Ta od voličů získala mandát do nového zastupitelstva za zmiňované hnutí Heřmanovců.


Vrátím se k vašemu pátečnímu vyjádření. Řekla jste, že vaše jméno je stále ve hře při obsazování rady města. Platí to i po nedělním jednání uvnitř HZNR?


Ne, neplatí. Ono vlastně k opravdovému jednání nedošlo. Po zopakování argumentů Pavla Heřmana a protiargumentů Jaromíra Baráka a mne mi lídr Pavel Heřman sdělil, že koaličním partnerům navrhne na radní Jolanu Smolovou.


Jaké byly argumenty Pavla Heřmana?


Byl to vlastně jen jeden argument, opakovaný i Jolanou Smolovou a Petrem Škarabelou. Jolana dostala více preferenčních hlasů než já.


Nemyslíte, že je to legitimní argument?


Byla by to pravda, kdyby byla kandidátka tvořena jako seznam nahodilých podporovatelů Pavla Heřmana. Jenomže kandidátku tvořili tři uskupení. Lidé z okruhu Pavla Heřmana, pak skupina bývalých členů US­DEU, které dal dohromady Jaromír Barák a konečně skupina tvořená členy a sympatizanty občanského sdružení Zámostí, kteří podporovali mne. Všechny tři skupiny jsou zhruba stejně četné s tím, že poslední dvě se personálně více méně prolínají. Kandidátku dával dohromady Jaromír Barák (jediný registrovaný hnutím Starostové a nezávislí, pod jehož hlavičkou jsme kandidovali) spolu s Pavlem Heřmanem.


Jak byli seřazeni kandidáti?


Pořadí na kandidátce bylo stanoveno tak, aby volitelná místa zohledňovala tato tři uskupení. Pavel Heřman jako náš kandidát na starostu byl nezpochybnitelný, pochopitelně bez ohledu na získané preferenční hlasy. Filozofie pořadí na kandidátce pak předpokládala v případě úspěchu obsadit další místo v radě z druhé respektive třetí skupiny kandidátů. Tato nepsaná dohoda byla porušena, hledisko preferenčních hlasů bylo použito účelově.


Takže budete „pouze“ řadovou zastupitelkou?


Je to ještě příliš čerstvé, o svém dalším politickém osudu se poradím s lidmi z naší kandidátky, kteří mne podporovali. Rozhodnu se na základě těchto konzultací.


Je i varianta, že složíte mandát?


Je pravda, že v posledních týdnech čelím nesmírnému tlaku. Ze strany bývalé radniční koalice je to pochopitelné, porazili jsme je ve volbách. Jenomže necítím podporu ani od nynějších koaličních partnerů. Zrovna v sobotním vydání Deníku se vyjádřil Martin Svoboda z Věcí veřejných, že nechtějí, abych v radě byla a že tento požadavek mají i ostatní členové koalice. Musejí prý se oprostit od jména pana Ryneše a jeho vlivu. Tento názor v podstatě potvrdila i ostatní uskupení. A po dnešním sezení je mi jasné, že ani od vlastních se podpory nedočkám. Nejvíce mne mrzí, že nejsem přijatelná kvůli svému manželovi. Věřte mi, dýchl na mě duch totality. Nemohla jsem po maturitě jít studovat medicínu. Ne kvůli prospěchu, maturovala jsem na samé výborné, ale kvůli kádrovému profilu mých rodičů. Maminka byla učitelka a odmítla přestat chodit do kostela. Vyhodili jí a mně studium zakázali. Naivně jsem se domnívala, že se něco podobného nikdy nebude opakovat. Z omylu mne nyní vyvedl bývalý skaut „Bambus“ Svoboda.


Když se rozhodnete složit mandát, nebojíte se, že budete obviněna z neukojených ambicí?


Tlak, o kterém jsem mluvila je tak velký, že je mi celkem lhostejné, jakou nálepku mi moji protivníci budou dávat. V noci ze soboty na neděli mi probodali pneumatiky u auta před naším domem. Aby bylo jasné, že jde o záměr, někdo ještě za zadním nárazníkem vykonal velkou potřebu. Začínám se bát. Není to paranoia. Náš dům již byl napaden mnohokrát. V posledním volebním období jsme si užili. Ale abych se vrátila k těm ambicím. Osobní ambice jsem nikdy neměla. Mám jedinou ambici. Nechci zklamat své příznivce. V zastupitelstvu však by byl mnohem platnější Jaromír Barák, který je na kandidátce za mnou. Je děsně pracovitý a úžasně rychle mu to myslí. V opozici to dostatečně dokázal.