Stoletý oslavenec se netajil nadšením z návštěv. A radost měl i z neobvyklého dárku, z vykované podkovy s číslicí sto.

Že to byl hodně symbolický dárek, vysvětlila slova jeho vnučky Ireny Nováčkové: „Dědeček miloval koně, jezdil s nimi. Když pak začalo fungovat družstvo, jezdil s traktorem. Celý jeho život se točil kolem hospodářství.“

A popisovala i to, jak byl její dědeček nadšeným členem Sokola. „Vyprávěl nám, jak lehce udělal za mládí výmyk. Když byl v důchodu a už mu bylo hodně let, vzpomínám, jak ukazoval v nemocnici sestřičkám, kam až si strčí nohu,“ líčila se smíchem Nováčková. Co patří k nejoblíbenější stravě stoletého oslavence, nastínila jeho snacha Jiřina Hladká: „Vždycky miloval měkký český salám, ten nosíval na svačiny pořád. Miluje maso a kořeněnější jídla. I dnes si rád dá po obědě skleničku pivečka.“

Josef Hladký si coby otec, podle jeho syna Františka, odjakživa potrpěl na pořádek a také na to, aby oba jeho synové byli k práci.
„Museli jsme s bráchou a maminkou pracovat doma na hospodářství,“ přiblížil František Hladký.

„To by byl konec světa, kdyby tak spočítali, kolik těch pracujících lidí dnes vlastně je,“ vmísil se s humornou poznámkou do hovoru sám oslavenec.

Vtip a nadhled mu rozhodně nechybí, přestože zdraví už leckdy nechce tolik poslouchat, jak by si sám přál. Jeho žena už nežije a tak je rád ve společnosti svých blízkých.