Byť by se mohlo zdát, že prší o sto šest, vyrážet na houby je zatím poněkud předčasné.

„Sem tam se nějaká hřibovitá houba dá najít, například hřib kovář už sporadicky roste, ale v květnu ani v posledních dnech počasí houbám nepřálo, na začátek houbařské sezony si ještě budeme muset tak dva týdny počkat,“ naznačil mykolog Marek Brom z Mykologického klubu Jihlava.

Podle jeho slov začalo jaro poměrně příznivě. Bylo dost vláhy. Jenže v květnu zavládlo netradiční sucho spolu s výjimečně teplými dny. Tvorba plodnic se tak zastavila.

„Aby se začaly tvořit plodnice, je dobré, pokud je nejen určitá půdní, ale i vzdušná vlhkost. Ideální je, když třeba během čtrnácti dnů několikrát zaprší a přitom moc nefouká vítr. A samozřejmě musí být přiměřeně teplo. Podhoubí potřebuje na rozvoj alespoň dva až tři týdny,“ upřesnil Brom.

Současné přívalové deště po vyschlé půdě velmi rychle stečou, voda z nich se nestihne dostatečně nasáknout. A co už se vsákne, to se díky vysokým teplotám a hlavně větrnu odpaří. Konkrétně ve smrčinách se příliš vody z dešťů kvůli hustý porostu do půdy nedostane.

„Samozřejmě se lokálně může stát, že se vytvoří přijatelné podmínky. Třeba u nás na Stonařovsku u Jihlavy by to po posledních deštích mohlo být poměrně dobré,“ doplnil mykolog.

Podle něj je docela zajímavé sledovat, jak se po dlouhých letech opět začínají v lesích Vysočiny objevovat druhy hub, které se takříkajíc „odmlčely“: „Znovu začaly růst ve větší míře lišky nebo takzvané bílé hřiby. To je například velmi oblíbený hřib smrkový či v listnatých lesích jeho příbuzný hřib dubový. To, že nerostly, způsobily emise ve vzduchu a v deštích a z toho vyplývající chemické změny v půdě. Masově se pak objevovaly jiné houby – hřib hnědý nebo hřib žlučník, které jsou k okyselení půdy mnohem tolerantnější. „Protože ale došlo v devadesátých letech minulého století k výraznému obratu a ovzduší je dnes mnohem čistší, můžeme v lesích na Vysočině pozorovat nápadné změny ve výskytu u mnoha druhů hub,“ konstatoval mykolog.
Velký „comeback“ zažívají také kuřátkovité a lošákovité houby.

V přírodě Vysočiny lze prý najít i vyložené rarity, které ale laikovi mnoho neřeknou, zajímavé jsou hlavně pro odborníky.

„Mezi ně patří některé, řekl bych veřejnosti v uvozovkách utajené vzácné druhy dřevokazných hub. Tvoří plodnice málo a dnes se vyskytují už jenom v nejzachovalejších lesích v chráněných územích. Jsou to například druhy houžovec bobří či korálovec jedlový, vázané na jedlové dřevo,“ uzavřel jihlavský mykolog Marek Brom.