Před časem jsem si všiml, že omšelá budova nedaleko nádraží ve Studenci prokoukla. To už jsem věděl, že v objektu sídlí jedno z oddělení brněnského ústavu Akademie věd. Ústavu biologie obratlovců, se zaměřením na genetický výzkum volně žijících zvířat.

Pracoviště Akademie věd ve Studenci je dodnes na první pohled poněkud skryté. Cesta k němu vede po úzké asfaltové silnici opatřené letitou značkou zákazu vjezdu. Za starou plechovou ohradou se ale ukrývá moderní a vstřícná vědecká základna.

Místnosti uvnitř jsou plné přístrojů a počítačů. Na první pohled nejsou příliš atraktivní a zajímavé, vypadají většinou jako šedivé bakelitové skříně. Zajímavé začnou být ve chvíli, kdy vedoucí Josef Bryja začne vyprávět příběhy, které s výzkumem souvisí.

Vědci ve Studenci například zkoumají, jaký vliv má oteplování planety na vývoj obojživelníků. Nebo proč se někteří živočichové rozmnožují lépe než jiní. Příkladem budiž dva různě zbarvení samečkové stejného ptačího druhu. Jeden je červený, druhý žlutý. Ten první to má u samiček dobré. Nemá o ně nouzi. Kdykoli a kdekoli se objeví, padají mu k nohám. V řeči vědecké terminologie je zkrátka reprodukčně úspěšnější než žlutý. Má daleko více mláďat. I když každá ptačí samice zahýbá, červený opeřenec si ji dokáže lépe ohlídat. A když už mu samice přece jen zahne, pak s ještě červenějším samcem.

To všechno vědci zjistili. Zkoumají, jaké jsou mezi oběma druhy genetické rozdíly. Studují mechanismy různého zbarvení. Barvu si totiž pták jaksi vybírá sám. Červené barvivo získává z karotenoidů v potravě. Když je ale investuje do zbarvení, chybí mu jinde, například v imunitním systému. Zajímavé? Ptačí sexuální rituály jsou zkrátka celá věda.

Už chápu, proč bývají vědci tak zapálenými nadšenci a proč je věčné bádání tak baví. Objevovat pozadí a podstatu přírodních jevů je prostě zábavné a vzrušující.

K čemu je ale takové bádání dobré? Takzvaný základní vědecký výzkum, kterému se ve Studenci věnují, nemívá okamžité využití. Jeho výsledků ale využívají další obory. Uplatní se v ochraně přírody, při vývoji léků, v zemědělské praxi.

Jako například další z tamních současných programů, výzkum myší. I ten je dalším příkladem strhujícího příběhu s nevyřešenou otázkou, která vědce pohání k rozlousknutí. Podobně jako u naparujících se ptačích samečků i tady bychom nalezli paralelu se světem lidí. Jako se Evropa politicky profilovala na západ a východ, zrovna tak říši myší domácích rozděluje úzká západo-východní hranice.

Táhne se od Bulharska přes Rakousko a západní Čechy až někam k Dánsku. Nalevo od ní žijí „kapitalistické“ myši, napravo zase myši s „bolševickým“ původem. Ty první mají delší ocas, tmavší břicho, jsou větší. A jsou výrazně agresivnější. Východní myši jsou zase světlejší, se světlým břichem a kratším ocasem. A teď vědecké záhady: Dalo by se očekávat, že agresivnější západní myš zatlačí myš východní směrem na východ. Ale není tomu tak. Překvapivě to vypadá, že hranice se pohybuje spíše směrem na západ.

Oba druhy, ač se mohou mezi sebou křížit, vzájemně nesplynuly. Jejich spojením vznikl jakýsi hybridní druh, který žije jen v úzkém zhruba čtyřicetikilometrovém pásu na rozhraní obou druhů. Proč tomu tak je? I to vědce zajímá. Zkoumají DNA myší, všímají si jejich zvyků. Dělají i jednoduché pokusy – například sledují, jestli hybridní myš umí plavat. A když už ano či ne, který gen za to může. Hledají zkrátka každý důvod, který by mohl ukázat na příčinu vzájemného nekřížení myší.

„Studujeme stejné parametry, které způsobují, že například člověk se nemůže křížit se šimpanzem, přestože devadesát procent genetických informací mají oba shodných. Studujeme celý komplex věcí, od genetiky až po chování druhů myší,“ objasňuje vedoucí týmu vědců Josef Bryja.

Do Studence přišel po roce 2000, když vedení Akademie rozhodlo o vybudování molekulárněgenetické laboratoře. Starou budovu tehdy proměnila rekonstrukce, přibyly vybavené laboratoře a zázemí. To vše postupně přitáhlo nové projekty a nové studenty. „Počet lidí a počet investic od roku 2000 stále roste. Ted právě sháníme peníze, abychom mohli rekonstruovat chovy,“ říká Bryja.

Jeho pracoviště bylo nedávno vyhodnoceno jako nejlepší z celého brněnského ústavu. Figuruje mezi čtrnácti nejlepšími týmy celé Akademie věd v republice.

Práce vědců se neomezuje jen na domácí laboratoře. Působí i v zahraničí, například na černém kontinentu. Ve východní Africe vědátoři studují osídlení pásu savan mezi Etiopií a Mosambikem. „Zajímá nás variabilita biodiverzit (rozmanitost druhů, pozn. red.). Proč je někde obrovská, proč jinde je druhů málo. Studujeme i vývoj virů – jestli a nakolik jsou přenosné v daném místě. Máme tam celkem čtyři velké projekty,“ vypočítává Bryja.

Díky zahraničním výzkumům a také díky úspěšné publikační činnosti v odborných vědeckých časopisech je studenecký ústav viditelný i v mezinárodním měřítku. „Máme tu zahraniční studenty. Naši doktorandi jezdí na výzkumy do zahraničí. Jsme srovnatelní s obdobnými pracovišti v západní Evropě,“ zmiňuje Bryja.

Co do počtu pracovníků, je oddělení průměrné. Má pět vědeckých pracovníků na stálý úvazek. Výjimečné je už v počtu odborníků placených z grantů a různých vědeckých projektů. Takových je dalších šestnáct.

Jak zajímavá a rozmanitá je práce vědců, se může přesvědčit každý. Oddělení se už neuzavírá před světem, jako kdysi. Dvakrát do roka pořádá Den otevřených dveří pro veřejnost. Cestu kdykoli otevřenou mají i školní exkurze, a školy této možnosti hojně využívají.