Zato u rybníku na návsi bylo živo až příliš. A všechny sem přivedlo jediné. Výlov, pořádaný jednou za dva roky.

„Začíná zátah!“, pookřáli promrzlí diváci, když rybáři ve vysokých holinkách popadli sítě a brodili se téměř vypuštěným rybníkem. Jednou, podruhé, potřetí… Ledová voda jim sahala až do půli stehen, bláto cákalo a ryby s nimi sváděly marný boj. Na břehu je nedočkavě vyhlížel zástup lidí s kyblíky a igelitovými taškami. „Petře, máš tam tolstolobika? A já bych chtěl lína,“ ozývalo se z fronty před stánkem, kde se úlovky prodávaly.

Kdo chtěl, odnesl si živý, kdo ráčil, tomu zdatný rybář kapra či amura v mžiku zabil a vykuchal.

„Tolik lidí jsme tu snad nikdy neměli,“ pochvaloval si zájem Drahoslav Bastl. A blahořečil i samotným šupináčům, jichž bylo dohromady kolem šesti set. V rybníku se ale nevzali jen tak náhodou.

„Samozřejmě vysazujeme tak půl kilové kousky. Dva roky je intenzivně krmíme a výsledek se dnes dostavil,“ usmál se po výlovu nad zaslouženou cigaretkou.

Spolu s ostatními pak ještě pobyl jen kousek od rybníka, kde si lidé pochutnávali na smaženém kaprovi, rybí polévce či pečeném selátku, zapíjeli jej pivem i něčím ostřejším a k tomu všemu jim hrála živá muzika.