VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V požárním útoku jsme světovou špičkou

Rudíkov /ROZHOVOR/ - Ve svých třiapadesáti letech stále vyleze do třetího patra po žebříku za patnáct sekund. Devatenáct let držel český rekord na věži, dvacetkrát byl mistrem České republiky ve dvojboji a jako trenér se se svým týmem pravidelně umisťuji na předních místech na mistrovství světa v požárním sportu. Seznamte se s Josefem Pěnčou, který momentálně žije v Rudíkově.

20.7.2015
SDÍLEJ:

Josef Pěnča z Rudíkova.Foto: Archiv Josefa Pěnči

Jak jste se dostal k požárnímu sportu?

Už si přesně nepamatuji kdy, ale už jako malý jsem byl členem SDH v Hošticích u Volyně. V době, kdy jsem maturoval, byla soutěž dobrovolných hasičů, kde si mě vyhlédli nějací papaláši od profesionálních hasičů. Přišli za mnou, že se dozvěděli, že jsem odmaturoval a že kdybych potřeboval práci, tak by mě chtěli vzít k profesionálům, prý se jim líbím a oni potřebují mladé kluky, sportovce. Já jsem to ze začátku odmítal, protože jsem udělal stavební školu a žil jsem v tom, že budu dělat stavařinu, takže jsem hledal práci ve stavebnictví. Samozřejmě jsem žádnou nenašel, a tak jsem se jim ozval sám, jestli ta nabídka ještě platí, že bych ji přijal aspoň do vojny. Takže v necelých devatenácti letech jsem se stal profesionálním hasičem. Po vojně už jsem nic nehledal a šel k ha-sičům rovnou. Začal jsem trošku víc trénovat a asi za dva roky mě vzali do reprezentace. V reprezentaci jsem byl jako závodník patnáct let.

Slyšel jsem, že jste snad byl i na olympiádě.

Jako závodník jsem byl na čtyřech olympiádách. Olympiáda se vlastně oficiálně jmenuje soutěž hasičů CTIF (organizací pro výměnu zkušeností v oblasti požární ochrany, pomoci a záchra- ny při katastrofách poznámka redakce), ale co se týče sportovní úrovně, tak ta je vyšší na mistrovství světa, kde je požární sport bez disciplín CTIF.

Aby se člověk dostal na mistrovství světa, tak musí projít nějakou kvalifikací?

Mistrovství světa se účastní reprezentační družstvo, takže základ je se dostat do reprezentačního družstva. Jelikož má reprezentační družstvo šestnáct lidí, ale na mistrovství světa jich může jet pouze deset, musí se člověk dostat ještě do užšího výběru. Teď to funguje tak, že já jako trenér jezdím společně s druhým trenérem Ivanem Resslerem po soutěžích a obhlížíme si lidi. Každý rok tři, čtyři lidi se slabším výkonem vyměníme za nové, perspektivní, kteří třeba ještě nemají takovou výkonnost, ale my víme, že z nich něco bude.

Takže jste teď trenér?

Ano, když jsem skončil s reprezentací, tak jsem začal dělat jejího trenéra. Nejdřív se mnou dva roky trénoval Ivan Trojan, ale od roku 2001 trénuji s Ivanem Resslerem.

Zužitkováváte svoje zkušenosti.

Víceméně. Co jsem se na-učil, předávám dál. Do té doby, než jsem začal trénovat, fungovala reprezentace trošku špatně. V určitém období skoro ani nebyla. Až od roku 2001, kdy jsem začal s Ivanem trénovat reprezentaci, nastala její nová éra. Začalo mistrovství světa, do té doby bylo jenom CTIF a na mezinárodních závodech jsme se s ostatními státy potkávali hrozně málo. Dneska jsem s nimi každý rok, na facebooku a všude jsou různá videa, odkud můžeme čerpat technické věci. Ale stále jsme krok za Rusy, takže se od nich musíme stále učit.

Takže Rusové jsou stále špičkami?

Na stovce a na věži ano. V požárním utoku jsme světovou špičkou my. Útok tak nějak pravidelně vyhráváme, na štafetě jsme s nimi rovnocenní. Dřív to byl Sovětský svaz, dneska je to Ukrajina, Bělorusko a Rusko. To jsou tři státy, které si na individuálních disciplínách, tedy na věži a stovce, slušně konkurují. I když před dvěma roky náš Kuba Pěkný vyhrál mistrovství ve stovce. Vloni byl Pavel Krpec třetí, takže již nějaké úspěchy v individuálních disciplínách máme, ale ne pravidelně. Především v součtu družstva nás Ruso-vé poráží, protože my máme v těchto disciplínách jedno-ho dobrého chlapa, kdežto oni jich tam mají třeba osm. Takže v tom konečném součtu časů nás porazí.

Možná to bude také tím, že Rusové za to dostávají více peněz.

Oni hlavně nejsou jako my, že jsou nejdřív hasiči a potom sportovci. Jsou jenom sportovci. Pouze trénují a nechodí do práce jako my. Kluci dělají hasiče a ve svém volnu trénují, popřípadě trénují, když není výjezd. A jsou samozřejmě lépe placení než ti hasiči, kteří dělají profesionálního hasiče a jezdí na výjezdy. Takže pro ně je to velká motivace se do reprezentace dostat.

U nás je to tedy spíš jako koníček?

No, pořád ještě bohužel je. Ještě k té reprezentaci. Od loňského roku už se změnilo, že dřív byla reprezentace dobrovolných hasičů a reprezentace profesionálních hasičů. Od loňského roku už je jenom jedna reprezentace. Takže my v tom družstvu „seniorů" můžeme mít jak dobrovolné, tak profesionální hasiče a třeba i z juniorů, když jsou dobří. Je to úplně jedno. Dříve by nás za to diskvalifikovali. O třídu níž je juniorská reprezentace, což jsou závodníci do třiadvaceti let, a tam taky mohou být profesionálové i dobrovolní. Takže se to teď takhle spojilo. Je jenom jedna reprezentace, ta hlavní, kterou trénuji já s Ivanem. Dřív byly dvě, dobrovolných i profesionálů.

Jak často míváte soustředění?

Soustředění máme každý měsíc na týden. Většinou jezdíme do Příbrami, jelikož je tam krytá věž, a když už je tepleji, tak většinou březen, duben, už jezdíme do Ostravy, kde máme celé sportoviště, takový areál na hasičské stanici. Takže na soustředění jezdíme tady u nás, ale když je mistrovství světa, tak to je většinou v zahraničí. Vloni jsme byli v Kazachstánu, rok předtím v Jižní Koreji, rok předtím v Turecku a také v Íránu. Teď pojedeme do Petrohradu do Ruska a příští rok buď do Ázerbajdžánu, nebo Uzbekistánu.

Aby si vás tam nenechali.

To ne. Největší strach jsme měli, když jsme jeli do Íránu. My jsme se tam i docela báli. Měli jsme vlastní ochranku, která si nás stále hlídala. Nesměli jsme se oddělit od kolektivu, přejít silnici jako jednotlivec, museli jsme chodit v chumlu. Také se nám stalo, že když jsme si chtěli koupit takovou pěknou závěsnou destičku s arabským nápisem, tak jeden z ochranky zakázal prodavači nám to prodat. My jsme nevěděli proč a pak jsme zjistili, že na tom byl napsaný citát z Koránu. No a tím, že jsme křesťané, tak bychom zneuctili Korán, takže destičku jsme si koupit nemohli. Jednou jsme byli na nějaké tržnici a viděli jsme, jak tam nějakou ženu, která měla údajně krást, chtěli ukamenovat. To bylo opravdu drsné. Řezali ji tam klacky, kameny…

Takže je pravda to, co píší média?

Írán není zase až tak radikální, ale i přesto jsme měli speciální školení, než jsme tam jeli. Z ministerstva přijel nějaký odborník, který nás školil, jak se tam máme chovat, co máme dělat a na co si máme dávat pozor. Také říkal: „Hlavně když půjde muž se ženou, tak se jí nesmíte dívat do očí. Dívejte se někam jinam, ale hlavně se nedívejte na ni, protože ten chlap by to mohl považovat jako urážku a mohl by vás klidně chtít i zabít." Nebo třeba alkohol, ten je tam úplně zakázaný. Ale to jsme trošku odbočili.

Jak to vidíte do budoucna, co se dobrovolných hasičů týče? Je o tento sport zájem, nebo zájem spíše upadá?

Právě naopak, dobrovolní hasiči začali rozjíždět kategorie dětí. To znamená, že už požární sport dělají od mládeže a mají dokonce i reprezentace. Světová federace začala dělat mistrovství světa dětí, mistrovství světa dorostenců, mistrovství světa juniorů, takže my už teď víceméně čerpáme hlavně z řad dobrovolných hasičů. U profesionálů se málokdy stane, že přijde kluk ve dvaceti letech k hasičům a začne dělat požární sport. Dneska už ten požární sport začínají dělat v deseti jedenácti letech a už lezou i na věž. Ty nižší kategorie nemusí ani běžet se žebříkem, mají jej už zavěšený a akorát doběhnou třicet metrů k věži a počítá se došlap na dvě nohy v prvním patře. Dorostenci už běží se žebříkem, lezou do druhého patra a junioři už mají normálně až do třetího patra se zápichem, tak jako dospělí.

Tento systém byl nastartovaný teprve před třemi čtyřmi lety, takže víceméně teprve teď ti kluci, kteří prošli všemi těmito kategoriemi, dospívají a dostávají se do juniorských reprezentací a potom třeba k nám. Ony tyhle nižší věkové kategorie mají docela veliké úspěchy na mistrovství světa. Dokonce i Rusové už si říkali, že se nás začínají bát, protože tady máme spoustu mladých perspektivních sportovců, a až dozrají, tak pro ně budeme ještě větší nebezpečí než teď. Oni si byli jistí, že nás na věži vždycky porazí, ale vloni byl náš kluk po dvou pokusech čtvrtý.

Takže o tento sport je větší zájem?

Určitě. I ta základna se čím dál víc rozšiřuje. Třeba vloni bylo mistrovství světa juniorů u nás ve Svitavách a naši je dokonce vyhráli.

Jaký je váš největší úspěch v tomto sportu?

Můj největší úspěch byl ten, že jsem devatenáct let držel český rekord na věži, od roku 1990 až do roku 2009, kdy u nás byla soutěž CTIF v Ostravě. Tam byl můj rekord překonán. Další můj úspěch je, že jsem byl dvacetkrát mistrem republiky na věži, na stovce a dohromady ve dvojboji. Na olympiádě jsem byl nejlépe pátý. Obvykle jsem byl z našich nejlepší a umisťoval se do první desítky, kde přede mnou byli většinou Rusové. Kluci, co trénuji, se tak nějak pravidelně umisťují na čtvrtém místě na stovce a na věži. Ve štafetách už jsme s nimi srovnatelní. Vloni jsme štafetu na mistrovství světa vyhráli. Na útoku jsme pravidelně do třetího místa, ale většinou ho vyhrajeme. Celkově se zpravidla umisťujeme také do třetího místa. Vloni jsme byli druzí celkově, druzí na útoku a mistři světa ve štafetě. Takže si myslím, že ty úspěchy celkem máme. Držíme světový rekord v útoku a vloni jsme vyrovnali světový rekord ve štafetě.

Jaké jsou časy na mistrovství světa?

Časy jsou daleko horší než tady. Na mistrovství se musí běžet s dýnkovými savicemi, dýnkovým košem a horší mašinou. Takže tam je vždy s tím útokem problém, protože materiál na útok dodává pořadatel, a jestli tam dají tvrdé savice, měkké savice nebo těžký koš, to je vždycky loterie. Například vloni vytáhli v Kazachstánu tak tvrdé savice, že se s nimi prostě nedalo nabrat. Ale nakonec jsme okoukali systém od místních Kazachů, kteří to měli doma natrénované, a byli jsme o sedm setin druzí za nimi na útoku. Kdyby se nám podařilo je porazit, tak bychom byli v celkovém součtu mistři světa.

To je škoda. Jak často trénujete útoky?

Trénujeme hodně, ale stejně pak přijedeme na to mistrovství a je to trochu jinak. Nikdy se nestane, že to, co máme natrénované, můžeme použít. Jo, když to bylo u nás, to jsme suverénně útok vyhráli, protože jsme šli s naším vybavením. Na útoku je světový rekord 25 a něco, ale to kdybychom udělali na mistrovství republiky s našimi mašinami, tak jsme suverénně poslední.

Teď už tedy vůbec nezávodíte?

Závodím, ještě budu závodit na mistrovství republiky pro družstvo. Ještě nějaký čas jim tam budu běhat na věži a v útoku. Doufám, že patnáctku bych ještě snad mohl zalézt.

Zase na výhru?

Ne, teď už ne, to vůbec. Teď už kluci lezou lepší časy, než když jsem udělal ten rekord. Už lezou třináctky, už se to zase posunulo dál. Když jsem udělal rekord, tak světový byl zhruba 13:45 a já jsem udělal 13:65. Dnes už je světový rekord 12:56.

Zhruba pět vteřin se běží se žebříkem třicet metrů a pak už se jen osm vteřin leze nahoru. Musí se vlastně překonat tři patra za osm vteřin. To je cvrkot. Tam se v dnešní konkurenci nesmí udělat žádná chyba. Sebemenší chyba vás může stát třeba tři čtyři desetiny jako nic a to už se člověk propadne třeba o deset míst.

Co vím, tak jste hrál i ve Slunce, seno a pár facek?

Jo. Troška je vlastně můj kamarád z dětství, vyrůstali jsme dvě stě metrů od sebe. On je sice starší, ale znali jsme se dlouhá léta, takže když natáčel Slunce, seno a pár facek, tak mi pořád nabízel, abych si tam šel něco zahrát. To jsem ale nevěděl, že to bude tak slavný film. Tak jsem tedy přišel na jeden den natáčení. Nebavilo mě být celý den na návsi a čekat na jeden záběr. Stavěl jsem totiž barák a trénoval, na takové blbosti jsem neměl čas. Ale byl jsem tam zrovna ten jeden den, kdy se natáčela ta veliká rvačka před zámkem a vyjížděla svatba ze dvora. Tak nějak jsem tam postával v tom davu. Pak jsem se rval s Růžičkou, ale to asi vystřihli.

JAN RIGÓ

Autor: Redakce

20.7.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Mladíci nestačili na Duklu

Polské letouny Su-22M3 přiletěly 23. srpna na letiště v Náměšti nad Oslavou. V ČR se zapojí do mezinárodního leteckého cvičení Ample Strike 2017.
17

Od středy začíná vojenské cvičení. Piloti budou létat od rána do noci

Vražda v Humpolci: Obviněný Ukrajinec skončil ve vazbě

Pelhřimov, Humpolec – Okresní soud v Pelhřimově poslal ve středu do vazby jednapadesátiletého Ukrajince obviněného z vraždy jeho o šest let mladšího krajana. Krvavý incident se odehrálv pondělí brzy ráno v Pražské ulici na ubytovně v Humpolci. „Vazba byla na obviněného uvalena, protože hrozí, že by se vyhýbal trestnímu řízení a mohl by ovlivňovat případné svědky,“ zdůvodnil rozhodnutí pelhřimovský soudce Jiří Zach.

Na Vysočině v noci padaly teplotní rekordy

Vysočina - Na dvou stanicích v noci na středu padly teplotní rekordy. V Košeticích na Pelhřimovsku naměřili 5,1 stupně Celsia, tím byla o dvě desetiny překonána dosavadní rekordní hodnota 5,3 stupně z roku 1999. V Sedlci na Třebíčsku teploměr ukázal hodnotu 6,5 stupně. Dosavadní nejnižší teplota z roku 1999 byla 7,3 stupně.

V jihlavské zoologické zahradě odchovali leguána

Jihlava – Po necelých dvou letech se podařilo chovatelům z jihlavské zoo rozmnožit a úspěšně odchovat dvě mláďata velice vzácného ještěra leguána fidžijského. A podle zbarvení mláďat těsně po vyklubání se z vajíček je zřejmé, že jde o samce a samici.

Studenti se budou trénovat v první pomoci

Vysočina – Poskytnout základní laickou první pomoc, komunikace s operátorem záchranné služby. Studenti středních škol a učilišť na Vysočině se opět budou učit zachraňovat život v rámci hodin školní výuky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení