U Střechů dědí mariášnický um přes koleno

Mariášník tělem i duší, který mariášnickou krev nemůže zapřít. Je totiž v příbuzenském poměru s dalšími skvělými rudíkovskými mariášníky. Konkrétně s Jaromírem Dobrovolným, vítězem Mariášnické ligy 2012, a Bohumilem Dobrovolným, vůbec nejúspěšnějším hráčem v celé historii soutěže. Při předání putovního poháru zpět pořadatelům pro šestý ročník velkomeziříčského turnaje, který se uskuteční tuto sobotu, poskytl Josef Střecha Žďárskému deníku rozhovor.

Dvacet čtyři vítězství, to je obdivuhodné. Kterého si ceníte nejvíce?

Určitě toho prvního. Dozvěděli jsme se, že v Číměři pořádají turnaj v mariáši. Taková věc byla nevídaná, neboť se tenkrát tyto turnaje nepořádaly. Tedy alespoň u nás a v okolí. Byl to můj první turnaj, a já ho vyhrál. Toho si cením nejvíce.

Vzpomenete si, kdy to bylo?

Na Štěpána, v roce 1997.

V současné době o turnaje není nouze. Kolik jich za sezonu stihnete?

Bude to asi v rozmezí patnácti až dvaceti turnajů.

To je slušná porce. Co na to vaše paní?

Bere to, jak to je. Žena se často učí s vnučkou a občas také hlídá ostatní vnoučata. Tak se rozhodně nenudí. Navíc mariášnická sezona je v zimě, takže bez problémů. Kdyby mi bylo dvacet pět nebo třicet, tak by to bylo jiné.

Co říkáte na seriál turnajů mariášové ligy o přeborníka Kraje Vysočina a Brněnska?

Je vynikající. Perfektně organizované, výborná úroveň, turnaje na sebe pěkně navazují, jako Závod míru. Shromažďování bodů do celkového mistrovství, to je velmi motivující. Sledujeme průběžné pořadí, má to stále soutěživý náboj. Jsme přece všichni hráči, takže tohle nám vyhovuje. Opravdu je to dobře udělané.

Líbí se mi vaše nadšení. Je to pochvala pořadatelům. Přesto, vzpomenete si na turnaj, který se organizačně nepovedl?

Byli jsme na takovém turnaji. V Čechách v Kutné Hoře se hrálo mistrovství republiky. Pět set hráčů, hotová katastrofa. Dvoudenní turnaj, a pražští pořadatelé se do toho tak zamotali, že je z toho bolela hlava.

V sobotu se hraje ve Velkém Meziříčí. Jak velkomeziříčský turnaj hodnotíte?

Je to turnaj, kterému se nedá nic vytknout. Mariášová atmosféra, jen co tam vejdete. Líbí se mi zde ta uspořádanost. V jednom rohu stoly plné zabijačky, vedle šenk, velmi prostorné a přitom vše pohromadě. Moc dobře na mne působí, když přijdete na turnaj a vidíte vystavené ceny. V Meziříčí to tak máte. Vyskládaná řada vepřového, to každého hned naladí.

Jaké máte rád turnaje?

Turnaje mám opravdu rád, proto na ně stále jezdím. A nejraději mám takové, kam přijde alespoň padesát a více lidí.

A co vám na turnajích vadí?

Co mi vadí? Nemám rád švindl.

Jak se nepoctivcům bránit? Je pravda, že to asi sem tam někdo zkusí.

Já je mám za ta léta všechny přečtené. A navíc si to chlapi mezi sebou řeknou. Pár jich s ostudou již skončilo. Jednou jsem hrál, a když ten hráč při volbě potřetí vyměnil trumf, klepl jsem ho přes ruku: „Tohle je trumf!" Při tom to byl velmi dobrý hráč. Od té doby mne zdravil na dálku.

Prozradíte recept na dobré umístění?

Karta musí hráči chodit, to je určitě základ. Ale je to také štěstí. Dá se hrát i na psychiku, to už na lidech poznáte, na koho co platí. Někdy se mi podaří svou odvahou soupeře tak rozhodit, že potom neví, co hrát. Já sám hodně rád riskuji, hrát při zdi, to totiž pro mě není.

To asi vysvětluje tolik vítězství.

Ano, chlapi to o mně říkají. Že buď vyhraju, nebo to nestojí za nic.

Jaké hráče nemáte rád?

Ty, co neumí prohrávat. Ti ať to raději nehrají. Škodí to turnajům.

Kdy jste se narodil?

Je mi sedmdesát dva let.

Tak to gratuluji, a přeji stále dobrou kartu. Kolik máte dětí?

Mám tři kluky a pět vnoučat.

A který z vašich synů hraje mariáš nejlépe?

Žádný z nich to neumí.

Opravdu?

U nás je to přes koleno. Můj otec nehrál, ale děda, ten byl vášnivý karbaník.

Loni jste s obrovským náskokem jednaosmdesáti bodů na druhého v pořadí vyhrál velkomeziříčský turnaj.

V ten den bych mohl jet i na mistrovství světa, jak to všechno pěkně šlo.

Aby toho nebylo málo, vyhrál jste nejen mariášový turnaj, ale rovněž hlavní cenu v tombole…

Vzpomínám si, jak se tam vyhlášení výherce hlavní ceny napínalo. Ale já jsem už věděl, že cena je moje.

Můžete to vysvětlit?

Je to jednoduché. Bylo hlášeno, že hlavní cenu získává modrý lístek v rozmezí čísel od 150 do 170. A já jsem měl dvacet modrých lístků, a všechny po sobě jdoucí, v tomto rozmezí.

Jaké ceny máte rád?

Hlavně spotřební. Anebo raději menší cenu, ale kvalitní. Vyhrál jsem televizi, vlastně už druhou. Ale co s ní, když je černobílá? Nebo motorovou pilu. Tu mi dali zase bez řetězu. Takže tamhle leží ještě v krabici.

A jaké jsou podle vás ceny ve Velkém Meziříčí?

Podle mého názoru ideální. Takzvaně spotřební, jak jsem říkal. Maso nebo lahvinka vína, to přece potěší každého. Meziříčský turnaj je na ceny velmi bohatý. Pořadatelé si to mohou dovolit, bývá tam vysoká účast hráčů.