VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ve válce je člověk Bohu nejblíž, říká kaplan

Třebíč - Za tři týdny odlétá na misi do Afghánistánu, do neklidné oblasti u Tora Bora

2.6.2008
SDÍLEJ:

Kaplan Petr NěmecFoto: DENÍK/ Hana Jakubcová


Je kaplanem u armády. V Česku stále neobvyklá záležitost. Při osobním setkání by ale člověka napadlo cokoli jiného jen ne to, že tenhle asertivní chlapík slouží Bohu. Servítky si nebere při žádném tématu, na které přijde řeč. Pragmatik, ano, to je to správné slovo, které na něj sedí. Petr Němec, farář Československé církve husitské, toho času před cestou do Afghánistánu, člověk zřejmě na svém místě.

Jaké je teď počasí v Afghánistánu? Tipla bych si, že zima tam asi nebude.

No to fakt není. Tam, kam jedeme, je čtyřicet stupňů ve stínu, poušť ve výšce 1600 metrů nad mořem, všude jemný písek a větrno.

Kam že to vlastně vyrážíte?

Do provincie Uruzgam.

To, pokud tuším správně, není typické správní území Čechů.

Ne, je to holandská základna.

O Afghánistánu mám mlhavou představu. Je možné to místo přiblížit, co se přírodních poměrů týče?

Jak už jsem řekl, je to trochu výš položená poušť. A na dalekém obzoru se vypíná obrovské pohoří. Jmenuje se Tora Bora, čímž je řečeno vše.

V jakých podmínkách tam budete žít a v kolika lidech?

Pojedu s libereckou jednotkou, s lidmi, které znám. Bude nás 62 a já. Bydlení tam obstarávají takové ty kontejnery, ve kterých vidíte na kamionech a lodích převážet zboží, měly by být pancéřované. V nich jsou čtyři postele.

Co oblečení?

Neprůstřelná vesta moc prodyšná není, pouštní hadry jsou typické vojenské oblečení, jen v pískových barvách. K tomu se počítá helma, vysoké boty, a pak spousta věcí, které si na sebe navěsíte. Člověk se tam prostě trochu víc potí. A všude má ten jemný písek.

Jak daleko bude nejbližší jiná vojenská jednotka?

Šest set metrů za námi. Američani.

A před vámi? Trochu mi dochází, co chcete říct.

No před námi přece už jen to pohoří Tora Bora. Jako na dlani.

Hm, to asi není zrovna klidná oblast.

To tedy opravdu ne.

Jaké úkoly tam vaše jednotka bude plnit?

Udržet základnu a zabránit přechodu jakýmkoliv ozbrojencům, kromě aliančních.

Proč to vůbec děláte?

Kdo jiný, když ne já? To je trochu pyšné, já vím, ale prostě je to moje práce, tak ji dělám.

K čemu jste jako kaplan vojákům dobrý?

Institut kaplana vždycky u armády byl, všude na světě je to běžné. Ve válce je člověk Bohu nejblíž. A v Afghánistánu válka je. Vojáci jsou tam pod obrovským tlakem, jako sardinky na jednom prostoru půl roku, nevytáhnou paty, všude kolem nebezpečí. Prostě se to tam svým spolubojovníkům budu snažit usnadňovat, budu jejich vrba, nehezky řečeno profesionální kamarád.

S jakými reakcemi vojáků na svůj post se setkáváte?

Jak kde, ve vztahu k této misi s pozitivními. Je to vážná věc, proto můj institut nikdo nedevalvuje.


Za jak dlouho lidi v takovém prostředí, jako je mise, shazují masku?

Ti měkčí po třech dnech, nejtvrdší vydrží tak tři týdny, nakonec se ale pravda ukáže u všech.

Kdy letíte a kdy se vracíte zpět?

Odlet máme 23. června, návrat příští rok.

Pokud vím, jste ženatý a máte dvě dcery. To je docela síla, když chlap na tak dlouho opouští rodinu.

Žena nejdřív omdlívala, teď už se s tím srovnává, nemá to se mnou lehké.

To tedy ne, zkouším si to představit. Co když se jí tady pokazí auto, něco v domácnosti, holky onemocní?

Doma jsou všichni šikovní a stateční a všechno zvládnou.

Vy pocházíte z věřící rodiny? Vím, že než jste odešel do služeb armády, dělal jste husitského faráře v Třebíči.

Z věřící rodiny? No to vůbec ne. Jsem typický panelákový kluk z Třebíče Domků z typické panelákové rodiny.

No jak tedy …?

K tomu se dostanu. Udělal jsem v Třebíči gympl, dva roky jsem si odkroutil na vojně a začal pracovat jako barman v nejmenovaném nočním podniku s hracími automaty. Jako takový lehčí gambler tam chodil jeden farář. To víte, platy nemají kdoví jaké, moc rozšoupnout se nemohl. Začali jsme spolu vést hovory a tak nějak to celé přišlo.

A dál?

Už jsem byl ženatý, měl jsem dceru. Vejšku jsem nechtěl studovat za každou cenu nějakou, na kterou se dá prostě dostat. Protože pak dělat zkoušky z něčeho, co mě nebaví, to by teda fakt nešlo. Vystudoval jsem nakonec teologii na Univerzitě Karlově. Poté jsem nějaký čas pracoval jako farář v Třebíči a potom jsem přestoupil do armády. Zjistil jsem, že se dokážu bavit s lidmi, naslouchat jim, zvládám stres.

