Že k přepážkám vede cesta trnitá, zjistí už za malou chvíli. Test dostupnosti pošty začíná u zvonku pro imobilní. „Vyzkoušíme, jestli někdo přijde,“ říká jedna z žen a zmáčkne tlačítko u vchodu. Čekají. Pět minut, deset, nikdo ze zaměstnanců pošty se neobjeví. „Čekáme dlouho. Kdybychom tu měly v té zimě stát dál, bylo by to velice nepříjemné,“ obrací se k ostatním Erika Fejtová. Svůj kočárek tlačí do budovy. Hlavní dveře zvládne, hned za nimi ji ale zastaví tři schody. Stejně tak ostatní maminky. Popadnou vozítka do náručí. Pak pomůžou Jindřišce Kochové, která by kočárek s dvojčátky sama neunesla.

Pořád vyhlížejí někoho, kdo zareagoval na zvonění. „Zkusíme se zeptat u balíků,“ navrhuje Anna Machátová. Dvojčata vozila před pár lety, dobře ví, jaké je to pro maminky omezení nejen ve staré poštovní budově bez výtahu pro veřejnost. „Co teď mají maminky dělat? S kočárky se nahoru nedostanou, na zvonění nikdo nepřišel,“ ptá se u výdeje balíků Aleny Sobotkové. Ta tuhle situaci zažila nesčetněkrát. Odstavené kočárky běžně hlídá. „Schováváme jim je u nás. Děti si berou s sebou nahoru, když spí, mohou je tu nechat,“ odpovídá s úsměvem. Trochu překvapivě dodává, že zvonek je určen jen vozíčkářům. „Nikdo si ale nepřišel ověřit, kdo zvonil,“ zdůrazňuje Machátová.

Ženy pokračují svou spanilou jízdu, jak test dostupnosti nazývají. Dostanou se jen o pár metrů dál, zastaví je příkré schody. Tuhle překážku s kočárky nezvládnou. Do prvního patra vyšlápne pouze dvojice z třebíčského centra. Hledá vedoucí pošty. Ta tu dnes není, v kanceláři sedí vedoucí přepážek Marie Bláhová. „Víme o tom. Kočárky pohlídají holky u balíkové přepážky. Někteří zdatní tatínci je vynášejí nahoru,“ připouští problém Bláhová. Stížnost na to, že nikdo nereagoval na zvonek u vchodu, jde prověřit. „Signál nikdo neslyšel,“ vrací se v okamžení. „Na konci minulého týdne fungoval, mohl ho někdo rozbít.

Kolemjdoucí děti si s ním často hrají,“ omlouvá se. Annu Machátovou a Jitku Houzarovou posílá o patro výš za manažerkou třebíčské pošty. I ta je dnes nedostupná. Ženy si alespoň vyžádají kontakt na ni. Chtějí oficiální stanovisko, jak pošta hodlá bariéry řešit. Když ne hned, tak v budoucnu. Pro jejich děti nebo pro ně samotné, až se v důchodovém věku o holi či na vozíku vydají k přepážkám.