V zádi uložený kapalinou chlazený řadový čtyřválec měl objem 760 ccm, který byl později snížen na 767 ccm. Motor pracoval spolu s třírychlostní synchronizovanou převodovkou. Zajímavostí je, že první malé Renaulty byly lakovány žlutou pískovou barvou z vojenských přebytků, která původně sloužila jako maskovací barva vojenských vozidel v tropických oblastech. Právě proto, a také vzhledem ke tvarům karoserie, tehdy získal 4CV přezdívku „hrouda másla".

Dnes už víme, že model 4CV se podstatnou měrou zasloužil o motorizaci Francie po druhé světové válce a svoji oblibu neztratil ani v dalších pozdějších letech. Do roku 1961, kdy byla jeho výroba ukončena, našlo svého majitele přes jeden milion těchto sympatických autíček. Ačkoliv se 4CV prodával i v ČSSR a na našich silnicích nebyl ve své době výjimečným autem, moc se jich do dnešních dnů nedochovalo. Mnoho jich skončilo na automobilovém hřbitově zbědovaných službou v zemi, kde byl nedostatek náhradních dílů na denním pořádku.Karoserie léty zkorodovaly absencí antikorozní ochrany a motory konstruované bez čističe oleje dosloužily. Proto je poměrně vzácností spatřit tento průkopnický vůz na některé z veteránských akcí ve slušném a pojízdném stavu.

Když ale budeme hovořit o 4CV manželů Stanislava a Věry Dvořákových, nebude se jednat o automobil v „pojízdném" nebo „slušném" stavu. Takové automobily, o jakém bude řeč, totiž dostávají hodnocení „A1". Manželé Dvořákovi zakoupili svůj vůz v roce 2008 až v dalekých Neratovicích. Majitel ho skladoval ve své stodole celých 12 let. Dobrá zpráva byl ta, že Renault byl v původním stavu a nikdy nehavarován. Také byla spolehlivě zdokumentována jeho historie už od zakoupení v pražské pobočce Motokovu. Ta horší zpráva byl fakt, že z milého auta již moc nezbývalo. To však nebránilo tomu, aby zbytky kdysi slavného vozu neputovaly do dílny u Dvořákových. Stačil rok usilovné práce na karoserii, motoru a interiéru a v roce 2009 vyjel 4CV jako nový.

Od té doby malý Renault bez přehánění sklízí obdiv a uznání na veteránských akcích. Odměnou je mu nespočet pohárů a ocenění. Ale největším oceněním je mu bezpochyby péče obou manželů Dvořákových. Ti ho vlastnoručně probudili do nového života, pečlivě vedou technické záznamy a všechny potřebné údaje znají nazpaměť. Do dnešního dne spolu najeli přes osm tisíc kilometrů a na ty další, které je čekají, se už těší.

JAN KOTLÍK