Stalo se. Fabien Benuzzi se jedno letní odpoledne objevil ve Starči na Třebíčsku. Zašel na radnici, stavil se na faru, nakonec zazvonil u dveří znalkyně místní historie Miluše Čechové. Vyprávěl svůj rodinný příběh a všechny jím překvapil. Ve Starči si nikdo na narození italského dítěte nepamatoval, žádné záznamy se o něm nezmiňují. A přece tomu tak bylo.

Rodiče Fabienova dědečka přišli do Starče na počátku první světové války. Spolu se stovkami dalších vysídlenců museli odejít z oblastí, kde se bojovalo. Rakousko-uherská monarchie obyvatele vesnic z jižních svahů Alp přemístila na Moravu. Stovka italských vysídlenců, dnes by se řeklo válečných uprchlíků, přišla i do nedaleké Želetavy. Ubytováni byli v tamní měšťanské škole. Jak lze vyčíst ze záznamů ve školní kronice, místní nebyli ze svých nových italských sousedů dvakrát nadšeni. Nelíbilo se jim, že pro ně museli uvolnit školu, stopu nevole lze vysledovat i z narážek na chování Italů a nedodržování pořádku. Stovka lidí na jednom místě je zkrátka příliš. Zřejmě proto někteří italští vysídlenci odešli jinam. A tak se dostali do Starče praprarodiče Fabiena Benuzziho, Beniamin Benuzzi a Anna rozená Stefenelli.

Na Moravu přišli roku 1915, když museli opustit svůj dům v italském městečku Nago. Beniamino Benuzzi kvůli zdravotnímu stavu nenarukoval jako jiní muži do rakousko-uherské armády, mohl odejít se svou ženou. Ve Starči se jim narodil 6. října 1917 syn Tullio.

„Rodina byla ubytována v domě číslo 59, což byla již za doby Sádeckého panství obecní pastouška, čili bydlení pro nejchudší. Žili ve velmi nuzných podmínkách. Kdyby nebylo místních obyvatel, kteří jim nosili jídlo a oblečení, konce války a odchodu domů by se asi nedočkali,“ popisuje badatelka Miluše Čechová. Pastouška dodnes stojí a shodou okolností patří její rodině, dnes je v ní pěstitelská pálenice.

Do svého rodného Naga u jezera Garda v Itálii se ze Starče Benuzziovi vrátili až v roce 1919.

Tullio Benuzzi se později roce 1952 se oženil, o rok později se novomanželům narodil syn Beniamino, Fabienův otec. „V roce 1994 zemřela jeho žena a v následujících letech zůstával kvůli zdravotním problémům stále více doma bez vycházení. Nikdy nešel do domova důchodců a až do konce svého života byl často navštěvován svými dětmi a vnoučaty,“ napsal o svém dědečkovi Fabien Benuzzi.

Letos je tomu právě sto let, co se ve Starči Tullio Benuzzi narodil. Městys svého rodáka patřičně uctí. Radní mu udělí pamětní plaketu in memoriam. „Na podzim uděláme tematickou výstavu a při té příležitosti se tak stane. Z Itálie přijede celá rodina,“ těší se Miluše Čechová.

Italští uprchlíci na Moravě
Téměř zapomenutou součást první světové války zmapovali v knize Italští uprchlíci na jižní Moravě v letech 1915 - 1919 Ivana Bojdová, Eva Šebková a Karel Šebek.

Hned od počátku světového konfliktu docházelo k obrovským transferům obyvatelstva z míst, kde probíhaly bitvy. Nejprve z Haliče a Bukoviny, později z jižních svahů Alp. Evakuovali se ženy, starci a děti. Muži byli převážně odvedeni k vojenské službě.

Exulantům se začalo říkat váleční uprchlíci, i když by se pro ně hodil více termín vystěhovalci nebo vysídlenci.
Mnoho jich skončilo ve vybudovaných sběrných táborech, mnozí se dostali i na Moravu.

Zdroj: Italští uprchlíci na jižní Moravě v letech 1915 - 1919