VYBERTE SI REGION

Staré domy by se měly opravovat s respektem

Třebíč /ROZHOVOR/ - Dům číslo popisné 10 na okraji třebíčské židovské čtvrti je známý jako dům U Židovské brány. Rodině archivářky Jitky Padrnosové patřil od 30. let minulého století. Poté, co jej s manželem zdědili, ho nechali opravit v duchu přelomu 19. a 20. století. Dnes tam lidé chodí na dobrou kávu.

2.2.2016
SDÍLEJ:

Archivářka Jitka Padrnosová právě v rámci Dnů architektury ukazuje zájemcům zrekonstruovaný dům číslo popisné 10, ve kterém sídlí kavárna U Židovské brány.Foto: Deník/ František Vondrák

Jak se člověk dostane k tomu, že najednou rekonstruuje dům uprostřed památky UNESCO?

Musíte ho buď zdědit, nebo koupit. My jsme část zdědili a ze zbytku jsme vyplatili ostatní vlastníky.

Dům byl tedy ve vlastnictví vaší rodiny již delší dobu.

Celý dům byl majetkem rodiny od roku 1932.

Od koho ho vaše rodina koupila?

Od Jennny Lewitové. Dole v té době fungovaly sklady, protože předtím ho vlastnili Subakovi, kteří je tam měli. A nahoře se bydlelo.

Jak hluboko do historie znáte osud domu?

Od samého začátku. První písemná zmínka o domě je v takzvaných Mannschafts bücher. V knihách, které se začaly vést poté, co Jan Josef z Valdštejna nařídil vystěhování židů a výměnu židovských domů uvnitř křesťanské zástavby za křesťanské domy v židovské zástavbě. To před rokem 1724.

Co o něm z té doby víte?

Dům byl již na samém začátku poměrně zajímavý, protože byl složený ze dvou částí. Ale každá z nich byla úplně jinde. Tuto část v sedmdesátých letech osmnáctého století koupil Isak Polnauer. To byla významná osobnost židovstva na celé Moravě. Mimo jiné byl také obchodníkem s kávou. Měl tam ještě sklady barviva a vonného koření. Ve většině domů byli koželuhové a tam to nebylo voňavé, ale v tomto domě to vonělo vždycky.

A dál?

Pak se majitelé začali měnit. Po požáru v roce 1821 byl dům nadstavěný. Nechávali jsme si dělat i stavebně-historický průzkum. A ten potvrdil, že trámy, ze kterých jsou stropy v prvním patře, byly káceny v zimě 1820/21. Z toho je jasné, že v době po požáru dům rozšiřovali. Po dalším požáru v roce 1873 zase vznikly krovy.

Jak to bylo s onou Židovskou bránou?

Židi neměli při vstupu do svého území bránu jako takovou. Ale kdysi dávno majitel domu, kde dnes sídlí cestovní kancelář Voma, se domluvil s majitelem křesťanského domu, což je hotel Jelínek, a o něj zapřel klenbu. Dodnes to je vidět. Náš dům číslo popisné 10 opticky působí jako dva různé domy. Ale je to jeden dům. Právě do toho zlomu bylo zaklenutí takzvané Židovské brány.

Podle toho se tomu začalo říkat brána.

Ano. I oni sami při popisu domů užívali termín „sogenannte Judentor", takže sami si byli dobře vědomi toho, že to je pouze takzvaná židovská brána. Pouze průchod, kterým se procházelo.

Ale byl to hlavní vchod do toho území.

Původní most až do požáru 1873 ústil mezi Vomou a jediným zachovaným židovským krámem, který je pod schody. Tím pádem když přicházeli z města, tak šli tudy.

Zaujalo mě, že se dá zjistit o historii domu tolik, jen z jejich trámů. Jak to fungovalo?

Také se mi to líbilo. Vzorek se musí vzít tak, že se navrtá část trámu v místech, kde je jasné, že byla kůra, směrem do středu trámu. Vezmou si asi centimetrový vzorek a na něm hustotu letorostů srovnají s tabulkou. Tím přesně řeknou, kdy byl strom pokácený.

Vzhledem k tomu, že se v domě stavělo v době po požárech v Třebíči, dá se z toho usoudit, že oheň zasáhl i tento dům?

Samozřejmě. To býval hlavní důvod, který je donutil ke stavebním úpravám. I při naší rekonstrukci jsme zjistili při osekávání nesoudržné omítky, že trám ve zdi je ohořelý.

V jakém stavu byl dům, když jste začínali s opravou?

Problém většiny domů v Židech je statika. Domy nemají základy a téměř všechny mají utržené uliční části. Tím, v jakém bylo židovské město prostoru, se nemohlo nikam rozšiřovat. Hrádek, skála v Hasskově zahradě, řeka a křesťanská zástavba to jednoznačně omezily.

Do toho se museli při jakékoli další stavbě vejít.

Domy stavěli podobně, jako lepí vlaštovky hnízda. Navíc židovské domy nemusí být celou plochou spojeny se zemí. Dokonce mnohdy nemají vlastní ani všechny obvodové zdi.

Mnohdy například přes omítku nevidíte, že dvě stěny nejsou ani spojené k sobě. Až v okamžiku, kdy se nesoudržné omítky strhly, tak se zjistilo, kde jsou všude díry. A bylo jich hodně. Takže první, co se muselo udělat, byla statika. Použil se systém, který je patentovaný na stavbu mostů. To byla první část.

Jaké další problémy jste museli řešit?

Dům prošel poté, co jej rodina koupila, rekonstrukcí. Dům dostal tehdy moderní kamenný nástřik. Tady byl po celém prvním patře, což znamenalo, že dům nemohl dýchat. A vzhledem k tomu, že šlo o starší část, tak byla stavěná ze smíšeného zdiva. To táhlo vodu daleko více než cihly.

Takže problém s vlhkostí.

Ano vlhkost v přízemí byla vysoká. Navíc někdy v šedesátých letech vylili vnitřky betonem. Předtím mohla vlhkost stoupat alespoň hliněnou podlahou. V této chvíli se přízemí doslova zašpuntovalo. Když se osekal kamenný nástřik a dostal se pryč i beton z vnitřku, tak bylo viditelné, že dům úplně vydechl. To bylo úžasné.

Kdy jste s rekonstrukcí začali?

V srpnu 2012. A v květnu 2014 se kolaudovalo. Vše probíhalo ve třech fázích statika a střecha, vnitřky a naposled fasáda.

Vy jste se snažili, aby rekonstrukce odpovídala době na přelomu 19. a 20. století.

Na samém začátku jsme se domluvili s památkáři, že se budeme držet přelomu 19. a 20. století. A to si myslím, že jsme dodrželi se vším všudy. Dělaly se tam i nové výplně oken s otevíráním ven. A každá část domu má jiné, aby se zachoval optický dojem dvou domů vedle sebe stojících. Byť jde skutečně o jeden.

Nebylo to pro vás zbytečně náročnější?

To neumím posoudit. Vezměte si například nahazování omítky. Časově je daleko náročnější dotáhnout omítku k dokonalé rovině. Pokud však respektujete zeď, tak jste rychlejší.

Takže zatímco něco může být obtížnější, jiné věci to může usnadnit.

Přesně tak. Respektovalo se i to, že se hasilo vápno. Protože má úplně jiné vlastnosti než průmyslově vyráběné směsi, které rovnou namícháte. Staré domy by se měly opravovat s respektem k tomu, jak vznikaly.

Autor: František Vondrák

2.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Začíná očkování proti chřipce, nemoc může skončit i smrtí

Vysočina – Na Žďársku v těchto dnech začíná očkování proti sezonní chřipce. Zájemci se mohou nechat očkovat buď prostřednictvím praktických lékařů, v ordinacích cestovní medicíny, případně v ambulanci infekčního oddělení novoměstské nemocnice.

Nejdražší naftu natankujete na Vysočině

Vysočina – Čerpací stanice na Vysočině zvýšily cenu nafty v průměru o 13 haléřů na 28,45 koruny, což je nejvyšší cena mezi kraji v Česku.

Tradiční průmysl v Česku skomírá. A uvolňuje místo montovnám

Část stojírenského holdingu Vítkovice, ČKD Praha DIZ, Kovosvit MAS, jeden z následovníků Škody Plzeň Pilsen Steel i výrobce letadel Let Kunovice. To je pět tradičních značek českého průmyslu, které v současnosti čelí existenční krizi. Možná tedy v přímém přenosu sledujeme závěr transformace české ekonomiky zahájený po listopadu 1989. Kdo se včas nepřizpůsobil novým poměrům nebo se dál jednostranně orientoval na východní trhy, dnes zápasí o přežití. Svou roli v ekonomice naopak posilují podniky se zahraničními majiteli, na které často pasuje hanlivý termín montovny.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies