VYBRAT REGION
Zavřít mapu

OBRAZEM: Z Třebíče se prostříhala až do Ria

Třebíč /ROZHOVOR/ – Na první pohled je to nenápadná dívka. Záhy ale člověku dojde, že mluví s nevšední ženou. Taťáňa Klevetová, původem z Třebíče, se s životem nemazlí. V době, kdy byla nejlepší kadeřnicí v republice, neváhala tady všechno zabalit a odjet na zkušenou do světa.

29.3.2010 1
SDÍLEJ:

Taťána Klevetová žije v současné době se svým brazilským přítelem poblíž pláže Copacabana v Riu de Janeiro. I tady se živí opět „nůžkami“. „Klientelu si buduji složitě, ale pomalu se to lepší. Kdyby mi přítel nepomáhal, bylo by to hodně složité,“ přiznáváFoto: archiv Taťána Klevetová

V Irsku nakonec opět dosáhla pomyslného kadeřnického vrcholu. I pak ji to ale nesvázalo a neváhala udělat další rázné rozhodnutí. Odstěhovat se do Ria de Janeiro. Kdoví, třeba za pět let napíše z australského Perthu.


Táňa už ví, že kdo má rozum na správném místě a umí za práci vzít, v životě se neztratí.


Jak jste se dostala k povolání kadeřnice?


Bylo mi čtrnáct, šla jsem na kadeřnickou školu v Třebíči. Babička je kadeřnice, takže to mám v rodině. Po dvou a půl letech jsem odešla do Prahy dělat dva roky školitelku jedné známé firmy na vlasovou kosmetiku. Pak jsem začala dělat v salonu Dan, patří mezi lepší salony v Praze.


Chodily tam celebrity?


Jasně, pár známých lidí se u nás stříhalo. Darina Rolincová, kluci z Chinaski, herec Michal Dlouhý, Monika Absolonová…


Jací byli?


Všichni úplně super, normální, doopravdy fajn lidi. S Pavlem Grohmanem z Chinaski, který před dvěma lety zahynul na motorce, jsme byli kamarádi. Vždycky přišel a už se smál a říkal: Tak ze mě zase udělej nějakýho úchyla. (smích) Stříhala jsem tehdy divoké odvážné střihy a jemu se to líbilo.


A Michal Dlouhý?


On je velký sympaťák, příjemný člověk. Zval mě na divadlo. Nakonec jsem byla na hradě na shakespearovských slavnostech, byla to nádhera. Tihle známí lidé jsou zpravidla hrozně fajn. Nároční a svým způsobem asi problematičtější bývají zákazníci, kteří třeba nejsou slavní, ale příliš lpí na svém vzhledu, dávají to pocítit. Vyžadují preciznost, dokáží v kadeřníkovi vzbudit nejistotu. Ale čím jsem starší, tím méně mě můžou rozhodit.


Vedla jste si dobře, podařilo se vám s týmem kadeřnictví vyhrát soutěž kadeřník roku 2001, a to na celé čáře. Pozici jste měla u nás jistou. Proč jste tedy odjela do světa?


Cítila jsem, že se potřebuji dál vzdělávat, tady už jsem vnímala jakousi stagnaci. Bylo mi čtyřiadvacet, lidí naobjednaných na dva měsíce dopředu, byla jsem utahaná, svazovalo mě to. Chtěla jsem se naučit jazyk, poznat svět, vyměnit prostředí. S kamarádem jsme se domluvili, že pojedeme do Irska. Odjela jsem nakonec jen já.


Jaké byly začátky?


Pracovala jsem v kavárnách a podobně, a po třech měsících jsem se začala pídit po tom, co je mi samozřejmě nejbližší. Zase po stříhání. Začátky byly složité, docela dobrodružné.


Byl i nějaký zážitek, po kterém jste si řekla: Konec, jedu domů?


Ne, svou situaci jsem vnímala jako výzvu. I přesto, že to občas nebylo jednoduché, nechtěla jsem nic vzdávat. Cítila jsem, že bude líp, když se budu snažit.


A v čem byly začátky těžké?


Šlo hlavně o jazyk, protože kadeřnice samozřejmě musí se zákaznicí dobře komunikovat. Pak, když už jsem začala tuhle práci dělat, byla jsem v salonu, kde se pouze foukalo. V Irsku to tak je, že se třeba chodí jen na foukanou, klidně třikrát týdně. To mě fakt nebavilo. Tak jsem si našla práci na inzerát v dobré čtvrti v Dublinu.


I tam chodili známí lidé?


No, to byla občas docela legrace. Nebyla jsem domorodec a moc jsem nekoukala na televizi nebo neposlouchala rádio. Často mi unikalo, že člověk, který prochází mýma rukama, je slavný. Tak třeba jsem stříhala velmi známého irského rozhlasového moderátora, a v tu chvíli jsem to netušila. Pak ke mně chodil pravidelně. Asi moje nejnáročnější zákaznice ale byla ambasadorka Jihoafrické republiky.


Čím byla náročná?


Byla původem Indka, měla přehled, byla vzdělaná. Donesla si svoje přípravky, hřebeny, natáčky. Diktovala, kam chce natáčku, měla doopravdy hodně jasnou představu. Sama sebe jsem se ptala, proč si tedy účes neudělá sama. (smích)


Jaký je rozdíl mezi vkusem Irek a Češek?


Irky víc požadují delší blond vlasy, melíry. Měla jsem jen velmi málo odvážných zákaznic. Zdá se mi, že v Čechách jsou hlavně mladé holky daleko odvážnější. I naše ženy kolem třicítky čtyřicítky.


Jak jste se dostala do Ria?


V Irsku jsem se postupně dostala do stejného kolotoče jako v Praze. Zase jsem pracovala v plném nasazení, poslední dva roky jsem dělala deset patnáct lidí denně. Jsem detailistka, všechno musí být dokonalé, precizní. Však kolegové, kteří po mně přebrali mé zákazníky, z toho byli pak nešťastní. Fyzicky i psychicky už jsem nemohla. Našetřila jsem nějaké peníze, a protože jsem vždycky chtěla cestovat, odjela jsem. Mimo jiné též do Indie. Tam jsem potkala svého současného přítele, Brazilce, a odstěhovala jsem se za ním do Ria. Je sice přímo z Ria, ale jako Brazilec vůbec nevypadá, spíš jako Ir, je blonďatý a modrooký, to já tam zapadnu lépe. (smích)


Tam se ale mluví portugalsky…


Jasně, portugalsky. A portugalština je celkem těžká. Ale učím se. S přítelem se bavíme anglicky.


Pracujete tam opět jako kadeřnice?


Ano. Přítel mi životopis přeložil do portugalštiny, ale práci mám vlastně přes známé. V Brazílii to funguje podobně jako tady. Známý známému. Ale tam je to především kvůli kriminalitě. Neprověřeného člověka nevezmou. Přes známé jsem si tedy našla místo. A zase nastal trochu zádrhel. Brazilci jsou hrozně věrní svým zvykům. Takže celý život chodí k jednomu kadeřníkovi. Klientelu si buduji složitě, ale pomalu se to lepší. Kdyby mi přítel nepomáhal, bylo by to hodně složité.


Máte v Brazílii za klienta někoho známého?


Přišel tam pán, takový hlučný, byla ho plná místnost. Stříhala jsem ho a ptám se, co dělá. On povídá: Já jsem pop star. Říkám: Fakt, jo? Už jsi známý? A on, že celkem jo, vydává asi dvacáté album. (opět smích) Fakt ho všichni v Brazílii znají.


Nemáte někdy chuť se vším seknout a vrátit se do Irska nebo domů?


Cítím, že teď mám být v Brazílii. Zůstanu, dokud se mi tam bude líbit. Rio je krásné, celoročně pláž, teplo…


Co karneval?


Bydlíme v pronajatém bytě přímo mezi plážemi Copacabana a Ipanema, tam bývá centrum dění při karnevale. Místní většinou na tu dobu prostě na týden odjedou pryč, protože tam vtrhnou davy lidí, navíc vzroste kriminalita. Do toho alkohol, drogy. Místní se chtějí vyvarovat zmatku.


Co samba, už jste ji zkoušela?


Ještě ne, ale chystám se. Jsem ale zvyklá chodit brzo spát a nepiju – tedy teď už nepiju. To dřív se mnou byla jiná sranda… Tím to trochu asi oddaluju. V Riu život totiž začíná o půlnoci. Ale vím, že jsem tam na delší dobu, a tak na nic nespěchám. Tam se hodně kouří tráva, bere kokain. Veškerá kriminalita se v Brazílii vlastně odvíjí od drog, je tam hodně chudých. A hodně lesbiček, vyloženě nadprůměrně.


Čím to?


Je to asi tím, že tamní mužská společnost je hodně machistická. A ženy, než být s panovačným mužským, žijí s další ženou. Jsou prostě bisexuální.

Když srovnáte Češky a Brazilky…


Brazilky? V životě jsem neviděla tolik krásných holek pohromadě. Díky podnebí jsou opálené. Není tam módní vychrtlost. Ony mají v sobě ženskost, šmrnc. Dlouhé vlasy, šatičky, které podtrhují pěkná prsa, boky, zadek. Neskrývají to.


Přizpůsobovala jste se nějak?


První věc, kterou mi přítel koupil, když jsem přijela do Brazílie, byly nové plavky. My máme v Evropě střihy bikin, které na brazilské poměry příliš zakrývají tělo. Mám naprosto miniaturní nové plavky. Oni mají beach life, život na pláži, je to fajn. Navíc pokud člověk vypadá jako z Evropy, hrozí, že ho okradou. Je to stále rozvojová země, proto není dobré vyčnívat.


Žijete na Copacabaně. Je tam drahé bydlení?


Řekla bych jako v širším centru Prahy. Platíme asi osm a půl tisíce korun za miniaturní 2+kk. K tomu samozřejmě poplatky. Copacabana je a vždycky byla středem Ria. Je tam tedy bezpečněji. Ale všude kolem v kopcích jsou chudinské čtvrti, říká se jim favely. Tam už bezpečno není. Žijete v luxusním bytě na Copacabana, vidíte na moře, vyjdete za roh a vidíte favelu. Nejdražší bydlení je ale ve čtvrti Leblon. Žije zde třeba fotbalista Ronaldo.


Dostala jste se už pracovně do této luxusní čtvrti?


Ano, pozval si mě pán, kterého stříhám doma. Ten dům má bránu pět metrů vysokou. Když jdu za ním, procházím třemi obrovskými schodišti, stříhám jej v místnosti, odkud je překrásný výhled na Krista… O něčem takovém se obyčejnému smrtelníkovi ani nezdá. I takový je svět.


Co vlasová kosmetika? Je v Brazílii jiná než u nás či v Evropě celkově?


Určitě. Kvůli sluníčku si sami míchají biokúry na vlasy, třeba z aloe vera s keratinem. V Brazílii je obrovské vlhko, nemá smysl si vlasy foukat. Taky tam mají přípravek na stažení objemu vlasů. Zkoušela jsem to sama na sobě. Pak má člověk rovné vlasy jako indián, ale v tom vlhku se bez rovnajících přípravků nedá s vlasy dělat vůbec nic. Narovnávají se tam běžně i černošské vlasy. Černoška přijde do salonu s obrovskou kudrnatou hlavou a odchází s rovnými vlasy.


Jak se to dělá?


Celý proces trvá asi dvě hodiny a používá se naprosto přesná koncentrace tekutiny - formalu, do které se například nakládají v laboratoři preparáty… Nesmí to být silné, aby to nepoškodilo vlasy.


Ženy často od kadeřnice mizí nejkratší cestou domů a hlavu hned myjí a foukají podle svého…


V tomto já vůbec nejsem ješitná. Když si zákaznice řekne, že si raději vlasy doupraví podle svého, dám jí kartáč a fén, ať se vyřádí. Moje kadeřnické ego to neuráží. Nemusím každému cpát svou představu. To už poznám, když dělám něco, co zákaznice nechce. Kadeřník musí být dobrým psychologem.


Když jste teď přijela na dovolenou do Česka, chtějí kamarádi a příbuzní ostříhat?


No jasně, už je ostříhaná celá rodina, kámoši, všichni. A už se zase těším na sluníčko a teplo v Riu.

Autor: Hana Jakubcová

29.3.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ / AKTUALIZOVÁNO
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Srážka auta s vlakem u Žerůtek skončila tragicky.
AKTUALIZUJEME / AKTUALIZOVÁNO
2

Na trati ze Znojma do Moravských Budějovic se srazilo auto s vlakem

Muž volal o pomoc. Žena ho tloukla lahví od vína

Třebíčsko - Čtvrtek, jedna hodina v noci a na policejní služebně zvoní telefon. O pomoc volá zoufalý muž, kterého doma tluče žena lahví od vína.

Pojišťovací agentku poslal soud do vězení

Vysočina – Pojišťovací agentku Marii Vašíčkovou ze Ždírce nad Doubravou na Havlíčkobrodsku poslal ve středu 16. srpna Krajský soud v Hradci Králové na šest let do vězení. Osmačtyřicetiletá žena podle soudu připravila v letech 2009 až 2016 své klienty ve dvaasedmdesáti případech o více než pětatřicet milionů korun.

Kuki se vrací domů. Chytili ho v Jihlavě

Jihlava – Tříměsíční pobyt ve volné přírodě Kukimu končí. Od tohoto pondělí ví o klokanovi, který utekl už v květnu svému majiteli z rodinné farmy v Mohelnici na Olomoucku, celá republika. V pátek ráno se ho podařilo pracovníkům jihlavské zoologické zahrady, hasičům a městským policistům chytit ve Starých Horách v lokalitě Červené domky.

Peníze nechte doma. Slavnosti a koncerty jsou o víkendu zdarma

Třebíč - O začínajícím třetím srpnovém víkendu se můžete na Třebíčsku dobře bavit a dokonce k tomu ani nebudete potřebovat peníze. Vstup na některé akce je zdarma.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení