VYBRAT REGION
Zavřít mapu

O českých vesnicích v Srbsku se příliš neví

Banát - V Rumunsku jako doma, zní slogan, který láká turisty do českých vesnic v Banátu. Něco na tom je. Slyšet krásnou češtinu ve vesničkách nad Dunajem, bavit se s místními a vidět zvyky, které se v Čechách drží už málokde, to zažijete v zahraničí málokde. V Banátu ano. Ale pozor, banátští Češi, to se nerovná výhradně Rumunsko.

23.11.2015
SDÍLEJ:

Pan Karel se v Češku Selu narodil. Dnes se sem vrací kvůli údržbě domu, už pár let bydlí jinde. Zůstává zde něco málo přes třicet obyvatel.Foto: Tadeáš Mahel

Tři české vesnice leží i v srbském Banátu. Když už jsem na kole dojel za krajany do Rumunska, byl by hřích nevypravit se i za těmi do Srbska. Schválně, jestli bude platit také v Srbsku jako doma…

O českých vesnicích v Srbsku se moc neví. Já se o nich dozvěděl přímo v Eibentále. Součástí banátského festivalu byl totiž docela pestrý doprovodný program v kulturním domě probíhaly přednášky o historii českých vesnic, eibentálské děti hrály divadlo nazvané Jak se Češi dostali do Banátu, promítaly se filmy a besedovalo se. Třeba s učitelkami, které se do Banátu vypravily učit z Čech: s Katkou z Eibentálu a s Ilonou, která učí děti krajanů na srbské straně hranic. A když jsem viděl vystoupení srbských dětí na krajanském festivalu (vždy v sobotu se do Eibentálu sjedou se svými vystoupeními folklórní soubory z celého českého Banátu), bylo mi jasné, že se k nim podívat prostě chci.

Ze Svaté Heleny, kde jsem přespával u krajanů, vede do Srbska pro cyklistu krajně nepříjemná cesta. Poměrně úzká silnice a serpentiny v kopích nad Dunajem v kombinaci s hustým provozem míchají koktejl, který hořkne v ústech. I tak se ale našly sladké okamžiky. Třeba když jsem v největším stoupání narazil na Johna. Tenhle třicetiletý Angličan se na začátku srpna sbalil a na kole vyrazil do Istanbulu (a pak že já dělám šílenosti). Veliká škoda, že jsme se nepotkali někde ve městě nad kafem, projíždějící a troubící auta (včetně policejního), příjemné setkání rychle uťala.

Hus, Masaryk a Havel

A dál zase sám. Přes ospalou srbskou celnici ke krajanům. Česká enkláva na srbské straně Dunaje žije ve třech obcích. Bela Crkva je z nich jasně největší, v desetitisícovém městě najdete krajanů přes čtyři sta. Pokud nevíte, kde hledat, nejste domluvení nebo nemáte štěstí, najdete je stěží. Já v Bele Crkvi češtinu neslyšel. V Kruščici už ano, v tisícihlavé obci je Čechů zhruba čtvrtina, a když máte na bagáži malou vlaječku, osloví vás sami. Pořádný zážitek si vezu až z poslední česko-srbské vesničky.

Češko Selo má malebný kostel, tři ulice (jmenují se Jana Husa, T. G. Masaryka a Václava Havla) a něco málo přes třicet obyvatel. Pan Karel už se mezi ně nepočítá. Vitální šedesátník se tu však narodil a pravidelně se sem jezdí starat o rodný statek. Dnes přijel i s vnukem Igorem, i ten se domluví česky. Pan Karel mluví naprosto plynule. „Když jsem byl kluk, na zdejší školu chodilo snad šedesát dětí. Dneska je tu všeho všudy nějakých dvanáct rodin. Za pár let tu nezůstane vůbec nikdo," konstatoval smutně starý pán. Důvod? Podobný jako na druhé straně hranic. Není tu práce. Češko Selo sice není v kopcích jako rumunsko-české vesnice, i tak tu o slušnou obživu zavadíte jen těžko.

Najdou se i tací, které to příliš netrápí. Třeba jako paní Jaroslava a její manžel. Oba pracují v nedaleké Bele Crkvi a v téměř opuštěné vesničce v poklidu hospodaří. Ve městě nakoupí, doma leccos vypěstují a jsou spokojeni, říkají mi, zatímco si u nich na dvorku dolévám vodu. Jednou se prý chtějí podívat do Čech, na místa, odkud přišli jejich předkové. Prozatím se spokojí s pozdravy všem.

Nikdy si nestěžují

Nevím, jestli jsem byl někdy na místě s větší koncentrací příjemných a vstřícných lidí na počet obyvatel. Za dvě hodiny jsem potkal asi třetinu Češka Sela (dobře, bylo to nějakých deset lidí) a na naše rozhovory si vzpomenu vždycky, když mám tendenci si na cokoliv stěžovat. Místní, se kterými jsem si povídal, nebyli boháči. Celý život musí tvrdě dřít a zadarmo nemají vůbec nic, přesto byste u nich stopy zahořklosti a permanentní naštvanosti, tak typické pro naši kotlinu, hledali marně. Vypadali smířeně se životem a vypadali šťastně. Co víc chtít?

Odpoledne v Češku Selu pro mě bylo jedním z vrcholů celé cesty. Rozhodně to stálo za změnu plánů (původně jsem totiž chtěl přes Bosnu do Chorvatska a do Splitu, takhle mířím na Bělehrad). A jsem zvědavý na Srbsko jako takové. Zatím s ním mám trojí zkušenost: dvakrát jsme se na zdejších dálnicích s autobusem přimotali k nehodě a loni jsem si „užil" bělehradské turecké záchody s horečkou a střevní chřipkou. Letos jsem tu zatím půl dne a ještě navíc v české části, ale i tak věřím, že to letos půjde o trochu lépe. Tak nějak to cítím v kostech.

Autor: Tadeáš Mahel

23.11.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Vysněné dětské postele

Ředitel třebíčské vodárenské společnosti Jaroslav Hedbávný ukazuje na mapě vodní zdroje na Třebíčsku.

Vodaři usilují o propojení hlavních přivaděčů pitné vody

Hanáci vyhráli také odvetu v Jihlavě

Jihlava – Výsledek se opakoval. Hokejisté Jihlavy prohráli i na domácím ledě s Olomoucí 1:2. Stejné skóre se totiž v přípravě obou extraligových celků zrodilo i před třemi týdny na Hané. Dukla po bezbrankové první třetině vedla díky Zemanovi, ale o pět minut později srovnal Řípa a na začátku třetí periody udeřil Sundher.

Vražda mezi cizinci: Došlo k ní na ubytovně v Humpolci

Humpolec – První letošní vražda na Vysočině se stala na začátku týdne v Humpolci na Pelhřimovsku. V pondělí časně ráno bylo na ubytovně v Pražské ulici nalezeno tělo pětačtyřicetiletého cizince bez známek života. Muž ležel na chodbě ubytovny. Pomoci mu nedokázali ani lékaři rychlé záchranné služby.

Požár zastavil výrobu v Kronospanu. Firma tvrdí, že šlo o zkrat

Jihlava – Více než deset milionů korun. Taková je bilance sobotního rozsáhlého požáru v jihlavské společnosti Kronospan v ulici Na Hranici v Jihlavě-Bedřichově. Hořela hala, ve které se zpracovávají OSB desky, dokonce musel být vyhlášen třetí stupeň požárního poplachu. Oheň proto na několik dní odstavil výrobu ve firmě.

Děti si ve žďárském parku hrají v balících slámy

Žďár nad Sázavou - Na šest desítek balíků ze slámy tvoří bludiště na okraji žďárského parku Farská humna. Dočasnou venkovní hernu pro děti tam vybudoval žďárský výtvarník Michal Olšiak.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení