„Sběratelskou lahůdkou je i samonabíjecí pistole FN belgické výroby z roku 1919,“ prozradil policista Pavel Fiža z třebíčského oddělení zbraní.


Existují tři kategorie. Do kategorie A spadají všechny zakázané zbraně, například vojenské, zákeřné včetně odpalovacích zařízení, vyrobené ne z kovu. V kategorii B jsou zbraně na povolení, třeba pistole, automatické brokovnice, signální pistole. Kategorie C zahrnuje zbraně na ohlášení, jako jsou lovecké, jednoranové - perkusní a podobně.


Jakmile už se zbraň octne na policejním oddělení, projde balistickým zkoumáním. Specialisté prověřují, zda není odcizená, pohřešovaná, nebo zda s ní dokonce nebyl spáchán trestný čin. Pokud některá z těchto skutečností nastane, bude ten, kdo zbraň přinesl, vyzván, aby záležitost vysvětlil.


Je–li vše v pořádku, nastávají čtyři možnosti: Jednak člověk, který už má zbrojní průkaz, se stává majitelem zbraně. Zbrani je vystaven průkaz zbraně a dostává se do policejní evidence. V případě, že člověk, který ji přinesl, nevlastní zbrojní průkaz, má možnost si o něj zažádat. Tak či onak se stává majitelem této zbraně, ale bez zbrojního průkazu mu nebude zpět vydána. Do dvou měsíců pak musí například pistoli prodat, zničit ji úplně nebo alespoň znehodnotit.

A jsou samozřejmě i zbraně, kterých se povinná legalizace netýká. Patří sem zbraně, které jsou volně v prodeji. Třeba vzduchovky, plynové pistole nebo historické zbraně, za které se považují ty, jež mají datum výroby stanoveno před 31. prosincem 1890.