VYBERTE SI REGION

Světu neodporujte nitrem a bude vám lépe, říká mystička

Třebíč, Teplice /ROZHOVOR/ - Buďte obyčejnými lidmi. Nedělejte druhým to, co nechcete dělat sobě, říká lidem mystička a duchovní učitelka Iva Adamcová. Se svými přednáškami projela celou zemi a pro určitý okruh lidí se stala fenoménem.

26.1.2015 3
SDÍLEJ:

Mystička a duchovní učitelka Iva Adamcová na jedné ze svých přednášek. Od června 2011 přednáší veřejně po celé České republice. O její akce bývá pokaždé velký zájem.Foto: Jan Bilik

„Vzhlížejí ke mně jako ke světici, ale to já nechci. Jsem jen jedna z vás," říká drobná žena, ze které takřka na každém kroku září neobyčejná radost ze života. Lidi vlastně učí, jak si mohou poradit v každodenních situacích. „Vnější svět nemůžete přeprat. Vnější svět musíte přijmout bez negativní emoce. Vše pomine, až vám to přestane vadit," radí Iva Adamcová. Přednášela také na Třebíčsku, naposledy loni v létě. Tehdy žádost o rozhovor odmítla. „Ozvěte se za půl roku," řekla. Rozhovor vznikl před týdnem u Ivy Adamcové doma v jejích rodných Teplicích.

Loni jste říkala, že čtenáři běžných novin ještě nejsou připraveni přijmout vaše slova. Co se od té doby změnilo?

Každá informace, která vyleze do světa, se chová, jako byste hodil kámen do vody. Šíří vlny kolem. Zvláště v době, kdy existuje internet. Lidí, kteří poslouchali mé první přednášky, bylo málo, ale za tři roky jich přibylo. Postupně to vtahuje další.

Na svých přednáškách říkáte, že vše je dobré.

Musela jsem to nastavit jako dobré, protože byste mi nerozuměli. Ale ono vlastně není ani dobré, ani špatné. Je to takové, jaké to je. Vy máte situaci nebo konání lidí okolo vás jenom přijmout, bez odporu. Ten ve vás vytvoří strasti těla bolesti nebo nemoci.

Proč je odpor podle vás tak jaksi nepatřičný?

Tělo funguje vlastně jako buňka. Každá buňka má membránu, jádro a orgány, které buňce umožňují živit se a reprodukovat se. Membrána musí být prostupná jediným správným způsobem. Když je uzavřená, nedostanou se živiny z vnějšího těla dovnitř a odpady se zase nedostanou ven. Ideální je zlatá střední cesta, potom to funguje. Jakmile ne, buňka odumírá. Buď umírá hlady, nebo se otráví svými vlastními jedy. A tak je to i s námi. Odpor nás uzavírá.

Dobře. Vím, že bych neměl šířit negativní emoce. Ale co když si neumím pomoct?

Rozhodně by bylo špatně považovat se za špatného. Velmi pomáhá jóga. Jestli jste si všiml, je teď obrovský boom jógy. Můžete cvičit úplně nedokonale, o to nejde. Původní smysl jógy je zjistit, kdo jsem. Při józe si uvědomíte, že vy nejste tělo, že v těle jenom bydlíte. Začnete ho ovládat. Jóga vlastně obráceným způsobem přes tělo vede lidi k vědomí Boha. Mluvím teď o klasické hathajoze, která po každém cviku pozoruje tělo a uvědomuje si jeho procesy a stavy.

A co je to Bůh? Můžeme ho definovat jako žití?

Ano, jako bytí.

Vrátím se k vašemu příměru s buňkou. Říkáte, že každý člověk je vlastně buňkou a podobně jako buňka v těle by měl na svém místě plnit svoji funkci a neřešit věci, které se ho netýkají.

Je to tak. Zkuste si představit, že budu buňka na dlani a na rameni se bude dít nějaký zánět, čili válka. Já budu chtít, aby se to změnilo. Ale buňky v této oblasti se na tom rameni narodily proto, že to potřebovaly. Člověk je vždy na správném sítě, tam, kam patří podle svých odporů, a které si tím vývojově zaslouží. Sami jsme si své osudy zvolili a každý náš osud je pro nás tím nejlepším učením. Buňka, která se ve vzdáleném místě stará o rameno, vytváří odpor na místě svém a světu (tělu) škodí. To je zapotřebí pochopit. Tato rádoby pozitivní buňka vypouští na svém vlastním místě jedy a celému tělu tím vlastně škodí. Ono má potom více starostí i s místem, které předtím problémové nebylo.

Správný postoj té buňky by měl být?

Být spokojený a vykonávat práci v místě, kde jsem, a nepřidávat odpory do celkového systému těla. Teprve tehdy bude mít tělo víc síly vypořádat se se vším, protože jinak ho otravuji navíc i jedem ve své dlani. Já za sebe můžu světu nejvíc pomoci tím, že nebudu vytvářet odpory neboli jedy tady, kde jsem. Budu vytvářet dobro. A tohle když to pochopí víc lidí, bude nám všem lépe.

Co potom taková snaha o to, aby tu po nás něco viditelného zůstalo?

Po mně tu nemá zůstat odpad, v tom smyslu negativní odpad z emocí. Mělo by po každém člověku zůstat čisto. Každý si má pamatovat, jak mu s vámi bylo dobře, když vás potkal. To stačí.

Jak vzniká nemoc? Je to náhoda? Nebo příčinu nemoci máme v sobě?

Příčinou je odpor, negativní emoce. Ta tělo uzavře a potom se nemůžeme spojit s celkem, s energií Boha. Jestliže prožiji odpor, udělám třeba zlost, smrští se mi čakra, nepustí energii do těla, hmota odumírá. Pak je ještě případ, kdy se mi čakra příliš otevře, takže vracím energii zpátky. Obojí má stejný dopad. Energie mi chybí. Jednou se mi jí nedostane, podruhé vyteče ven. Ideální stav je zlatá střední cesta, proto se ji učíme.

Jak s vámi Bůh mluví?

Je to různé. Po čase zjistíte, že člověk, který nepotřebuje znát budoucnost a ví, že osud je takový, jaký je, jej přijímá se vším. Takový člověk může vidět, co bude, ale v této fázi jej ho to už nezajímá, neboť se už nebrání ničemu. Jestliže přestanete dělat odpory a žijete v klidu a míru a když tohle žijete v praxi teprve potom se vám otevírá třetí oko a vy víte, co je vaše skutečná realita.

Na svých přednáškách jste zmínila i vývoj planety. Říkala jste, že bude jiná, že bude jiné klima.

Počasí je jiné, to můžete vidět. I u nás je tepleji. Planeta má teď vyšší vibrace, a čím vyšší jsou vibrace, tím vyšší je teplota. I dva stupně jsou pro planetu zásadní. Ledy na pólech tají a hladina moří vzrůstá. Když hladina moří vzrůstá, je větší tíha na tektonické desky. Desky se budou posunovat, nadzvedávat, takže někde bude zemětřesení, někde se něco propadne, jinde se něco vynoří. Není ale třeba se bát.

To se lehko řekne.

I my jsme součástí planety, jsme vlastně oživlá planeta. Když se lidé bojí a strachují, dávají tím podnět k dějům, které tu jsou. Je to podobné jako u zvířat. Když se zvíře bude bát, bude útočit a bude hůř. Odpor plodí další odpor. Takový je svět hmoty.

Když se lidé bojí, stav tedy logicky zhoršují. Kam to povede?

Vidíte, co se děje. V různých místech planety jsou válečná ohniska, stačí velice málo a může se to roznést do mnohem větších oblastí. O tom ale nemá smysl přemýšlet a nemá smysl se toho bát. Osud planety je nastavený. Co se má stát, to se stane. Jestliže já jsem jednotka, která sem má přinést klid, já ho sama za sebe přinesu. Já budu konat v klidu a v míru. Jestli něco má přijít, tak to přijde a tečka. Takový je život.

Ve světě se toho děje hodně a násilí se všeobecně odsuzuje. Vy to nedoporučujete. Když to dělat nebudu, není to cynismus?

Kritikou konání druhého člověka nevyřeším, jen to zkomplikuji. Od toho máme podle lidských měřítek vymezená pravidla a „odměny" za tyto přestupky. Když budete k někomu obrovsky kritičtí, tak takové lidi budete zákonitě potkávat. Ale jsou tu lidské zákony, které se musí dodržovat a viníci musí být potrestáni, to je nasnadě. Nemá ovšem smysl stav zhoršovat. Zvlášť když sedím u sebe doma v obýváku.

Když jsem tedy v klidu, nic se mi nemůže stát? Nebo se pletu?

Jestliže nemám odpor proti nikomu, není důvod, aby mi bylo cokoli činěno. Je zbytečné se bát. Vše je hotové. My tím jenom procházíme. Jestliže mám za rok támhle zemřít při nějaké situaci, pak se to stane, i kdybych se bála nebo nebála. To je zbytečné řešit. Do té doby ale budu žít krásně a beze strachu. Můj život bude krásný a spokojený.

Když je vše dané a moje vůle je prakticky nulová, nepřispívá to k pasivitě?

Ne, tomu jen nerozumíte. Máte se chovat ke všem stejně jako k sobě. Jsme všichni jedno, máme v sobě stejné božství, akorát jsme nalití do jiných lidských těl komůrek, které mají různé vlastnosti a nadání pro různé lidské činnosti, nastavené v DNA našich těl. Je nutná absolutní nestrannost. Při negativních reakcích jiných těl byste měl cítit soucit, protože víte, že se to tomu člověku vrátí. Za nějaký čas, za pár týdnů, za pár let se mu stane to samé. On to vlastně udělal sám sobě, jen to ještě neví. Jednou mu to ale dojde. Každý z nás dojde jednou do cíle.

Takže vše se ke mně vrací.

Ano. Každý odpor, který vyšlete, se musí zákonitě vrátit. Učíte se je umenšovat. Je to jako ve škole. Když nebudu umět jakoukoli fázi matematiky, budu zkoušena, dokud to nezvládnu. Teprve až zvládnete lekci, pak vás to vypustí do vyššího stavu. Vždy je to tak.

Od vás jsem také poprvé slyšel definici lásky. Je to soucit.

Ano, a je to pokora.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?

Řeknu vám jeden banální příběh. Zkuste si představit, že tu stojí kýbl se špínou a někdo ten kýbl převrhne a nikdo se k tomu nehlásí. Mně to vadit nebude. I když jsem to neudělala, uklidím to. Když budu mít odpor, že se to stalo, už se budu vztekat, budu křičet na ostatní, mezitím se to rozšlape, lidi se pohádají a je zmatek. Není to stav pokory a lásky, přitom je to tak jednoduché! Proč vynakládat energii na zjištění, kdo to udělal, když mohu použít svoje tělo a napravit to? Udělám to s láskou pro všechny, aby byla pohoda. Když to uvidí druzí, podruhé ve stejných situacích zareagují lépe. To je učení příkladem. Vždy se vyplatí. To je pokora. Pokora by to ale nebyla, kdybych to uklidila a vadilo by mi to. Uvnitř musí být ten klid a mír. Jen světu pomohu, aby se v něm neodehrávaly věci více nepříjemné, nežli jsou. Samozřejmě, pokud je to v mém dosahu.

