„A je trasa dobře značená?“ ptá se táta od malého špunta. Dvě usměvavé padesátnice u stolku přikyvují: „Jasně! Fáborky vás navedou!“ Vítr, který zrovna foukne, jim odvane prospekty. S čím? No přece s trasou tradičního pochodu za jinošovskými studánkami. Letos se tu koná již po dvacáté deváté.

„Věřte, nevěřte, po trase dlouhé dvanáct kilometrů je rozptýleno skoro osm set poutníků,“ říká výběrčí mírného vstupného. „Půjdete od studánky ke studánce nádhernou přírodou. U každé dostanete ochutnat vodu, zdejší chléb a sůl. Tak šťastnou cestu,“ popřeje.

Let´s go! Pod kopcem potkáváme prvního účastníka. „Je to paráda. Já to celé vnímám intenzivněji, protože mám za sebou vážnou nemoc, ze které jsem se jako zázrakem dostal. Tady se dějí obyčejné věci – prostě jdete, kolem je hezky, zastavíte u pramene a poklábosíte s těmi, co vám nabídnou to nejobyčejnější pohoštění. Jsem z Mohelna a celá léta jsem o téhle akci nevěděl. Příště přijedu zas,“ říká nadšeně Bohumil Bartoník.

Vysmátá dvojice mladých řeší, jestli pole obejít, nebo se dát přes louku: „Jsem z Kralic a jezdím sem každoročně. Trasa není pokaždé úplně stejná, proto s přítelem trochu polemizuji,“ vysvětluje Petra Peťová.

Pestrá skupinka náctiletých se starší dámou v čele zaujme na první pohled: „Jsme z dětského domova v Náměšti. Tohle je naše premiéra tady. Vypadá to jako fajn akce,“ shodují se.

U první studánky drží stráž místní David Dolíhal: „Můj děda tu měl kdysi pole i s pramenem vody. S tátou jsme ho před devíti lety obnovili. On už zemřel, ale s bratrem pramen chodíme čistit,“ říká.

Parta rozevlátých Brňanů s chutí koštuje. Nepohrdnou ani osoleným krajíčkem chleba: „Odkud o akci víme? Máme kamaráda v Jinošově,“ smějí se.

Program vrcholí u rybníku Bělizna. Dětští účastníci si tu mohou zasoutěžit, za vstupenku lze vyhrát něco v tombole. A závěrečný táborák zve k pečení špekáčků.

Tak co říkáte? Nepřijdete za rok i vy?

Jinošovské studánky

 

Dolíhalova – v padesátých letech byla o pár desítek metrů dál. Rodina Dolíhalových se o ni začala znovu zajímat a před deváti lety ji obnovili.

Hraběcí – je nazvaná podle louky, která patřila rodu Haugwitzů z Náměště nad Oslavou.

Kalinova – nachází se blízko hájovny, kde žije rodina téhož jména. Několik generací jejích obyvatel se o pramen pravidelně stará.

Panská – je schovaná hluboko v lese poblíž križovatky cest a památníčku hajného Kaliny. Léta bývala jejím garantem rodina Němčanských

U korbele – je také ukrytá v lese, tentokrát nedaleko Krokočína

V olších – samotný název napovídá, že vyvěrá na vlhkém lesním místě, když se cestou od studánky U korbela překročí silnice Jinošov – Velká Bíteš a jde se po svažité cestě. Patří k nejpěknějším na trase. Vždy se o ni starali místní chataři a Milan Svoboda. Studánkou začíná Pucovský potok, přítok řeky Oslavy.

Holubí – je k ní blízko od té V olších. Vyvěrá z nitra země pod Budišovským kopcem. Za dobrého počasí lze odtud dohlédnout ke stejnojmennému městečku.

V hrdle – jmenuje se podle tvaru a podoby jejího okolí. Ze všech jmenovaných je nejdůležitější. Její voda vtéká do blízkého rybníka a zásobuje vodou chatovou osadu.