Jediným, jehož osud už téměř zapadl v zapomnění, byl voják Černý. „Jako dítě si pamatuji, že měl vlastní desku na rodném domě. Později se ale bohužel ztratila a dosud se nenašla. Při stavbě památníku si na něj nikdo nevzpomněl," vysvětlil bývalý kojetický kronikář Alois Hanzal. Desku se nepodařilo najít ani současným majitelům domu. Kromě ní si Hanzal vzpomenul na text, který za dob první republiky sepsal tehdejší řídící obce. „Uvedl tam, že pan Černý byl velmi dobrý voják a také člověk, bojoval hlavně v Jugoslávii, ale když se otevřela fronta ve Francii a československý legionářský sbor, tak se dobrovolně přihlásil tam a dosáhl na tu dobu vysoké hodnosti četaře," líčil.

Černý zahynul až čtrnáct dní před koncem války, další muž z Kojetic padl naopak dva týdny po jejím začátku, a to za zvláštních okolností. Jako jeden z československých vojáků postupoval Karel Farka v noci z 15. na 16. srpna 1914 proti srbským nepřátelům beze zbraně. Chtěl tím vyjádřit slovanskou solidaritu a odpor vůči Rakousku-Uhersku. Nejspíš i jej zabila kulka vyslaná zezadu, od rakouských spolubojovníků. Po odvedení na frontu stihl do rodné obce napsat dopis: „Milý přátelé, přijměte ode mě srdečný pozdrav a políbení. Za příčinou rychlého rukování jsem se s vámi nerozloučil, tak se s vámi loučím na tomto lístku. Prosím vás, nezapomínejte na moji manželku a dítky, navštivte je. Psal bych vám, kdy pojedeme pryč, ale nevím určitě. Říkají v pondělí 3. srpna. Ještě jedenkrát vás zdraví Karel. Víc vám psát nemohu, ta adresa platí po celý čas." Platila ale bohužel jen několik příštích dní.

Z 92 odvedených mužů, což byla více než pětina tehdejších obyvatel, se do Kojetic vrátilo 73. Řada z nich jako invalidé. „Byla to tehdy smutná doba. Každá válka má své oběti, v této byli mezi nimi i lidé od nás," připomněl starosta Vladimír Chromý. U opraveného památníku padlých vojínů v Kojeticích se v pondělí sešlo asi pětadvacet obyvatel, aby za tónů české státní hymny zavzpomínali na své předchůdce.

Napravení chyby

Uctít je se rozhodli také v Jinošově. Učinili tak při nedávné pouti, která se v obci konala. Do parku nedaleko kostela nechali zastupitelé umístit pamětní kámen se jmény třinácti mužů. „O jejich osudech se ve své knize Z dějin obce Jinošova zmiňuje už pan Pěnčík, což je náš bývalý kronikář a spisovatel," doplnil starosta Pavel Křeček. Zřízení památníku je podle něj napravením chyby, která se v Jinošově stala. „Jeho umístění se plánovalo hned po válce, dokonce už bylo vybráno místo mezi třemi lípami, které byly vysázeny v roce 1918. Bohužel jedna uhynula, v roce 1968 ji nahradila nová. Jednoduchý kámen jako památka na padlé se tam podařilo umístit až teď, po sto letech od začátku války," připomněl jinošovský starosta.

Obnovit opět po čase památník svých válečných hrdinů hodlají třeba zastupitelé v Radošově. Zdejší památník nabízí seznam padlých z první i druhé světové války. „Opravovali jsme ho v roce 2008, písmo už by ale chtělo znovu obnovit a také možná upravíme okolí. Se zastupiteli se tím budeme brzy zabývat," řekl starosta Pavel Pařízek. Obec by ráda využila grantu, který Kraj Vysočina vypíše příští rok k 70. výročí ukončení druhé světové války.