Největší křesťanské svátky a prodloužený víkend si lidé na Třebíčsku užívali různě. Kostely se zaplnily více než obvykle. Slavnostní mše se sloužily od Zeleného čtvrtku až do neděle. Sobotní večerní vigilie, při které se slavilo výročí Ježíšova zmrtvýchvstání, trvala mnohde i přes dvě hodiny. Právě od velké noci pochází název Velikonoc.

Nejen slavnostní bohoslužby však církevní svátky ozvláštnily. „Koná se mnohem více křtů, protože církev křtí nejraději právě o Velikonocích, kdy se světí nová voda, která se pak používá po celý rok," řekl farář a třebíčský děkan Jiří Dobeš.

Další výjimečností, které se k církevním Velikonocům vážou, je zapálení nové velké svíce, takzvaného paškálu. Jeho název pochází z latinského pascha, překládaného jako přejití. „Ježíš totiž zvítězil nad smrtí a přešel zpět do světa živých," poznamenal Jiří Dobeš.

„Velikonoce jsou o podivuhodném souboji života a smrti. Je jen na nás, na co z toho vsadíme, zda na život, který přináší zamyšlení nad svými hříchy a snahu se zlepšit, nebo zda se přikloníme ke smrti, k tomu, že po ní je pouze nicota a nemá cenu usilovat o nápravu svých činů. Ježíš nám v tomto směru přináší naději na posmrtný život," řekl děkan při nedělní mši v třebíčském farním kostele sv. Martina.

K Velikonocům se váže množství zvyků. Třeba zvony, které se od čtvrtku do soboty odmlčely, vystřídaly na mnoha místech děti s dřevěnými nástroji, kterými oznamovaly ráno, poledne a večer.

Ženám zdraví a sílu

K těm nejtradičnějším obyčejům však stále patří pondělní pomlázka. Muži při ní vyplatili ženy. Přáli jim tím zdraví a sílu po celý následující rok.

Typickou pomlázku, mrskačku nebo žilu, jak se spleteným vrbovým proutkům různě na Třebíčsku i jinde říká, si vlastnoručně vyrobil například Pavel Hnízdil z Trnavy. „Povedla se. Pletl jsem ji asi tři hodiny," podotkl.