Podvozek mohl být prodlužován dle potřeby od rozvoru náprav 254 cm až po rozvor 316 cm. V případě modelu Executive Limousine dokonce až na 333 cm. První automobily třídy K spatřila veřejnost v roce 1982. Byly to Chrysler Le Baron, Pymouth Reliant a Dodge Aries. Vozy poháněly čtyřválce o obsahu 2,2, nebo 2,5 litrů. „Káčka" byla k mání jako sedan, tudor, STW (kombi) nebo dokonce jako convertible (kabriolet). Modelem Le Baron Convertible Chrysler v roce 1984 vrátil Americe po dlouhé době opět pravý kabriolet bez ochranných oblouků.
Náš testovaný Dodge Aries z roku 1987 dokáže potěšit nadšence začátečníka pro US vozy, ale také toho, kdo si chce pohodlí amerického auta užívat s minimálními náklady na provoz i na prostor, kterého v českých garážích opravdu mnoho není. K nám bylo individuálně dovezeno několik Ariesů převážně druhé generace, která se od té první liší přední a zadní maskou a jiným interiérem. Většina z nich byla ve verzi STW, která vyniká svoji praktičností a velkou užitnou hodnotou.
Stojíme tedy před vozem, který při pohledu ze všech stran vzbuzuje otázky. Pozorovatel totiž neví, do jaké kategorie má automobil zařadit. Při pohledu zezadu připomíná klasické americké křižníky. Zboku už mu však chybí potřebná délka. Typické dlouhé převisy karoserie vpředu i vzadu chybí.
Rychloměr v mílích
Rozměry by se dal přirovnat k soudobému evropskému Fordu Granada. Netradičně řešená přední maska nás také chvíli nechá na pochybách. Výčet všech otazníků tím končí, vše ostatní je totiž typicky americké, jen trochu zmenšené. Přiznejme si, že počáteční a nesmělé kroky amerických výrobců o zmenšování automobilů, které začaly již v sedmdesátých letech, dnes mnohdy působí poněkud úsměvně. Dveřmi s masivní chromovanou klikou vstoupíme do čistě amerického automobilového světa, vždyť nás také hned při vstupu přivítá chromovaný firemní štítek usazený do prahu dveří. Interiér je vyveden ve stejné barvě jako lak celého vozu. Před námi je poměrně masivní přístrojová deska s přístroji zasazenými do desky s imitací dřeva. Lišty z tohoto materiálu najdeme také na předních dveřích. Rychloměr je samozřejmě ocejchovaný v mílích, údaje v kilometrech jsou uvedeny pouze malými číslicemi. Příjemné jsou drobné chromované doplňky jako kliky dveří, oken, seřizování vnějších zpětných zrcátek, zapalovač. Přístrojové desce, hned nad ovládáním klimatizace, vévodí originální autorádio opět se štítkem Chrysler, které je již z továrny napojeno na čtyři reproduktory. Volant je samozřejmě stavitelný, a to chromovanou pákou vlevo na sloupku řízení. Hned vedle ní najdeme společný přepínač pro ukazatele směru, dálková světla, stěrače s cyklovačem, ostřikovač a tempomat.
Třetí pedál
Na pravé straně sloupku je zboku umístěn klasický chromovaný „motýlek" spínací skříňky. Hned za ním je volič automatické převodovky. Ve sluneční cloně spolujezdce je kromě zrcátka instalována i prakticky nastavitelná bodová svítilna. Pedály brzdy a plynu jsou doplněny třetím, a to pedálem parkovací brzdy. Na podlaze mezi řidičem a spolujezdcem je jen velice nízký tunel, který skrývá pouze výfukové potrubí. Škoda jen, že sedíme ve verzi s dělenými předními sedadly a nemůžeme si proto vychutnat pocit z přední celistvé lavice. Opěrky hlav jsou opět typicky v americkém stylu, z bezpečnostního hlediska jsou bezesporu nedostačující a plní zde funkci především estetickou. Cestující na zadních sedadlech se musí, na rozdíl od cestujících vpředu, spokojit s omezeným místem. Kdo je však zvyklý na evropské vozy, nalezne zde pohodlí dostatek. Zadní sedačka je doplněna dvoubodovými samonavíjecími pásy.
Po nastartování a zařazení páky voliče do polohy „drive" se můžeme vydat na cestu. Motor Chrysler o obsahu něco málo přes 2,5 litru uděluje vozu uspokojivé jízdní výkony. Není to však dáno ani tak hodnotou jeho maximálního výkonu jako poměrně vysokým kroutícím momentem tohoto nadčtvercového (dlouhozdvihového) motoru. Stejný motor najdeme v podstatě ve všech soudobých výrobcích koncernu Chrysler. Motor je zajímavý tím, že zejména v nízkých a středních otáčkách z výfukového potrubí line zvuk, který budí dojem, že motor má ještě o dva válce víc. Při jízdě je hluk v interiéru minimální a řízení je celkově velice příjemná záležitost. Pouze přejezdy příčných nerovností jsou znát zaskřípěním v uchycení přístrojové desky, jak už to u amerických automobilů té doby bývá. Je ale přesto s podivem, že tento vůz, stojící v Americe na nejnižších cenových příčkách, předčí svým komfortem a vybavením leckteré tehdejší vlajkové lodě evropských automobilek.
JAN KOTLÍK