Tomu rozumím. Co když nekřičím, když někdo vylije kýbl, ale přesto přitom pociťuji určitou lehkou nelibost. Co s tím? Dá se to řešit, nebo to zkrátka mám v osudu takto nastaveno a s tím nic nenadělám?

V osudu máte nastaveno úplně vše. Lidi, které potkáte i situace.

Ještě prosím k mé nelibosti. Existuje na ni nějaký lék?

Existuje na to recept. Stačí, když v okamžiku, kdy se zvedne vlna odporu, si uvědomíte, že to nejste vy. Stačí pozorovat a nesouhlasit. Tohle dělají naše těla sama od sebe. Pan doktor Tomáš (jogín a mystik Eduard Tomáš, pozn. red.) používal metodu sebedotazování kdo je ten, kdo se zlobí, kdo je ten, kdo to nechce? Věci jsou takové, jaké jsou. Ani dobré, ani špatné. Vy je musíte respektovat. Hodně lidí si teď uvědomuje, jak to funguje. Jak léta bojovali proti něčemu a teď, když se s tím smířili, je to samo vyhodilo z takových situací ven.

Buďte obyčejnými lidmi, zdůrazňujete lidem. Takže prostá venkovská babička může být moudřejší než člověk, který absolvoval stovky seminářů a přečetl tunu duchovních knih.

Samozřejmě! S deseti vykřičníky!

Není mezi duchovní literaturou plno blábolů a nesmyslů?

Lidé mi často píší, co vše kde četli, internet je toho plný. Já skoro nečtu. Odpovědi na vše máte v sobě. Stačí se nebát, nedělat bloky a budete vědět vše, co budete potřebovat.

A jsme zase u odporu…

Když je odpor veliký, jste slepí. Nevidíte řešení. Když zachováte klid, vždy vám řešení do hlavy spadne samo nebo je někdo ukáže.

Lidi, kteří chodí na vaše přednášky, by nepochybně chtěli být jako vy. Mohou toho dosáhnout? Lze to?

Samozřejmě. Chce to svůj čas, který je vývojově nastavený. Vlastně nemusíte dělat vůbec nic ve smyslu snahy. Čím víc hmota těla usiluje, tím víc se odděluje. V DNA máte celý vývojový proces vašeho těla nastavený. Je to program našeho vývoje. Vše dopodrobna vysvětluji na základních přednáškách ze Starých Křečan 2011. Vám stačí ráno se vzbudit a udělat věci, které jsou potřeba udělat. Jednoduše žít. A to je ten nejkrásnější život, jaký si lze představit.

Iva Adamcová

Mystička a duchovní učitelka. Od června 2011 přednáší veřejně po celé České republice. Živí se jako zubní laborantka. Žije v Teplicích. Má dvě dospělé dcery.

Videonahrávky přednášek Ivy Adamcové jsou dostupné na adrese www.ivanka-centrumduchovnipomoci.cz

Autor: Luděk Mahel

26.1.2015 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Ondřej Vetchý představil antitotalitní čítanku

Třebíč - Více než sto studentů Gymnázia v Třebíči se zúčastnilo představení mezinárodní antitotalitní čítanky Abychom nezapomněli.

Zásadní životní restart zažívám právě teď, říká Bende

Třebíčsko, Vysočina /ROZHOVOR/ - Už podvacáté v řadě vyráží letos zpěvák a skladatel Petr Bende na vánoční koncertní turné s kapelou a hosty. Tentokrát na něm navíc po pěti letech představí nové písničky, které před pár dny vyšly na novinkovém albu s názvem Restart. „Myslím, že je to konečně dospělé album s jasným názorem a pocitem," naznačuje devětatřicetiletý rodák z Újezdu u Rosic.

OBRAZEM: Podívejte se na miminka narozená na konci listopadu

Třebíčsko - Díky vstřícnosti třebíčské porodnice Vám přinášíme fotografie nejmladších obyvatel. Každý týden naši spolupracovníci objíždí porodnice a fotí nově narozená miminka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies