Připomeňme jen, že značka Mercury patří do koncernu Ford a má za úkol zaměřovat se na movitější zákazníky, pro které je Ford moc obyčejný, ale na nejdražší koncernovou značku Lincoln ještě nedosáhnou.

Olověné sáně

První generace typu Eight spatřila světlo světa v roce 1939. Poslední, třetí, zakončila svoji kariéru v roce 1951. Třetí generace Mercury Eight vyráběná v letech 1949 až 1951 má v automobilové historii své pevné místo jako oblíbený objekt pro stavbu tzv. „hot rodů". Taková úprava se kromě přestavby motorů zaměřovala hlavně na karoserii. Důležitou roli hrálo snížení střechy (tzv. „top chop"), kdy se jednoduše střecha odřízla a sloupky zkrátily. Střecha se pak po úpravě zasklení opět přivařila, ovšem tentokráte o několik palců níž. Auta se navíc zbavovala všech neaerodynamických prvků, ozdob, klik dveří a podobně. Veškeré spáry a vzniklé otvory se pak zalévaly olovem (dnešní karosářské tmely tehdy neexistovaly) a brousily do hladka. Díky používanému materiálu se takto upraveným Mercurym Eight třetí generace obecně přezdívalo „Lead Sled", tedy „olověné sáně".

Druhá generace

Dnes máme vzácnou možnost prohlédnout si Mercury Eight druhé generace. Mercury na fotografii bylo vyrobeno v roce 1948 a je zřejmé, že široko daleko stejné nenajdeme. Mercury zaujme především velikostí a mohutností své karoserie. Je to jedna z těch, do které se nenasedá. Při nastupování je aktuální zcela jiný postup. Takový pasažér nejdříve otevře dveře, kde kliky i zámky připomínají běžné dveře do pokoje, pak se rozhlédne, rozhodne se kam se posadí, a pak si tam „jde" sednout. Celý proces tedy nemá vůbec nic společného s dnešním mnohdy krkolomným nastupováním, kdy si někdy pasažéři svá vozidla spíše oblékají nebo se do nich vměstnávají, přičemž se musí vyhýbat různým aerodynamicky skloněným sloupkům a podobně. V Mercurym si navíc budeme připadat jako na exkurzi v barokním zámku. Tak lze totiž kromě vnějších tvarů popsat i vybavení interiéru a přístrojové desky, která je plná chromu a zvláštních tvarů. Uvedený pocit také umocňuje vysoká klenba střechy nad hlavou. Ten opravdový motoristický skvost se však ukrývá pod přední kapotou. Tím pomyslným diamantem je tzv. spodový motor čítající osm válců uspořádaných do písmene „V", zvaný „Flathead". Tento motor s plochými hlavami válců má obsah 3,9 litrů a ze svého výfukového potrubí vydává nezaměnitelný zvuk, typický právě pro motory flathead. V době vzniku tohoto Mercury Eight byla ještě doba přemíry chromu a okázalých ploutví, která propukla v polovině padesátých let, v nedohlednu. I tak ale nalezneme na karoserii několik ozdob a zdánlivých zbytečností, které měly budit dojem dražšího vozu.

Kdybyste Mercury Eight minimálně jedenkrát zmenšili, vzniklo by něco jako naše tehdejší Škoda 1101 Tudor. A to je důkazem té obrovské odlišnosti toho, jakými směry se po druhé světové válce ubíral automobilismus. Zatímco válkou zpustošená Evropa hledala nejúspornější způsoby, jak zmotorizovat lid, v Americe se výrobci předháněli v tom, kdo nabídne větší pohodlí, okázalost a výkon motoru. A být svědkem kousku této historie a na vlastní kůži okusit tyto rozdíly, opravdu stojí za to.

JAN KOTLÍK