VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Někde jsou zahrádkáři domovem důchodců, říká Blažej Bobek

Třebíč /ROZHOVOR/ - K zahrádkářství ho přivedl farář, tatínkovy včely ho totiž neoslovily. Od 70. let je členem Českého svazu zahrádkářů v Třebíči a už více než dvacet let vede tuto organizaci jako její předseda. Řeč je o Blažeji Bobkovi.

15.3.2017
SDÍLEJ:

Dlouholetý předseda třebíčských zahrádkářů Blažej Bobek.Foto: Deník/ Kamil Černý

Členů zahrádkářského spolku v posledních dekádách výrazně ubylo, podle Bobka je to velká škoda. Práce v sadu, na záhonech nebo ve skleníku je podle něj nesmírně zajímavá a navíc se stále vyvíjí. Škůdci a choroby totiž nikdy nespí.

Zahrádkářství je docela věda, že?

To je, zvlášť ve hnojení. Není dobré půdu přehnojovat, to si málo lidí uvědomuje. Nejlepší je hnojit správně a jen tolik, kolik je potřeba. Dost jsem se naučil na Ústřední zahrádkářské akademii, kterou jsem kdysi absolvoval.

Co to bylo za školu?

Bylo to šest semestrů a museli jsme udělat testy se 600 otázkami. Byli tam samí inženýři a odborníci, takových jako já, těch obyčejných bláznů bylo na akademii jen pár. Měl jsem tehdy jen šest chyb, jedno procento, jinak vše správně. To se mi povedlo hlavně díky tomu, že mě to bavilo.

Jak jste se vůbec k zahrádkářství dostal?

Pocházím ze Štěměch a k zahrádkářství jsem poprvé přičichl ve škole v Předíně. Kroužek tam vedl farář Bláha. Rád na něj vzpomínám. S nadsázkou říkám, že byl víc zahrádkářem než farářem. A můj táta vedl včelařský kroužek, ale tam jsem nechodil, protože mě včely vůbec neoslovily, naopak, nenáviděl jsem je, protože jsme je s dědečkem, když táta nebyl doma, hlídali. Ony mě mockrát poštípaly a tím, jak jsem se jich bál a potil se, tak po mně zvlášť šly. Proto jsem začal chodit na zahrádkářství.

Co jste se tam učili?

Třeba roubování dřevin. To nám farář Bláha nabrousil kudly a přes zimu nás téměř trýznil roubováním, abychom to na jaře perfektně uměli. A vyplatilo se. Mezi Předínem a Lesnou, u odbočky k vrchu Mařenka jsme roubovali tisíc jedlých jeřábů. S jedním kamarádem jsme zamazávali rouby, to se ještě dělalo lýkem, a hrozně nás to štvalo, protože všichni ostatní roubovali, jen my s panem farářem jsme zamazávali. Mysleli jsme si, že to máme za trest, protože jsme nebyli úplní svatoušci.

Asi jste si to zasloužili.

To jsme si mysleli, ale pak jsem pana faráře potkal po několika letech, když jel z Brna domů, a dali jsme se do řeči. Vzpomněl jsem si na to a připomněl jsem mu to. On se jen usmál a řekl, že to zamazávání bylo mnohem důležitější než to roubování, a proto si nás vybral. Prý jsme to měli za odměnu. I když se nám to tehdy nelíbilo, dneska to chápu. Takto nás kluků vychoval víc, jeden je třeba veterinář a k zahrádkářství má taky hezký vztah. Takových je víc, které to drží celý život. Mimochodem ty jeřáby jsou všude po okolí, protože pan Bláha je lidem rozdával zadarmo.

To byl šlechetný člověk.

Třeba nás takhle brával do Nové Říše, kde jsme navštívili klášter a zahrady. Kdo nemohl na kole, toho pan farář vezl trabantem. Jednou v něm vezl šestnáct kluků. Byl to kombík, stejně se tam ale docela mačkali, v kufru leželi jako pytle.

Kdy jste se dostal k vlastní zahrádce?

V 72. roce v Třebíči. Před tím jsme se ženou bydleli v Chlístově, pak se ale v Třebíči na takzvané Baťově louce začaly dělat zahrádky a jednu se nám taky podařilo získat. Už tam jsem začal s paprikami, kterým se věnuji dodnes. Hned v 79. roce jsem začal funkcionařit a ve vedení jsem stále. Už jsem tam myslím služebně nejstarší. Dřív jsem na větší schůze po republice jezdil víc, byl jsem v několika komisích, dnes už jezdím jen dvakrát do roka na zasedání nejvyšších funkcionářů jednotlivých organizací. Většinou se tam scházíme jako staří dědci.

Proč je mladých mezi vámi málo?

Pár jich je. Jsou mezi námi i mladí důchodci.

Takže jste rádi i za mladé důchodce?

To ano, ale na druhou stranu jsem od kolegů z organizace slyšel, že třeba na poslední výstavu, kterou jsme loni v Třebíči pořádali, přišlo hodně mladých a bylo na nich vidět, že mají zájem. Problém je jinde, oni nechtějí být organizovaní.

Proč?

Chtějí volnost. Přitom u nás by o ni vcelku nepřišli. Ano, zaplatí sto korun členský příspěvek a když chtějí, tak všechno další vzdělávání a přednášky mají zdarma. A brigády, jako bývaly dřív, už dnes tolik nejsou. Určitě nikdo nikoho nesekýruje, o tom to určitě není.

Jak to vypadá s počtem zahrádkářů na Vysočině?

Špatně jsou na tom snad všechny organizace. Sem tam se někdo mladý objeví, není jich ale moc. A zároveň je nechceme strhat a zahltit funkcemi. To není o tom, že bychom jim to nechtěli předat, ale buď zájem nemají, nebo mají časově náročnou práci a navíc třeba mají ještě další veřejnou funkci, třeba v obecních zastupitelstvech nebo ve vedení jiných spolků.

A vy, když jste v 70. letech vstupoval do zahrádkářské organizace v Třebíči, jste měl jakou motivaci?

To bylo jednoduché, protože když chtěl člověk získat nějaký pozemek v zahrádkářské kolonii, tak musel být organizovaným zahrádkářem. To, že se pozemky změní na oplocené zahrady, totiž zařizovala zahrádkářská organizace, která mimochodem tehdy měla kolem 900 členů.

Dnes je jich kolik?

V Třebíči kolem 400. Noví a relativně mladí se občas objeví, třeba ve Vladislavi nebo v Červené Lhotě, kde je vzdělávání mládeže na vysoké úrovni. Jsou ale organizace, na jejichž schůzích si připadáte jako v domově důchodců. V Moravských Budějovicích bývávalo 600 členů a dnes je jich tam kolem sedmdesáti a ti postupně odcházejí.

Popsal jste, jak se vyvinulo organizované zahrádkářství. Jak se vlastně vyvinulo samo zahrádkářství?

Určitě se rozšířila nabídka hnojiv, něco se vyrábí u nás, něco na Slovensku a dost v Polsku a je potřeba si dát u použití takových přípravků velký pozor. Ne všechny totiž obsahují tolik látek, zmiňme třeba dusík, na jaké množství byli zahrádkáři dřív zvyklí. Dnes se proto na zahrádce vyplatí umět si všechno spočítat, abychom nepřehnojili nebo nehnoji- li málo.

To je asi důležité.

Ano a taky je to různé třeba u různých druhů zeleniny. Ve skleníku když chci mít ředkvičky nebo saláty, tak hnojit nemusím vůbec, protože tam kromě toho mám ještě rajčata, papriky a okurky, které hnojím, a v půdě mi hodně živin zůstává. Rajčata nebo papriky totiž všechno nespotřebují. Navíc saláty jsou ohromně choulostivé na dusík, takže s ním u nich opatrně.

Když někdo nechce přidávat umělá hnojiva, co byste mu poradil?

Může půdu hnojit statkovými hnojivy, tím půdu také vyživuje a rostliny posiluje. Dnes je ale tolik chorob, že ošetřovat je nutné, avšak můžeme si pomoct i jednoduchými zásahy. Třeba se nevyplácí nechávat u jabloní a hrušní spadané listí, nejlepší je co nejdříve ho zkompostovat nebo jinak zlikvidovat. Zárodky strupovitosti plodů jsou totiž v listech. Choroby se vyvíjejí. Ještě nedávno se říkalo, že asijské hrušně strupovitostí netrpí, ale už i u nich se to objevilo.

Takže zahrádkářství je kvůli rozšiřujícím se chorobám náročnější?

Řekl bych to jinak. Zkrátka když se něčemu chcete věnovat, tak tomu musíte něco obětovat, vzdělávat se a získávat zkušenosti. Například mám jabloň odrůdy Prima, ta byla vyšlechtěna proti čtyřem klonům strupovitosti a dnes je na ní strupovitost skoro nejvíc ze všech jiných odrůd, které mám. Asi před pěti lety objevili v Belgii už sedmý klon a samozřejmě agresivnější než ty předchozí. Nedávno jsme byli v Jihlavě na školení a tam zaznělo, že klonů strupovitosti už je známých devět a každý nový je agresivnější, než byly ty předchozí. Takže dnes už se neříká ošetřo-vat stromy jednou do roka, ale dvakrát.

Šlechtí se stále nové odrůdy také u zeleniny, aby byly odolnější?

Ano, ale nejen kvůli chorobám. Třeba se šlechtí rajčata, aby déle vydržela v obchodních řetězcích. Taková rajčata vydrží dva týd-ny po sklizni beze změny, na druhou stranu to ale pro nás zahrádkáře není lákadlo. Proč bych si pěstoval rajčata, která nejsou moc dobrá, tvrdá a vydrží mi dva týd-ny, když si můžu pěstovat mnohem lepší a sklízet je podle toho, kolik jich zrovna v kuchyni potřebuji? Ty, co si vypěstuji sám, jsou oproti těm kupovaným pohádkou.

To je asi veliký rozdíl.

Obrovský. A zkoušejí se další věci. Šlechtí se i odrůdy rezistentní proti různým chorobám. Dělá se to v halách nebo pod ručně vyráběnou síťovinou způsobem, který je jen těžko představitelný. Třeba tam opylují lidé štětečky, protože tam nechtějí pouštět hmyz, který by mohl zanést cizí pyl zvenčí, což by šlechtění pochopitelně narušilo. Zavlažování je tam čistě umělé, stejně tak může být hnojení řízeno jen počítačem. Musí to stát obrovské peníze, ale pokud se něco vyšlechtit podaří, tak se to ve výsledku snad vyplatí.

Čemu se věnujete nejvíce vy?

Určitě papriky a taky mě baví pěstování malin. Před dvěma roky jsem jich v červenci sklidil 55 litrů a loni 47 litrů. Kromě toho mám ještě maliny, které plodí ve druhé vlně. Taky jsem se pustil do pěstování jahod na slámě.

Na slámě?

Ano. Obávali jsme se, že to bude ve větru lítat po zahradě, ale není to tak hrozné. Jahody jsou totiž díky tomu čisté, déšť totiž propadne přes slámu. Tím se taky zajistí, aby se jahody nedotkly země. To je důležité kvůli chorobám. Slámu lze po sezoně krásně využít do kompostu. A není to výmysl malopěstitelů, ale právě těch velkých. Viděl jsem to třeba v Břežanech u Prahy, kde pěstují jahody na více jak třiceti hektarech.

Dřív jste mi říkal, že pěstujete i borůvky.

Mám jen dvě sazenice, ale docela se jim daří. Spíš to zkouším a pozoruji, že je u nás jde pěstovat, chce to ale vzít od začátku poctivě. Byl jsem na přednášce, kde nám odborník radil, že nejlepší je vyhloubit alespoň 80 centimetrů širokou a 25 centimetrů hlubokou jámu a celou ji naplnit rašelinou. Takto zasázené sazenice by měly být ve dvou letech přes 50 centimetrů vysoké. Je taky potřeba přihnojovat, aby se půda okyselila, a zalévat až 70 litry vody týdně. Ochutnával jsem takové borůvky a byly vynikající a navíc asi dvaapůl krát větší než běžné borůvky.

Budete mít i letos dobrou úrodu vzhledem k vývoji počasí v letošní zimě?

Zima byla dobrá, ale část vláhy se odpařila, nějaká odtekla a kolik se jí vsáklo, se teprve ukáže. Všichni doufáme, že vláhy bude dost, a když ještě teď na jaře zaprší, tak snad bude sezona dobrá. Riziko ale existuje. Pokud někdo v loňském extrémně suchém roce neměl možnost zálivky, tak se to bohužel letos projeví, protože ovocné stromy nebudou schopny nasadit tolik květních pupenů, a plo-dů tím bude logicky méně. To je příroda, nedá se nic dělat. Můžeme jí jen pomoct, třeba tím, že si při hnojení i při aplikaci umělých postřiků proti škůdcům budeme dávat velký pozor. Stává se nám totiž, že za námi přijde nějaký zahrádkář a diví se, že mu to a to neroste. Jednou jsme takhle přišli na to, že postřik proti plevelům, který byl použit na cestičky mezi záhony, se díky dešti dostal do brambor, a nic z nich nebylo. Nebo jeden kolega přišel o rajčata, když si přivezl z družstva hnůj. Družstevníci ho totiž měli na poli a když se pak kolem rozmnožil plevel, postříkali ho a zároveň část toho hnoje. Zahrádkář si pak s hnojivem přivezl i postřik, který mu část sazenic rajčat spálil.

Autor: Kamil Černý

15.3.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Horka lákají k vodě. Na Barboře je hezky...
18

Silné bouřky dorazí po poledni do Čech, později na Moravu

Ilustrační foto.

Nepoučitelný mladík sedl i přes zákaz na motorku bez registrační značky

AUTOMIX.CZ

10 dostupných aut, ve kterých budete vypadat bohatší, než ve skutečnosti jste

Ruku na srdce, každý z nás chce tu a tam vypadat před ostatními dobře – a dobře v tomto případě znamená „zámožně“. Samozřejmě jen málokterý movitý majetek poukazuje na stav konta tak, jako luxusní auto.

Další požár na poli. Tentokrát vzlála pšenice u Příložan

Příložany – Část pole z pšenicí vzplálo u Příložan. K události došlo ve středu odpoledne kvůli kamenu v žacím ústrojí kombajnu, od kterého odlétla jiskra. Z ní se požár rozšířil na téměř půl hektaru pole.

S drogami v těle dojela žena z Hrotovic až do Budějovic

Moravské Budějovice – Z Hrotovic až do Moravských Budějovic dojela čtyřiatřicetiletá řidička pod vlivem drog.

Přeběhlík Lank. Tři stranické průkazy za volební období

Vysočina – Před čtyřmi lety vstoupil do politiky jako úplný nováček. Tehdy kandidoval jako nestraník za hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, v roce 2015 se stal členem Úsvitu – Národní koalice a letos zastupuje novou stranu s názvem Realisté. Během čtyř let tedy dvakrát změnil politickou stranu či hnutí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení