VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Maminka řídí autobus, může se chlubit syn

Třebíč – Když se postaví ke svému autobusu, úplně se vedle něj ztrácí. Avšak na silnici si drobná žena dokáže s dvanáctimetrovým kolosem poradit stejně dobře, jako její mužští kolegové. Alena Pokorná řídí linkové autobusy na Třebíčsku už tři roky. „Spousta lidí mi říká, že by to nezvládla. Já jsem si to také myslela. A ono to jde," usmívá se.

7.4.2017
SDÍLEJ:

Alena Pokorná řídí linkové autobusy na Třebíčsku už tři rokyFoto: Deník/ Mahel Luděk

Jak jste se stala řidičkou? Snila jste o šoférování autobusu od dětství?

Nikdy mne nepadlo, že bych mohla řídit. Až jsem se v jednu chvíli ocitla na pracovním úřadě. Brácha, řidič, mi radil, abych využila rekvalifikace. Říkal, že řídit umím, že v tom nejsem špatná. A že by mne některá firma mohla zaměstnat.

A vyšlo to.

Vyšlo. Sice až po nějaké době, ale ano. Zpočátku mi nevěřili, že bych to zvládla. Dispečer mne nejdřív poslal na přezkoušení. Tam mi řekli, že to v ruce mám, že není důvod, proč by mne nemohli zaměstnat. A už jsem tady tři roky.

Když jste sedla poprvé za volant autobusu, věřila jste si, že to zvládnete?

Přece jen, není to osobák, kde vezete nejvíc pět lidí. Tady jich máte za sebou padesát, šedesát. Je to velká zodpovědnost.

Nereptali cestující, že autobus řídí mladá žena?

Když jsem začínala, jezdila jsem na jadernou elektrárnu. A jeden z cestujících mi nevěřil, ukázal mi klíče od auta a řekl, že raději pojede autem.

Co jste na to odpověděla?

Že je mi to jedno. Říkám, já jsem tu pro vás, ne vy pro mne. Za týden se mnou jel, a omluvil se. Prý se ptal kolegů, ti mu řekli, že jsem dobrá, že se bát nemusí. V poslední době se mi nestalo, že by někde byl problém. Asi už mne lidé berou normálně.

Jak vás přijali kolegové řidiči?

Byla jsem první řidičkou v Třebíči po dlouhé době. Cítila jsem se tak trochu jako růže mezi trním, ale kolegové mne vzali normálně. Kdykoli mi poradí a pomůžou.

Máte jako žena v zaměstnání nějaké výhody oproti mužům?

Ne.

Máte i stejný plat?

No… To netuším. Záleží na tom, jakou linku kdo jezdí.

O platech se teď hodně mluví. Vláda rozhodla, že řidiči mají dostat přidáno. Stalo se?

Teď se to dává do pohybu, možná si polepšíme, uvidíme. Necháme se překvapit.

Když jsme si domlouvali termín rozhovoru, zaujalo mne, že jezdíte ráno, pak odpoledne a mezi tím máte dlouhou přestávku. Nad takovou pracovní dobou by asi ne všichni zaměstnanci jásali.

Ráno vyjíždím ve tři nebo o půl čtvrté z domu, přijedu do Předína a tam ve tři čtvrtě na pět začínám. Pak pendluju mezi Okříškami, Mann Hummlem a po okolních vesnicích. Po půl osmé přijedu do Třebíče. Teď jsou prázdniny, nejede vyvážka ve 12.30, takže jedu až ve 14.15. Mezitím mám přestávku, ale zaplacenou.

Nevadí vám, že musíte vstávat ve tři?

Je to jedno. Na vlastní zodpovědnost jsem se odstěhovala z Třebíče, stejně bych do každé jiné práce dojížděla.

Měla jste už nehodu?

Ano. Naštěstí ne s lidmi.

A kde?

Otřela jsem se o kruháč v Třebíči na Modřínové ulici. Nějak jsem si to nevypočítala a škrábla jsem to.

To se nedivím. Ten kruháč je hodně zvláštní.

No právě. Stalo se to hned po třech měsících, kdy jsem začala jezdit.

Jezdíte jen linkovou dopravu, nebo i městskou?

Jen linkovou.

Zůstanete u volantu i do budoucna?

Dokud nebude důvod odejít, tak ano.

Šofér prý není jenom řidič. Musí být i pokladní, psycholog při jednání s cestujících, uklízečka. Je to tak?

Je. Uklízíme si sami. Psychologie na cestující je potřebná určitě, stačí, když se někdo špatně vyspí. A vracíme peníze, počítáme. Je to tak, jak jste řekl.

Jaká je vaše původní profese?

Prodavačka smíšeného zboží.

To jste dělala?

Ne. Bohudík. Nastoupila jsem do masokombinátu. Pak jsem byla s dítětem sedm let doma, protože má bezlepkovou dietu. Mezitím jsem si udělala jednu rekvalifikaci, masérský kurz. Pak druhou na autobus. To už jsem měla druhé dítě.

Co na vaši práci říkají děti?

Kluk se vždy ve škole chlubil, že maminka řídí autobus. Paní učitelka mu nevěřila. Až když jsem přišla do školy v uniformě, koukala.

Autor: Luděk Mahel

7.4.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vysněné dětské postele

Ředitel třebíčské vodárenské společnosti Jaroslav Hedbávný ukazuje na mapě vodní zdroje na Třebíčsku.

Vodaři usilují o propojení hlavních přivaděčů pitné vody

Hanáci vyhráli také odvetu v Jihlavě

Jihlava – Výsledek se opakoval. Hokejisté Jihlavy prohráli i na domácím ledě s Olomoucí 1:2. Stejné skóre se totiž v přípravě obou extraligových celků zrodilo i před třemi týdny na Hané. Dukla po bezbrankové první třetině vedla díky Zemanovi, ale o pět minut později srovnal Řípa a na začátku třetí periody udeřil Sundher.

Vražda mezi cizinci: Došlo k ní na ubytovně v Humpolci

Humpolec – První letošní vražda na Vysočině se stala na začátku týdne v Humpolci na Pelhřimovsku. V pondělí časně ráno bylo na ubytovně v Pražské ulici nalezeno tělo pětačtyřicetiletého cizince bez známek života. Muž ležel na chodbě ubytovny. Pomoci mu nedokázali ani lékaři rychlé záchranné služby.

Požár zastavil výrobu v Kronospanu. Firma tvrdí, že šlo o zkrat

Jihlava – Více než deset milionů korun. Taková je bilance sobotního rozsáhlého požáru v jihlavské společnosti Kronospan v ulici Na Hranici v Jihlavě-Bedřichově. Hořela hala, ve které se zpracovávají OSB desky, dokonce musel být vyhlášen třetí stupeň požárního poplachu. Oheň proto na několik dní odstavil výrobu ve firmě.

Děti si ve žďárském parku hrají v balících slámy

Žďár nad Sázavou - Na šest desítek balíků ze slámy tvoří bludiště na okraji žďárského parku Farská humna. Dočasnou venkovní hernu pro děti tam vybudoval žďárský výtvarník Michal Olšiak.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení