek vzestupného jangu a budete ještě brát jangový žen–šen, ublížíte si. Potřebujete se dostat do rovnováhy – a ne, aby vám ještě více narostl jang.

Čínský lékař musí k pacientovi zřejmě přistupovat jinak, než jsme zvyklí. Zkoušíte i léčit?

Kdepak. Znám principy, pochopil jsem je, proto tomuto systému věřím, ale v Číně se tradiční lékařství dědí z otce na syna. Jsou to velmi zasvěcení odborníci s obrovskou praxí, kterou nemám. Tam se lékař pacientovi velmi intenzivně věnuje. Základem je dotazování, odběr pulzů, ale například i vyšetření jazyka. Existuje velmi silná kniha, ve které jsou fotografie jazyků, od nichž se lékař mimo jiné odráží při diagnostice. Jsou tam například k vidění zčernalé jazyky, kdy pacientovi doslova sedí „smrt na jazyku“, jak se říká.

To u nás to v ordinacích vypadá jinak…

Když jsem byl malý, doktor mi vždy při návštěvě řekl, abych vyplázl jazyk. To už se dnes nedělá. Naopak. Z některých lékařů se stali „obchodní zástupci“ farmaceutických firem. Jak už jsem řekl, čínský lékař se musí pacientovi nejen věnovat, ale být i v úzkém kontaktu. Vždyť odebírá pulzy, velmi rozsáhle se dotazuje, sedne si s pacientem, baví se s ním, pozoruje ho. U nás takové vztahy mezi lékařem a pacientem velmi často chybějí. Samostatnou kapitolou je potom farmaceutická lobby, což je ovšem celosvětová záležitost.

Máte podíl na vytvoření zahrádky čínských léčivých bylin ve vinařství Sádek a u baziliky v Třebíči. Zkuste vyjmenovat některé zajímavé východní léčivky, které se u nás dají pěstovat.

Vždycky se najde něco, co se dá pěstovat i v našich podmínkách. Samozřejmě naše zimy jsou nevyzpytatelné, ale jde to. Je tam třeba kotvičník zemní – takzvaná zelená viagra. Je to jednoletá rostlina, nenáročná na pěstování, kde se sklízí a využívá nať. Nebo schizandra čínská – dekorativní liána s atraktivními plody, které mají nejen tonizující účinky, ale působí příznivě i na játra. V poslední době se u nás stala módní záležitostí kustovnice čínská, čínsky godži. Její sušené plody je možné koupit v supermarketech nebo prodejnách zdravé výživy, ale lze ji u nás i velmi dobře pěstovat. Užívají se mimo jiné při očních chorobách, ale zpomalují i stárnutí kůže a celého těla. Náhražkou žen–šenu je například pazvonek chloupkatý, jehož pěstování je oproti žen–šenu v našich klimatických podmínkách velmi snadné.

Taky se na Sádku dělaly nějaké pálenky s těmito bylinkami a byly rychle pryč…

Ano, upravili jsme asi tři přepravky lahví, šlo o naši českou pálenku, ve které byly naložené bylinky, právě kotvičník, schizandra, nyní velmi módní kustovnice čínská a podobně. U nás v Martínkově děláme již třetí rok košty pálenek. A letos jsme se zaměřili zase na houby, protože některé druhy jsou velmi léčivé. Například velice dobře působí při nádorových onemocněních. Účastníci tak mohli ochutnat ze tří druhů „houbových“ pálenek.

Vyzvedl byste některou zajímavou houbu?

Třeba lesklokorka lesklá, čínsky linči, ale říká se jí taky „houba nesmrtelnosti“. Vozí se k nám z Asie, je drahá jako žen–šen. Jde o dřevokaznou houbu, léčí se s ní například již zmiňovaná nádorová onemocnění, ale také hypertenze, alergie, oslabení imunitního systému a podobně. Nebo například u nás rostoucí hnojník obecný. Pomáhá při cukrovce a vysokém krevním tlaku, má i výrazné antioxidační účinky. Podrobnosti jsou v knížce, která před několika týdny vyšla.

Nabídl jste mi hodně zajímavé pití…

Je to šťáva z plodů rakytníku, kterému se s ohledem na lahodnou chuť říká „sibiřský ananas“. Je to mimořádná rostlina plná vitamínu C se světle oranžovými plody, která tu roste bez problémů, pouze nesnáší velké zamokření. Potíž může být trochu při sklizni, neboť keř má ostny. Kromě šťávy se dají využít semena a zbytky dužniny, obě části mají léčivý olej vynikající na popáleniny, nehojící se rány po ozařování, na bércové vředy a podobně. Bezvadná je z rakytníku i marmeláda, dokonce se z něj vyrábí i výborná zubní pasta. Podrobnosti jsou opět v knížce zabývající se touto rostlinou.

Vy sám si léčíte neduhy v duchu čínské medicíny?

K doktorovi, když nemusím, nejdu. Byl jsem tam naposledy asi před dvěma lety. Máme mimo jiné s manželkou namíchaný čaj, který každé ráno pijeme, má právě ty harmonizační účinky. Ale to samo o sobě nestačí.

Slyšela jsem o takzvaném léčiteli, který lidem v rámci seancí prodává přípravek složený z mnoha léčivých bylin, základem je žen–šen. Slyšel jste o tom přípravku?

Slyšel, to víte, že ano. No to je podle toho, co už jsem uvedl, popření základního principu čínské medicíny. Každý jsme jiný, jedinečný, máme své problémy. A na každého pasuje jiná kombinace léčivek. Prodávat un block každému jednu směs je nesmysl, když máme tisíce nemocí. Zázraky se prostě nedějí. Ale doba je taková, málokdo odolá tomu velkému pokušení – vydělat peníze.

Farmaceutická lobby je taky velký problém…

Lékárníci pláčou, jak jsou biti. Ale přitom mají zlatý důl, lidi bezmezně věří všem těm pilulkám, vláda to podporuje a farmaceutický průmysl z této naivity neskutečně těží. Málokdo ví, že před sedmi lety EU schválila směrnici. Podle ní, pokud nejsou jednotlivé léčivé rostliny schválené ve všech zemích EU, nesmějí se používat. To by paradoxně byla likvidace čínské medicíny nebo indické ájurvédy. Pokud je budeme chtít využít, musejí projít náročnými klinickými zkouškami.

A to je, předpokládám, určitě velmi drahé…

Na to tady nikdo nemá. I profesor Antonín Holý (český chemik a jeden z nejvýznamnějších českých přírodovědců 20. století; je objevitelem řady antivirotik využívaných při léčbě HIV/AIDS, hepatitidy typu B a dalších chorob – pozn. red.) spolupracuje se zahraničními farmaceutickými firmami, které jsou schopné zafinancovat klinické zkoušky a zajistit náročnou výrobu. Farmaceutické firmy se nutně potřebují zbavit posledního pilíře, který jim „komplikuje život“. A tím jsou léčivé rostliny a přípravky z nich. Podle mého názoru tato směrnice EU přímo porušuje listinu základních práv a svobod. Přece nám nikdo nemůže bránit ve svobodném rozhodnutí, jakými způsoby se chceme léčit. Více je k tomuto problému na stránkách www.nedejmesiprirodu.cz.

Lidé užívají hrsti léků a nevědí ani vlastně na co, udržuje je to v jakémsi stavu…

K celé záležitosti jsem už řekl dost. Snad nejlépe o této problematice hovoří u nás vydaný překlad knížky Johna Virapena „Nežádoucí účinek: Smrt“ s podtitulem Přiznání bývalého ředitele velké farmaceutické společnosti. Čtení opravdu jen pro otrlé, ale velmi poučné.

prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc.

Narodil se v roce 1939 v Nymburce.
Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze.
Celý život se věnoval převážně tropickým a subtropickým užitkovým rostlinám v Institutu tropického a subtropického zemědělství. Je v důchodu, který tráví na chalupě v Martínkově na Třebíčsku, ale stále píše knihy, přednáší, je aktivní ve svém oboru. Napsal řadu publikací, např. „Rostliny pro zdravý život“, „Koření a jeho léčivé účinky“, dva díly „Léčivé rostliny Číny a Vietnamu“, „Houby a jejich léčivé účinky“. S kolektivem potom „Užitkové rostliny tropů a subtropů“, „Rostlinné omamné drogy“, „Léčivé rostliny třetího tisíciletí, „Rakytník řešetlákový – rostlina budoucnosti“ a další.