Ráno 7. května 1945 začínal nový týden. Bylo pondělí, krásný májový den. Nikdo z tehdejších obyvatel na prahu dne nepředpokládal, že na jeho sklonku bude velká část Dalešic v sutinách a že obec bude oplakávat celou řadu mrtvých.
Takřka v pravé poledne se nad obcí objevil svaz osmnácti bojových letounů a na nic netušící obyvatele začal shazovat svůj smrtonosný náklad. Jen těžko lze popsat, jaký zmatek, jaké zděšení v Dalešicích zavládlo. To však bylo teprve první dějství tragédie.
Bombardovací svaz se po přeletu otočil a znovu nalétl nad Dalešice. Než si lidé stačili uvědomit, co se vlastně děje, začalo bombardování nanovo. Na obec padaly další a další bomby různých velikostí. Letouny tak v druhé vlně dokončily započaté dílo zkázy.
Když utichlo burácení leteckých motorů, byly Dalešice k nepoznání. Místo domů rozvaliny, krátery, všude plno kouře, prachu a celá řada požárů. Nejbolestivější však byla skutečnost, že bombardéry za sebou zanechaly také 27 obětí na lidských životech.
Hned 27 dalešických občanů zemřelo na prahu svobody při tomto nenadálém leteckém útoku. Velké škody byly způsobeny na 45 domech, na hospodářských budovách, na zemědělských strojích i na uhynulém dobytku.
Mezi poničenými budovami byl i kostel a také místní škola. Naštěstí však v tento osudný den skončilo vyučování dříve a poslední žáci opustili budovu už před polednem.
Ono májové pondělí přineslo nesmírnou bolest a zoufalství do mnoha rodin v obci. Hrůzu těch okamžiků i s odstupem 65 let si dovedeme těžko představit. Zahynuli nejen otcové a matky od rodin, ale i děti. Malé i školou povinné. V celé řadě rodin chyběl některý její příslušník. Jedna pětičlenná rodina zahynula celá. Rodiče a jejich tři děti. Z další rodiny zůstal pouze otec se synem. Matka se čtyřmi dětmi byli mezi mrtvými. A tak by se dalo pokračovat.
Pamětníci, kteří onen den v Dalešicích prožili, i s odstupem mnoha let hovoří o tragedii s neskrývaným pohnutím a těžko hledají slova, která by popsala tyto dramatické, doslova hororové chvíle.
Fotografie, pořízené po události, jsou výmluvným svědectvím. Snímky dokumentují nejen obrovské materiální škody, které v obci bombardováním nastaly, ale zachytily i nechápavé pohledy lidí, kteří jako by se ptali: Proč? Proč se toto událo a proč zrovna v Dalešicích?
Dnes víme, že na tuto otázku není známa jednoznačná vysvětlující odpověď. Byl to výsledek špatně vyhodnoceného průzkumu v domnění, že se v obci nachází německá jednotka? Ze stodol vyvezené mlátičky a zemědělské stroje mylně považované za vojenskou techniků?
Existuje celá řada dalších hypotéz. Pravda o této tragedii zůstane zřejmě navždy zahalena tajemstvím.
Pouze hodiny dělily Evropu od skončení války, když obec postihla tragedie mimořádných rozměrů.
Zatímco jinde oslavovali příchod svobody, Dalešice oplakávaly své mrtvé a chystaly se k poslednímu rozloučení se svými spoluobčany. Dlouhá řada rakví narychlo vyrobených z nenatřených prken stála na nádvoří dalešického zámku, kde se celá obec se zesnulými naposled 9. května 1945 při hromadném pohřbu loučila. 7. květen roku 1945 se zapsal do historie obce jako den nezapomenutelné tragedie, den velkého zármutku, který nelze z jejich dějin vymazat.
Dalešice na své padlé nezapomínají. Už k prvnímu výročí této tragedie byl zbudován pro stálou připomínku pomník obětem, na kterém jsou jmenovitě všichni vypsáni. Každoročně se u pomníku v den tragedie uskutečňuje pietní vzpomínková slavnost. Ani letos tomu nebude jinak. Po pětašedesáté se sejdou občané u pomníku padlých, aby si připomněli hrůzy, které obyvatelé naší obce prožili v máji roku 1945 a vzdali hold obětem nesmyslného bombardování.
Pomník padlých na prostranství před školou se skládá ze tří mohyl.
Prostřední se jmény devatenácti dalešických občanů zahynuvších na bojištích první světové války, mohyla po levé straně nese jména 27 obětí květnové tragedie v roce 1945 a na mohyle po pravé straně najdeme jména pěti našich spoluobčanů, kteří v době okupace byli umučeni v koncentračních táborech. I z tohoto výčtu je patrné, že Dalešice, byť malá obec, přinášely při různých konfliktech vždy velké oběti.
Z rozvalin, ve které byly proměněny v květnu roku 1945, dokázaly Dalešice povstat k novému životu. V současnosti jsou krásným místem, které stojí za návštěvu a s řadou zajímavostí, které stojí za zhlédnutí.
RUDOLF ŠPAČEK