VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Manželé Josifovi budou spolu již 73 let

Třebíč - V únoru to bude 73 let od doby, kdy manželé Josifovi z Třebíče uzavřeli manželství. V domově pro seniory na Koutkově ulici, kde už dva roky bydlí, vznikal článek o jejich vzpomínkách na doby dobré i zlé.

2.1.2013
SDÍLEJ:

MANŽELÉ LIBUŠE A JOSEF JOSIFOVI Z TŘEBÍČE. Sňatek uzavřeli 2. února v roce 1940. Vychovali spolu tři děti, dnes mají pět vnoučat a čtrnáct pravnoučat.Foto: Deník/ Eva Bártíková

Josef Josif denně pečuje o tři roky mladší manželku Libuši. Ta je na vozíku a trpí Alzheimerovou chorobou. V létě a za hezkého počasí lze oba potkat venku takřka denně. Pan Josif přitom před sebou tlačí vozík se svou ženou. Když se jej zeptáte, zda si vzpomene na jejich první setkání, nezaváhá ani vteřinu. „Jistěže si vzpomínám na naše první setkání," pověděl, že bylo nezapomenutelné.

„Bydlel jsem s rodiči v Dašicích u Pardubic a moje žena pochází z Pardubic. Často jsem jezdíval do Holic, kam jsem chodil do cukrárny U Staňků. A tam jsem ji také v roce 1939 poprvé potkal, když tam byla na návštěvě u kamarádky dcery pana Staňka, se kterou chodila do rytmiky. Tehdy jsem si všiml nové tváře a říkal jsem si, že tahle by se mi líbila," zasnil se Josif a z jeho slov lze poznat, že svou ženu dodnes miluje.

Ostatně fotografie jeho ženy vystavená nad jejich postelí nasvědčuje, že za mlada byla paní Josifová velmi krásná. Josifovi měli tři děti, z nichž žije pouze dcera.

Jejich život ne vždy byl procházkou růžovou zahradou. Za války jim šlo nejednou o život. Mnohokrát se stěhovali.

Spolu bývali i ve volném čase

„Nemůžu říci, že bych měl kdy čas jen pro svoji potřebu. Vždycky když byl nějaký volný čas, tak jsme byli s ženou všude spolu. Třebas když jsme bydleli ve Znojmě, tam jsme měli výbornou společnost tří kamarádů Jaris Cihlář, František Burian a Ruda Fryml. Ti k nám chodívali na návštěvu. Manželka vždycky napekla, jezdívali jsme společně na víno do sklepa do Strachotic, kde byl sklepmistrem Němec, byl skvělý a zůstal tu v republice napořád," líčil Josef Josif.

Na Pardubice a Znojmo prý Josifovi velmi rádi vzpomínají. „Už coby manželé jsme chodívali často rádi tančit. Ve Znojmě do kavárny, v Pardubicích do restaurace U Jezírka, kde hrávala skvělá kapela," tvrdil Josif.

I ve svých 95 letech má pan Josif dobrou kondici, prakticky denně cvičí a nabádá k tomu i ostatní. Zřejmě v sobě nezapře vojenského ducha, v rodných Dašicích u Pardubic totiž navštěvoval vojenskou školu, pak přešel po roce na vojenskou akademii v Hranicích, následně byl důstojníkem z povolání. Při listování v albu fotografií jsme narazili na jeho fotografii s koněm z doby, kdy působil u osmého jezdeckého pluku. „Tak to byl Ondřej," představil svého tehdejšího bělouše Josef Josif.

„Když to jde, tak cvičím po ránu. Ale poslední dobou to nešlo, bolela mě záda, používal jsem na to speciální konopnou mast. Musím říci, že to pomáhalo. Snad se to zlepší," nepřestává doufat.

Za války pomáhali převážet zbraně

Vyprávěl i o době, kdy s manželkou prožívali strach o vlastní život, to byla doba válečná.

„Pomáhali jsme strýci manželky převážet zbraně z Pardubic do Dašic. Doma jsme je uchovávali pak zakopané na zahradě. Vzpomínám, jak jsme tehdy ty zbraně vezli s dašickým taxikářem Havlíčkem. Na zadním sedadle jsem seděl já a moje manželka, to jsme ale ještě nebyli svoji. Když jsme odjížděli z Pardubic, tak u cesty stála hlídka SS. Němci nás zastavili pokřikem: Halt! Byla v nás malá dušička. Naštěstí jsme před tím stihli ty zbraně na podlaze přikrýt dekou, manželka se mi opřela hlavou o rameno a dělali jsme, že spíme. Ještě větší štěstí bylo, že nás nekontrolovali a pustili dál. Jinak by nás dali na popravu," líčil horké chvilky pan Josif.

Když se vzali, bydleli krátce v Pardubicích. „Bydleli jsme u manželčiných rodičů v Bubeníkově ulici. Tam den co den kolem páté hodiny odpoledne projížděl od zámečku náklaďák. Vezl ty, které Němci na zámečku postříleli. Kolikrát z toho vozu na silnici kapala ještě krev. Bylo to strašné," dodal Josif.

V té souvislosti vzpomenul i na své pozdější velmi překvapivé odhalení, týkající se jeho někdejšího velitele roty Pernera v třicátých letech. „Perner byl na mě hrozný ras. Když jsme pak museli do civilu, řekl mi, že to bylo proto, že ze mě chtěl mít svého nástupce. Po letech jsem ho potkal v Pardubicích, když jsme s manželkou kráčeli do divadla. Rozběhl jsem se za ním, zavolal na něj. Když se otočil, spatřil jsem na jeho prsou hákový kříž. To byl pro mě skutečný šok. Jen jsem se zeptal, kde dělá. Dozvěděl jsem se, že je na tom velitelství, kde se rozhodovalo o bytí nebytí lidí a odkud lidi vozili na onen zámeček postřílet. To bylo pro mne obrovské zklamání, rychle jsem se s ním loučil a utíkal pryč," skládal střípky z minulosti.

Těžké chvíle prožívali Josifovi pak ještě mnohokrát. Například když Němci přišli kontrolovat na úřad potravinové lístky. Pan Josif prokázal osobní statečnost a pomáhal lístky zásobit firmu, která je dávala dál potřebným. Naštěstí měl dobrou paměť na čísla a matematické nadání, kontrolu se mu podařilo obelstít. Hůře bylo, když tatínka paní Josifové, tehdejšího ředitele pardubické základní umělecké školy, Němci odvlekli do koncentračního tábora.

Až 32 druhů cukroví pekla paní Josifová

Paní Josifová se za mlada učila na škole Vesna v Pardubicích, kde se vyučovala ženská povolání. „Moje žena byla velmi šikovná na veškeré domácí a ruční práce, skvěle vařila a umí spoustu věcí. Jakékoliv akce nebo výstavy se kdy zúčastnila, skončila pokaždé na prvním nebo druhém místě. Támhle ten velký gobelín na stěně dělala sama, je na něm přes třiatřicet tisíc stehů a těch barev," ukázal pyšně na stěnu na dílo své ženy Josif.

A přidala se i dcera Josifových Jana Kocmánková: „Maminka vždycky nádherně vyšívala a před Vánoci napekla úžasné cukroví. Bývalo toho na třicet dva druhů." To ve své světlé chvilce potvrdila i paní Josifová sama: „Pekla jsem vždycky. Strašně moc druhů cukroví." Přestože jí zdraví zlobí, ve svém muži má velikou oporu.

Pan Josif to neměl v práci vždy jednoduché. V roce 1939 byl nucen odejít do civilu, stal se úředníkem hospodářské kontroly. V roce 1945 se Josifovi stěhovali z Pardubic do Znojma. „Ten byt ve Znojmě, co jsme dostali, ten byl rozbombardovaný, to bylo hrozné! Manželka se tam nadřela jako kůň," mínil Josif. Ve Znojmě se později Josif stal po majoru Brixovi velitelem doplňovacího okresního vojenského velitelství, které zahrnovalo tehdy pět okresů.

