Záhadný zvuk přichází z jaderné elektrárny

Potvrdilo to měření, které na místě provedli specialisté z Národní referenční laboratoře. Jejich citlivé přístroje ukázaly, že neustálé monotónní hučení mají na svědomí transformátory dukovanského zařízení.

„Frekvence souhlasily. Měly by to být transformátory Jaderné elektrárny Dukovany,“ řekl Aleš Jiráska z Národní referenční laboratoře. Stejný zdroj zvuku přístroje zachytily ve Lhánicích, na vyvýšeném místě na hadcové stepi v Mohelně i přímo před jadernou elektrárnou.

ČEZ, který elektrárnu provozuje, nyní nechá provést další upřesňující měření. „Budeme se snažit v nejbližších dnech identifikovat, které z osmi hlavních blokových transformátorů jsou nejhlučnější. Máme podezření na dva, potřebujeme si to jenom potvrdit,“ vysvětlil mluvčí elektrárny Petr Spilka.

Co bude následovat poté? Naměřené hodnoty nepřekračují povolené hygienické normy, proto by v elektrárně mohlo zůstat vše při starém. Mluvčí Spilka ale slibuje, že tomu tak nebude. „Stavíme se k tomu aktivně. Byť je to podlimitní a nemuseli bychom dělat nic. Nicméně to není náš zvyk, pokud jde o okolí a dobré soužití,“ prohlásil.

Nikdo tomu dlouho nevěřil

Další postup provozovatel zvolí, až budou známy výsledky doplňujícího měření. Jisté je v tuto chvíli pouze to, že dva nejhlučnější transformátory se vymění v roce 2011. To je ale pro obyvatelku domu s protivným hlukem příliš pozdě.

„To už budu po smrti,“ vzlyká Hana Fajmonová, která odpočátku za zdroj hluku ve svém domě označovala jadernou elektrárnu. Nikdo jí tehdy nevěřil.
„I my jsem tím do jisté míry překvapeni. Opravdu v této chvíli nemůžu říct, co všechno uděláme a jak to bude,“ utěšuje mluvčí Spilka.

Nezařaditelný akord

Jak je možné, že zvuk, který se dá popsat jako temné rotující mručení, tolik slyší právě jen Fajmonovi ve svém domě a ne jiní lidé v okolí elektrárny? Může za to nešťastná souhra okolností.

Za prvé je tu rozdílná citlivost a schopnost vnímat zvukové frekvence. Jinými slovy, to, co jeden slyší, druhý slyšet nemusí.

A za druhé: Dům Fajmonových stojí tak nešťastně, že svou roli v přenosu zvuku tu hraje kulečníkový efekt. Dům stojí na vyvýšeném místě v ulici, vzdušnou čarou asi pět kilometrů od elektrárny, na kterou je zahrady domu vidět. Odtud je dům sice chráněn hospodářskou budovou, zvuk se ale do domu dostává z druhé strany. Pravděpodobně se odráží od protějších vyšších rodinných domů a ozývá se v pokojích.

„V momentě, kdy se otevře okno do ulice na opačnou stranu Dukovan, je to slyšet intenzivněji. Zvuk se odráží jako v kulečníku,“ popsal Aleš Jiráska.

A další skutečnost: platné normy nejsou podle všeho úplně ideální. Popisují jednotlivé frekvence, které by ještě měly být slyšet a které už ne. Každou samu o sobě, jako jednotlivé tóny u klavíru. Problém je ale v tom, že zvuk z dukovanských transformátorů je jakoby akordem, souzvukem několika tónů. A na ten žádný předpis neexistuje. „Ačkoli teoreticky by to nemělo být slyšet, reálně to slyšet je. To znamená, že nesedí teorie s praxí,“ přiznal Jiráska.

Čtěte také: Duní to, nedá se tu žít, vzlyká žena ze Lhánic