Z jednání vyšla vítězně trojice Willys-Owerland, Ford a American Bantam. Favoritem se stal vůz malého podniku American Bantam. Willys měl zase výhodu nejsilnějšího motoru. Rozhodnutí amerického kongresu však znělo jasně: musí se sjednotit to nejlepší ze všech tří vítězných vozidel a výsledkem bude budoucí americký vojenský terénní speciál!

Vzhledem k výrobním možnostem byly výrobou vozidla pověřeny firmy Ford a Willis-Owerland. American Bantam obdržel smlouvu na výrobu pouhých 2500 vozidel. Dále byl pověřen výrobou přívěsů za vojenská vozidla. Do konce druhé světové války opustilo brány výrobních závodů Fordu 280 000 vozů a výrobní linky Willys-Owerland 360 000 vozidel.

Jak vznikl název?

A kde se tedy vzal název „džíp"? Názory na jeho vznik se různí. Nejpravděpodobnější bude vysvětlení, že vznikl ze zkratek písmen „GP" (čteno „dží-pí"), což značí General Purpose univerzální využití, nebo jen z písmene „G", jako zkratky slova Government, jak u Forda označovali vládní zakázku. Jisté však je, že název „Jeep" si nechala jako ochrannou známku zaregistrovat v roce 1943 firma Willys-Owerland. Dnes patří značka Jeep do koncernu Chrysler. Za dobu své existence bylo pod touto značkou vyrobeno mnoho kvalitních terénních vozů, které byly průkopníky kategorie „off-road". Je proto zcela přirozené, že slovo „džíp" se v průběhu času stalo synonymem odolných vozů schopných jízdy mimo silnice.

Když první válečné Jeepy splnily svoji povinnost, byly jich tisíce ponechány v Evropě svému osudu. „Zapomenuté" Jeepy sloužily ještě dlouho po válce v mnoha armádách starého kontinentu. V lidově-demokratické armádě ČSSR sloužily americké Jeepy dokonce až do roku 1962, kdy byly nahrazeny sovětskými GAZíky. Některé z nich pak jezdily ještě další dlouhá léta u svých civilních majitelů.

Domů nedojel

Jednoho z válečných Jeepů vlastní Karel Toufar. Jeho Jeep nese označení Ford GPW a jak už název napovídá, byl vyroben v roce 1944 v továrně Ford. Po poválečné službě v československé armádě byl v roce 1959 odprodán soukromému majiteli. Karel se rozhodl Jeepa zakoupit v roce 1981. Tenkrát si dal inzerát do časopisu Svět motorů a pro Jeepa si zajel až do Kutné Hory. Domů však už nedojel. Jeep, který měl již své za sebou, si vyžádal větší opravu, ale od té doby jezdí v podstatě dodnes. Je však nutné si uvědomit, že prohánět se po Třebíči v době hluboké totality v americkém Jeepu nebylo vůbec snadné. Je všeobecně známo, že majitelé Jeepů, ale i jiných amerických automobilů byli neustále perzekuováni orgány SNB. Nesmyslné odebírání osvědčení o technickém průkazu bylo na denním pořádku. Třebíčští majitelé vojenských Jeepů však měli štěstí ve spřízněné duši na místním dopravním inspektorátu, a tak byl jejich život zase o něco lehčí. Karel se svým dnes již opravdu historickým Jeepem objíždí akce nejen v ČR, ale i v sousedních státech. A dokonce se se svým vozem již dvakrát podíval na oslavy vylodění v Normandii! Ano, je to zkrátka plechový kus historie!

JAN KOTLÍK