V době uvedení na trh se jednalo o moderní vůz s atraktivní karoserií. Její tvary měl na starosti designér L. M. Jeremejev a bylo více než zřejmé, že se při vývoji nechal inspirovat tvary karoserie amerického Fordu ročníku 1952. Volga dostala také zcela nový čtyřválcový motor s hlavou i blokem z hliníkové slitiny a rozvodem OHV. Nový motor měl obsah 2445 ccm a Volha s ním dokázala vyvinout rychlost až 130 km/h. Vzhledem k problémům ve výrobě se však nový vůz musel až do roku 1957 spokojit s mírně upraveným zastaralým motorem s rozvodem SV pocházejícím od jeho předchůdce Pobědy. Nicméně od roku 1957 se už naplno rozběhla výroba tohoto oblíbeného pětimístného vozu i s novým motorem. V prvních letech výroby se dokonce vyrobilo několik vozů s automatickou převodovkou. Od tohoto druhu pohonu však bylo upuštěno, zejména pro nevyhovující síť opraven a kvůli potřebě nedostatkového speciálního převodového oleje. Několik prvních vozů bylo také opatřeno centrálním mazáním přední nápravy.

Nová Volga měla moderní interiér. Byl vybavený například přední celistvou lavicí s možností lůžkové úpravy a řadící pákou třístupňové převodovky umístěnou pod volantem, jak velel tehdy módní trend. Součástí výbavy bylo i rádio nebo ostřikovač čelního okna. GAZ 21 byl na svoji dobu, a především na zemi svého vzniku, velice luxusním vozem. Tomu také odpovídala jeho vysoká cena.

První modernizaci Volga doznala v roce 1958. Původní přední maska s pěticípou hvězdou byla nahrazena zcela novou se svislými větracími otvory. Nový tvar také dostaly přední větší blikače. Následující rok byl představen typ GAZ 22. Jednalo se o Volgu s karoserií kombi. Počátkem šedesátých let se začaly Volgy vyvážet i na západní trhy a to především do zemí Beneluxu, kde je prodejci dokonce osazovali naftovými motory různých výrobců.

Asi nejslavnějším majitelem Volgy M21 byl první kosmonaut světa Jurij Gagarin, který dostal novou Volhu jako dar po svém obletu Země v roce 1961. Po Gagarinově tragické smrti v roce 1968 putovala jeho Volga na čestné výstavní místo v areálu továrny v Gorkém.

Poslední lehkou modernizaci prodělal vůz v roce 1962. Na první pohled se změnila opět maska, která dostala drobnější žebrování přičemž přední blikače se protáhly do stran blatníků a tenčí nárazníky přišly o ochranné svislé členy. V této podobě se Volga vyráběla až do roku 1970, kdy byla nahrazena novým typem 24. Její drobné optické modernizace však nemohly zakrýt dobu jejího vzniku a tak v šedesátých letech již Volga působila oproti světové produkci zastaralým dojmem. V zemích Východního bloku se však dočkala popularity až do koce své výroby.

Pro potřeby KGB

Také Volga M 21 však skrývá jednu zajímavost. Tou je verze, která se v omezených počtech (celkem 603 kusů) vyráběla v letech 1962 až 1970. Nesla označení M 23 a byla určena výhradně pro potřeby tajné policie KGB. Navenek se Volga M 23 nijak neodlišovala od svých sester. Pod svoji kapotou však ukrývala „nadupaný" osmiválcový motor z vozu Čajka. Ten měl zdvihový objem přes 5,5 litrů a čtyřkomorový karburátor. Byl spojen s manuální nebo mnohem častěji s automatickou převodovkou. Agenti KGB tak mohli v případě nutnosti překvapit nejednoho prchajícího záškodníka.

Zmizelá Volha

S Volgou se také vrátíme do našeho seriálu o historii třebíčských garáží. Velice krásnou Volgu 21 ročníku 1963 vlastnil pan Berger z Hrotovic. Jeho Volga měla hnědobéžovou barvu a její stav téměř odpovídal stavu nového vozu. Pan Berger se s Volhou několikrát zúčastnil Setkání klasických automobilů v třebíčském Poušově na přelomu tisíciletí. Dnešní osud Volgy však není znám. Patrně byla odprodána po smrti svého majitele. Kam, to se nám nepodařilo vypátrat.

JAN KOTLÍK