Pamětníci smrt agenta Malého zpochybňují

Malý žádal Plichtu st., aby s nimi odešel do polí s tím, že pro ně přiletí letadlo, starý partyzán to však odmítl. Měl úraz na noze a daleko by nedošel. Malý na něj již nenaléhal. Skupina se z Cidliny odebrala do Bolíkovic, kde dostali něco málo k jídlu u Aloise Roupce. Ten předpokládal, že se pokusí přejít nedalekou státní hranici, ale Malý rozhodl jinak a ukryl svou skupinu v Roupcově žitném poli poblíž Babic, nedaleko místa činu. Jasně pak vzniká hypotéza o úkolu Malého vydat skupinu co nejrychleji Bezpečnosti. Plichtovým chlapcům se jeho rozhodnutí nelíbilo, měli zbraně a na hranici je to necelých padesát kilometrů. Malý jim opět slíbil letadlo, které je dostane pryč do Rakouska.

V půl dvanácté v noci je do prostoru Babic poslán krajský pohotovostní oddíl v počtu dvaceti tří příslušníků SNB. V Želetavě se nashromáždilo 284 členů SNB, 70 členů LM a přes sto příslušníků StB z Brna a Českých Budějovic. Za úsvitu začali být prováděny domovní prohlídky. V Cidlině byla u Stehlíků objevena dcera Ludmila Plichtová a byla odvezena do Želetavy a později do Hluboké ulice v Jihlavě. Příslušníci SNB a milic zde později odpoledne zatkli i Antonína Plichtu. Náhodou. Při rabování majetku se sháněli po něčem k snědku a šli na půdu, kde na něj narazili v kupce sena. Slyšeli nejdříve šramot a pro výstrahu vystřelili. Plichta vylezl s rukama nad hlavou. Po preventivním výslechu prozradil, že skupina odešla k Bolíkovicím. Příslušník StB Jaroslav Lachout, který ho vyslýchal, dostal později vyznamenání a povýšení. Na rozdíl od svých kolegů ho nebil a v klidu s ním rozmlouval. Přesvědčil ho, že pomůže zachránit syny.

Referát teror

SNB a Lidové milice od rána začali pročesávat okolí a povolána byla i letadla. V sedm hodin večer byl obsazen celý kraj kolem Babic. Celou akci řídil Antonín Liška, velitel referátu Teror. Malý a jeho skupina byli v pasti. Bratři Plichtovi byli velmi nervózní a začalo jim docházet, že je konec. Malý jim slíbil letadlo, které je dostane za hranice, ale pomalu mu přestávali věřit. Začali se s ním hádat a vyčítali mu, že neodešli pryč k hranicím. V tu dobu se nad polem u Bolíkovic objevilo letadlo SNB. Malý vystřelil a dal tak snad záměrně, znamení. I z letadla byla vystřelena světlice, která dala znamení příslušníkům Bezpečnosti a milicí. Ti okamžitě vytvořili rojnici. Kordony policistů a milicionářů postupovaly opatrně, hrozila jim střelba do vlastních řad. Plichtovy synové v tu chvíli pochopili, že letadlo je policejní a Malý je zřejmě provokatér. Ten se začal právem obávat o svůj život a začal po nich střílet, aby oni nezastřelili dříve jeho. Důvodem mohla být i jeho snaha zabít svědky.

Potvrzuje to Antonín Václavek z Rokytnice nad Rokytnou: „Byl jsem vězněn a pak u PTP. Stavěli jsme silnici na letiště. Příslušníci Bezpečnosti nás vozili do Kladna na obědy. Jednou se bavili mezi s sebou o Babicích. Jeden z nich říkal, že když nalétával nad pole, kde se teroristé ukrývali, všiml si, že ten Malý nestřílel po nich, ale po svých druzích ve skupině. Nechtěl svědky."