Je Afghánistán vaše první zahraniční mise?

Ne, v roce 2006 jsem strávil půl roku v Kosovu.

Kousnu do kyselého jablka, jak vnímáte požadavek církví na osmdesát tři miliard korun odškodnění, z nichž bude nakonec po rocích splácení víc než dvě stě miliard?

Kdo má peníze, má moc. To je celé. Co k tomu víc říct? Tu sympatickou tvář církvi dělají obyčejní dělníci. Těmi jsou ještě nevyhořelí faráři, jež služba zatím nesemlela a jeptišky, které žijí v chudobě a pečují o staré a nemocné.

A ta druhá tvář podle vašeho názoru?

Církev jako každá jiná organizace má ty dole a pak ty nahoře. Bydlí ve velkých nádherných domech, užívají přepych a začnou u nich převládat obyčejné lidské vlastnosti jako touha prostě se mít dobře.

Jak jste vnímal a vnímáte rozruch okolo bývalého patriarchy Československé církve husitské Jana Schwarze, který je též Třebíčan?

S lítostí, bývali jsme přátelé, pak jsme se ale zásadně vzájemně odcizili. Nevím, několik let jsme se neviděli. On se vydal svou cestou.

Jste kaplan u armády, to je celkem drsné prostředí, přesto byste měl zachovávat dekórum. Štace ale nemáte nijak jednoduché. Zeptám se, poslal jste už někdy někoho jak se říká dopr…?

(úsměv) Víte, když je někdo v extrémním prostředí a cítí, že mu začíná nebýt dobře na duši, že to s ním jde z kopce, vyhledá na misi třeba mě, potřebuje se svěřit, vypovídat. Takový člověk se noří sám do sebe a svých starostí a často přestává rozlišovat, kdy jeho dožadování se pozornosti překračuje únosnou míru. Nedokáže respektovat, že mám i jiné povinnosti. Kupodivu tohle zaklínadlo docela funguje, ten jedinec se zklidní a dá se s ním dál pracovat. Zeptala jste se, tak odpovídám, že jo.

Máte bezpečnostní prověrku?

Vzhledem k přístupu k utajovaným skutečnostem, se kterými přicházím do styku, mám i bezpečnostní prověrku. Podle požadovaného stupně, jak ze strany našeho státu, tak dle požadavků NATO.

Jak probíhá den na vojenské základně v Afghánistánu?

Na každé jinak, záleží na plnění úkolu. Podle toho co vím, u nás to lehké nebude, hlavně budeme žít ze vzpomínek na naše blízké, přátele, kamarády.

Jak si udržujete fyzičku?

Od vojáka se očekává univerzální využití fyzických schopností. Tedy posilovna, běh, to je základ a s tím jsou spojeny další aktivity podle možností a potřeby.

Jaké má kaplan a bývalý farář hříchy?

Kafe a cigarety. Motorka snad hřích není. Spíš záliba.

Jaký máte rychlostní rekord?

No tak tohle snad radši nechám bez komentáře.

Chodíte na pivo?

Ale to víte, že jo, občas zajdu.

Co muzika, jakou posloucháte?

Spíš tvrdou. A mám rád Kabáty, byli za námi tři dny na misi v Kosovu. Jsou to dobří chlápci, bezvadní.

Je vůbec možné se do Afghánistánu těšit?

Mladí bojechtiví kluci, kteří nemají žádnou zkušenost, tam jedou nabití zvědavostí a touhou po zážitcích. Ti starší proto, že už si to ozkoušeli, jsou víc nad věcí, ale ten prvek dobrodružství je přitahuje. A finančně je to taky zajímavé, co si budem povídat. Já tam přijedu a první týden budu zvědavě zkoumat prostředí. Pak se ale všechno ponoří do všednosti a začne ponorka.

Bývá ponorka?

A jaká. Ale s tím tam všichni jedou, musejí být odolní. Navíc potenciální nebezpečí v tomto místě bude obrovské.

Fasují vojáci rum?

Kdepak. Je to zcela bez alkoholu a možnosti si takto vymýt hlavu.
Máte dvě dcery. Co studují?
Gympl standardní a základní školu.

Jaký jste otec?

To je otázka spíš pro moje dcery. Snažím se být dobrý.

Jaký jste byl vy žák a student?

Průměrný. Takové živější dítě, učitelky, to byl problém.

Někdy jste dost kritický. Měl jste ve škole dvojku z chování?

Jednou jo, ale podotýkám, že neprávem. To zdůrazňuju.

Co uděláte jako první, až příští rok opět šlápnete na českou hroudu?

Na to jsem sám zvědavej.


Autor: Hana Jakubcová

2.6.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Agresivní muž napadl přítelkyni, strážníky a sám sebe

Ilustrační foto

Letní kina opět táhnou, vstupné je většinou dobrovolné

Podívejte se na další miminka narozená na Třebíčsku

Třebíč - Díky vstřícnosti třebíčské porodnice Vám přinášíme fotografie nejmladších obyvatel. Každý týden naši spolupracovníci objíždí porodnice a fotí nově narozená miminka.

Mladý řidič srazil třiadevadesátiletého muže na mopedu

Třebíč - Jednadvacetiletý řidič srazil v Třebíči třiadevadesátiletého muže na mopedu.

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

OBRAZEM: Od folku k baroku a tanci. Takový byl festival

Jaroměřice nad Rokytnou - Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského je u konce. Ohlédnutí za festivalovými koncerty nabízí naše fotoreportáž.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení