Jedním z nich byl sirotčí projekt v Kimě, který před třemi roky založila žena jménem Beatrice sama vdova se třemi dětmi. „Každou sobotu se u mého domu sejdou sirotci z okolí. Učí se, zpívají a dostanou pořádný oběd. Po obědě si hrají nebo čtou knížky,“ vypráví Beatrice.

Původně projekt fungoval pouze jako knihovna, kde si děti i dospělí mohli půjčit knížky a číst dle libosti. Od té doby se ale počet dobrovolníků přehoupl přes dvacet a vytvořili pro děti sobotní program. Peníze dávají dohromady sami, hodně pomůžou příležitostní dárci.

„Naším snem je postavit dětem opravdový domov, kde by mohli žít, už jsme koupili malý pozemek, ale chybí nám peníze na konstrukci domu,“ popisuje plány do budoucna Beatrice.

Kipepea

Podobným způsobem fungují i další sirotčí projekty program probíhá pouze v sobotu a zahrnuje oběd, tak děti mají jisté aspoň jedno slušné jídlo týdně. Na víc nejsou peníze. V Kimě byste našli ještě jednu oázu naděje centrum Kipepeo (ve svahilštině motýl). Založil ho dlouholetý dobrovolník Jethron se svými dvěma kamarády. Sami nezaměstnaní se rozhodli udělat něco pro svoji komunitu. Začali z ničeho, ale po pár letech díky nadšení a tvrdé práci realizují mnoho projektů.

Organizují skupiny, které vzdělávají v mikrofinancích a umožňují jim tak nashromáždit malý kapitál pro investice. Setkávají se s místními a učí je, jak založil malé podnikání.

Mají program pro sirotky a jednou týdně vyráží do města Luanda, kde se setkají s místními „kluky z ulice”, kteří tam v beznadějí přežívají. Někteří z nich se živí prodejem drog. S nimi si zahrají fotbal pořádají semináře o podnikání a povzbuzují je v realizaci jejich nápadů. Zdarma také nabízí počítačové kurzy.

Na činnost Kipepea vydělávají kopírováním, poskytováním internetu a prodejem novin. Také je navštěvují zahraniční dobrovolníci, kteří hodně pomohou, ať už prací nebo financemi.

Jetron slíbil, že příští sobotu přijdou navštívit dobrovolníky z našeho projektu v Essumbě, aby je podpořili a podělili se se svými zkušenostmi.

Jak to ale vlastně vypadá s naším projektem Země obřích kamenů? Na superkrávu už čeká skoro dokončený přístřešek. V Luandě jsme nakoupili písek, plechy na střechu i cement, sehnali jsme štěrk i hřebíky, ve vesnici padlo přes deset stromů na konstrukci kostry, najatí chlapi dotáhli prkna na stěnu přístřešku. Betonová podlaha je hotová, stavbyvedoucí s pomocníky za dva dny zvládli udělat většinu práce.

Snažíme se šetřit, kde se dá, ale stále se vynořují nové nečekané náklady. Třeba zaplatit ženám za donešení vody na betonování. Nyní zbývá koupit dvoje dveře, patnáct prken a v pondělí by měla být stavba dokončena. Celkové náklady na přístřešek v současnosti odhaduji na 12 000 Kč. Až superkráva dorazí, musí o ni být hned postaráno. Pronajmeme políčko s „obří“ trávou, což bude hlavní zdroj obživy. Máme připravené doplňky stravy, sprej proti klíšťatům i krém pro hladké dojení. Jacob, který byl skupinou zvolen pověřen staráním se o krávu, se těší na tvrdou práci pro krávu i sirotky.

Kozy pro děti

Prvních šest dětí už je šťastnými majiteli oveček a koz. Ve čtvrtek jsme vyrazili na zvířecí trh. Vyjednávaní o cenách je tvrdý a zdlouhaný proces, kdy si prodávají a kupující zvláštním hlasitým způsobem potřásají rukou, dokud se nedohodnou na ceně. Smlouváním byl pověřen Nelson, sekretář skupiny. Já jako muzungu (běloch) jsem nesměl být na trhu s Nelsonem vidět, protože tady muzungu = peníze a ceny hned vyletí nahoru.

Očekávali jsme ceny okolo 3000 šilinků (600 Kč), Nelson nakonec nakoupil 4 kozy a 2 ovce v rozmezí 2500-2800. Další náklady budou návštěva veterináře, umytí a odčervení zvířat. Večer jsme zvířata předali šesti vybraným sirotkům a jejich rodičům či opatrovníkům. Nedokázal jsem moc dobře číst jejich výrazy, tvářili se tak nějak neutrálně. Ale protože znám jejich příběhy, vím, že takové malé zvíře bude pro jejich rodiny znamenat hodně.

Dnes rano, než jsem vyarizil, jsme u truhláře objednali dvoje dveře a hlavně jsme posnídali se "šéfem" oblasti. Je to človek, kterého vláda pověřila správou oblasti, má na starosti přes 20 okolních vesnic, prostě takový starosta či hejtman. Projevil velký zájem o náš projekt, chce vědět, co se děje, jaké jsou plány a hlavně jak může pomoci s dohledem nad projektem, aby mohl dlouhodobě zdárně pokračovat. Zná místní lidi i mentalitu. Ví, co se může pokazit a jak může lidi motivovat. Na sobotu plánujeme první program pro sirotky spojený s navštěvou kluků z Kipepea. Šéf slíbil pomoc s výběrem sirotků v nejúbožejším stavu pro první fázi programu a také promluví s místními dobrovolníky a opatrovníky. Síť kontaktů se rozrůstá a šance na úspěch se zvyšují.

FILIP ROSENKRANC