Mityska nestřílel vůbec, odhodil zbraň, zvedl ruce a vydal se směrem k příslušníkům Bezpečnosti. Jakmile však vylezl ze žita, byla na něj zahájena palba a padl zraněn. Pak kordon policistů a milicionářů zahájil palbu. Byly použity i granáty. Když střelba utichla, ležel na poli s těžkým zraněním páteře a v bezvědomí Stanislav Plichta, jeho starší bratr Antonín na následky střelby umíral. Prosil o trochu vody, ale příslušníci Bezpečnosti mu místo toho močili do úst, kopali ho a plivali na něj. Brzy na to zemřel. Milicionáři ho odnesli k autům. Mityska se vzdal a byl zajištěn. Stanislav Plichta se příslušníkům SNB zdál nejdříve mrtvý, ale když zjistili, že je pouze v bezvědomí, byl odvezen do třebíčské nemocnice. Ochrnul na obě nohy a jeho stav byl velmi vážný.

Past v obilí

Ludvík Stehlík ml. vzpomíná: „Celý kraj, všude kolem Babic to bylo obsazené a oni byli tady kousek u Babic v poli. Plichtovým klukům a Mityskovi řekl, že objednal letadlo a skryjí se tady. Standa Plichta, když byl potom v nemocnici s průstřelem páteře, tak říkal, že leželi v obilí a nebylo kam utéct. K lesu daleko a kolem dokola vše obsazeno. Byli v pasti a byli z toho nervózní. Celý den se dohadovali a hádali se. V pět hodin odpoledne přiletělo od Jihlavy letadlo a začalo kroužit nad místem, kde byli, a Malý vystřelil. Dal znamení. Teď tam začala prudká hádka. Chlapci poznali, že letadlo není ze Západu. Tonda Mityska zvedl ruce a začal prchat k estébákům a hledal u nich ochranu a věděl, co udělali. Přesto utíkal a hledal ochranu. Malý ho nechal, měl ho svým způsobem rád a slíbil mu, že jednou bude velitelem policie na okrese Moravské Budějovice. Ti dva se dobře snášeli. A tak ho nechal jít, ale jeden milicionář po Mityskovi vystřelil a zranil ho na nohou. Kluků Plichtových se Malý bál. Kluci nebyli hloupí a pochopili, že jsou v pasti a Malý jim lhal. Malý, když je viděl, tak aby nezastřelili oni jeho, tak střílel on po nich. Tonda tam umíral a Standa ochrnul."

Do výslechového protokolu Plichta ml. uvedl již poněkud odlišnou verzi: „V průběhu dne, kdy jsme byli uschovaní v žitě, přijel na pole Ladislav Roupec ml., který zaorával brambory a při té příležitosti nám říkal, že v Babicích jsou zastřeleni tři lidé a jeden je těžce zraněn. Dále nám řekl, že v okolí Babic jsou konány prohlídky a celou věc vyšetřuje SNB. Při odchodu z pole nám přislíbil, že odpoledne přijde nás navštívit jeho otec, který donese něco k jídlu a pití. Odpoledne skutečně Roupec st. přišel a přinesl láhev vína. Rovněž Roupec nás informoval, že v Loukovicích se konají domovní prohlídky a v Šebkovicích jsou vojáci. V žitě jsme zůstali až do večerních hodin, kdy jsem společně s ostatními zahlédl letadlo, které kroužilo v blízkosti našeho úkrytu. Abychom byli tíž k nalezení, odsunuli jsme se od sebe asi na pět metrů. Vzápětí na to jsem uslyšel střelbu a byl jsem zasažen do páteře, načež jsem ztratil vědomí. Chvílemi když jsem nabyl vědomí, zaslechl jsem Malého, jak promlouval k Mityskovi, že ho měl rád. Více si nepamatuji, jelikož jsem pozbyl vědomí."

Zdroj: František Kolouch/archiv

Z pole byl vynesen ještě jeden mrtvý, Ladislav Malý. Podle policejní verze byl zastřelen. Někteří obyvatelé Babic to později potvrdili s tím, že se tak stalo, když se plazil k autům SNB. Policisté vyfotografovali mrtvolu a tvář Malého. Byl to však opravdu on? RNDr. Petra Urbanová z Ústavu antropologie v Brně, která se porovnáním fotografií zabývala, potvrdila při porovnání s jinými fotografiemi Malého, že se jedná opravdu o identicky stejného člověka a zjistila vysokou míru podobnosti.

Fotografie však neodpovídá pitevnímu protokolu, kde je uvedeno několik průstřelů ramen a především smrtelných zásahů, včetně průstřelu plic. Přesto na tváři není vůbec žádné stopy po nějakém zranění, výtocích krve z úst či nosu. Očím, které jsou široce otevřené, nechybí lesk. Tělo by mělo být zalito krví, což na fotografii není. Tvář spíše připomíná člověka pod vlivem alkoholu či drog. Když teprve kolem deváté hodiny večerní přivedli doktora Klempu k ohledání mrtvého, zeptal se příslušníků StB, o koho se jedná. Bylo mu sděleno, že má do zápisu napsat Ladislav Malý a tím byla celá záležitost vyřízena.

Z protokolu

V policejní zprávě o závěru operace v Babicích se uvádí: „V 19.05 bylo obsazeno 22 obcí, 4 hájenky a několik samot. Příslušníkům, kteří prohledávali terén, označilo letadlo raketou místo úkrytu čtyř osob v žitném poli. Strážmistr Josef Kotrba z VS Jihlava spatřil skupinu Malého první a zahájil palbu. Tito palbu opětovali. Při tom byl zasažen strž. Rostislav Veselý z VS Jihlava. Po kratší přestřelce byli teroristé vyzváni, aby se vzdali. Když na výzvu reagovali palbou, bylo použito útočných granátů v počtu patnácti kusů. Nato se vzdal Antonín Mityska. Palba pokračovala, a když ochabla, byli zpětně vyzváni, aby se vzdali. Protože se nikdo neozval a ani palba se neopakovala, byl dán rozkaz k prohledávání činu. Bylo zjištěno, že dva bandité byli zastřeleni a jeden těžce raněn. Zastřeleni byli Ladislav Malý a Antonín Plichta ml., těžce raněn byl Stanislav Plichta. Malý a Plichta Antonín byli odvezeni na KV StB do Jihlavy k ofotografování a k pitvě. Stanislav Plichta byl odvezen do nemocnice v Třebíči.

Řada pamětníků policejní zprávě nevěří a popírá smrt Malého. Brzy po zatčení byla fotografie mrtvého Malého předložena Jindřichu Nahodilovi za účelem identifikace a ten ještě dnes tvrdí, že se o Malého nejedná. O jeho smrti pochybuje i sestra bratrů Plichtových, Ludmila: „Jednou v roce 1953 jsem se v Litoměřicích setkala s Ladislavem Malým. Znala jsem ho dobře. Viděla jsem ho mnohokrát. Měl svou typickou chůzi a víckrát jsem mu hleděla do očí. Byl to člověk střední postavy, měl oválný obličej, červené tváře, světlé vlasy a bradku. Věk bylo možno stěží odhadnout, mohl mít tak pětatřicet let. Koutek úst mu trochu cukal obličejem. V Litoměřicích jsem Malého uviděla kolem desáté hodiny dopoledne, bylo jasně a já ho s určitostí poznala. Zůstala jsem překvapením stát a nevěděla jsem, co mám honem dělat. Střetla jsem se s ním, on si mě také všiml, ale hned se obrátil a zmizel mezi lidmi. Nešla jsem za ním, protože jsem z něho dostala strach. Nepozorovala jsem na něm žádnou změnu od té doby, co jsem ho naposledy uviděla u Vorlíčků ve Vacenovicích. Nemohlo jít o náhodnou podobnost, protože i on mě poznal, a právě proto se otočil a rychle se ztratil."

FRANTIŠEK KOLOUCH