Krom vlastní praktické výbavy jsem na dvoře Národního domu, kde se akce konala, dostal teoretické rady. „Musíte mít někoho, kdo se o vás postará a s kým se navzájem ohlídáte," shodují se klienti místního azylového domu, pánové Jaroslav a Zdeněk.

A svoje historky a rady připojil také nejznámější a nejúspěšnější český horolezec Radek Jaroš. „Při výstupu na Mt. Everest jsem vylezl do výšky 8 300 metrů, kde jsme stavěli poslední výškový tábor. V těch místech měl být stan, který tam nechali kluci před námi. My jsme ho však nemohli najít. Strávili jsme pak osm hodin hrabáním ve sněhu, než jsme stan našli. A můj parťák, se kterým jsme vyrazili k vrcholu, s sebou neměl spacák. Večer na tom byl však špatně, tak jsem mu dal svůj. Šlo o nejvyšší místo, kde jsem kdy spal, a hned bez spacáku," vyprávěl Jaroš.

Jeho historka však měla pokračování, jen se přesunula o osm tisíc výškových metrů níže do okolí Litvínova, kde byl horolezec nucen strávit noc v autě. „Pršelo, což bylo nepříjemné. Neměl jsem s sebou spacák, jen v kufru montérky, které jsem si na sebe navlékl. Klepal jsem tam celou noc větší zimu než na Everestu," dodal Jaroš.

A přidal také historku, jak při stopování ve Švýcarsku přespával na skládce. A také několik rad. „Vždycky je dobré mít suché věci a nějakou izolační vrstvu pod sebou. V okamžiku, kdy jsou velké mrazy, je důležité v takové noci nespat. To je stejné jako na vrcholcích vysokých hor, kam dorazí člověk unavený. Kdyby usnul, už se nemusí probudit," radil horolezec.

Těžká noc

Vybaven po všech dostupných stránkách zalezl jsem před půlnoci do svého nepříliš hřejícího spacáku a se zvědavostí čekal, co přinese nadcházející noc. K usínání nám hrál pan Zdeněk na kytaru trampské písně, takže si člověk mohl připadat jak na vandru pod širákem.

Poprvé jsem se v noci probudil někdy před půl druhou hodinou po půlnoci. Cítil jsem trochu chlad a tvrdá zem, od které mě dělila jen plachta, začínala tlačit. Odbíjet začaly hodiny na městské věži.

I přes drobné nepohodlí se mi však podařilo znovu usnout. Další probuzení přišlo přibližně o hodinu později. To se již začaly ozývat horké čaje, které jsem vypil před usnutím při besedě a promítání dokumentu Petra Palovčíka Já bezdomovec.

Vylézat ze spacáku se mi pranic nechtělo, ale nebylo zbytí. Po návratu přišel nejtěžší okamžik celého přespávání. Začínala mi být čím dál větší zima a tvrdá podlaha tlačila. Postupně jsem uvažoval o tom, že zkusím vydržet alespoň do šesté hodiny ranní a pak se vydám do nedaleké redakce. O to větší bylo moje překvapení, když jsem po chvíli otevřel oči a bylo osm hodin ráno.

Šlo o výbornou zkušenost, kterou bych všem doporučil. Zkuste se příští rok hecnout a vyrazit! Ale zároveň jsem rád, že další noc můžu strávit ve své posteli…