Když toto velitelství po zřízení krajské vojenské správy zrušili, přestěhovali se Josifovi do Jihlavy. „V Jihlavě se nám vůbec nelíbilo. Bylo to takové německé hnízdo. Když se mělo v Třebíči v padesátých letech zřizovat okresní vojenské velitelství, šli jsme raději do Třebíče. Přihlásil jsem se tam dobrovolně," popsal Josif. Tehdy byl štábním kapitánem.

Komunismus ale zamíchal karty nepříznivě a tak se stalo, že z Třebíče odešeli na pět let na Slovensko do Novej Poljanky, kde žila sestra matky Josifovy manželky. „Manželka tam byla zaměstnaná v kuchyni a já byl vedoucím proviantních skladů," přiblížil.

Do Třebíče se vrátili

Srdce je ale táhlo zpět do Třebíče, proto se tam vrátili. S láskou pečovali i o svou zahrádku za poliklinikou na Vltavínské ulici. V Domově pro seniory na Koutkově ulici si bydlení pochvalují. „Líbí se nám tu, starají se o nás," zmínil Josef Josif.

Často je navštěvuje jejich dcera Jana Kocmánková, která coby učitelka hudby zajíždí učit do Jaroměřic (učitelkou hudby je i jedna z jejích dvou dcer vnučka Josifových Renata Kucharská). Dva synové Josifových zemřeli jeden v sedmatřiceti letech, druhý v šedesáti letech. Dnes se Josifovi radují z pěti vnoučat a čtrnácti pravnoučat.

Kromě společných vycházek do okolní přírody a péče o svou ženu se pan Josif věnuje luštění křížovek, sleduje televizní zprávy. „Jsem zvědavý, jak dopadnou prezidentské volby," zavedl pan Josif řeč, na aktuální téma. O svět kolem sebe se čile zajímá.

Autor: Eva Bártíková

2.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Cvičení Ample Strike.

Nad Vysočinou se budou brzy cvičit vojáci

Ilustrační fotografie.
AKTUALIZOVÁNO

Stromy padaly na silnice, auta i karavan

OBRAZEM: Slavnosti tří kápí v Třebíči začaly

Třebíč - Slavnosti tří kápí začaly. Úderem šestnácté hodiny se začali na Podzámeckou nivu scházet první návštěvníci. Sledují vystoupení šermířských skupin a drezůru koní. Na místě je také nepřeberně stánků s občerstvením a suvenýry. Večer jsou na programu koncerty.

V Jihlavě hoří hala společnosti na zpracování dřeva

Vysočina – Hned jedenáct jednotek hasičů zasahuje od brzkého rána u požáru ve společnosti zabývající se zpracováním dřeva v ulici Na Hranici v Jihlavě. Vyhlášen tam byl třetí stupeň požárního poplachu.

Mladíci na úvod rozstříleli Pelhřimov

Třebíč – Napůl úspěšní byli divizní dorostenci HFK Třebíč v derby Vysočiny proti Pelhřimovu. Starší fotbalisté v úvodním utkání nového soutěžního ročníku krajskému rivalovi nakonec podlehli. Mladší dorostenci si naopak otevřeli střelnici a soupeře vyprovodili dvanácti góly.

AKTUALIZOVÁNO

Na trati ze Znojma do Moravských Budějovic se srazilo auto s vlakem

Znojemsko, Třebíčsko – Smrtí dvou lidí a velmi vážným zraněním dítěte skončila v pátek odpoledne srážka osobního auta a vlaku na přejezdu u Žerůtek. „Minutu před třetí hodinou odpoledne se u stanice Olbramkostel střetl osobní vlak jedoucí z Okříšek do Znojma s osobním autem. Nehoda se udála na železničním přejezdu zabezpečeném světelnou výstražnou signalizací bez závor. Podle prvotních informací zahynuli dva lidé, “ sdělil mluvčí Drážní inspekce Martin Drápal. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení