Každá jízda na lodi je jiná, říká kapitán

Mohutné zatroubení lodní sirény oznamuje opozdilcům, že loď Vysočina, která již druhým rokem brázdí vody Dalešické přehrady, bude vyplouvat. Její usměvavý kapitán Petr Zicha nemá opozdilce rád, protože loď musí jezdit přesně jako hodinky. Co dále má či nemá v oblibě a jak hodnotí dosavadní plavbu na přehradě, se Deník přijel zeptat přímo na „jeho“ loď.

Co ještě kromě opozdilců, kteří dobíhají, aby stihli plavbu, nemáte rád?

Momentálně jednoho operátora, protože až dosud tady byl signál tak na padesát procent. Takže jsem se mohl dovolat. Teď, a to nevím z jakého důvodu, to snížili stěží na dvacet procent a dá se jen velmi těžko volat. Mám proto v kabině tři mobilní telefony, pokaždé s jiným operátorem.

Než jste přišel na Vysočinu brázdit vody Dalešické přehrady, kde všude jste se plavil?

Jezdil jsem, dalo by se říci, po celé Evropě.

To vypadá, že jste toho hodně procestoval. Kde se vám nejvíc líbilo?

Všude je hezky a všechno má něco do sebe. Ať už je to Dalešická přehrada, České středohoří, děčínské stěny. Když jedete po Rýně, tak jsou tam nádherné vinice, pokaždé je to jiné a pořád je to hezké.

Byl jste také na moři?

Ano, necelé dva roky jsem se plavil po Středozemním moři na jachtě. Vozil jsem potápěče, kteří prozkoumávali vraky. Ale nebavilo mě to, na moři je nuda. Je to pořád stejné. Sjíždět řeky je mnohem zajímavější, je pořád na co koukat a rychle se to mění.

Když máte řeky tak rád, které konkrétně jste sjížděl?

Co si vzpomínám, tak to bylo Labe, Mohan, Rýn, různé kanály a také Dunaj. To byla trasa z Regensburgu do Bratislavy, kde jsme končili.

A to mluvíte pouze o nákladní dopravě?

Ano, celý život jsem jezdil jen nákladní dopravu, lidi vozím až teď tady na Dalešické přehradě.

A je to velký rozdíl?

Ano, je to dost velký rozdíl. Toto je pro důchodce (smích). V nákladní dopravě je to jiné, tam je větší adrenalin. Ta loď je totiž dlouhá minimálně osmdesát metrů a víc a přepravuje nejméně tisíc tun. Plaví se po řece, a tam musíte počítat s komplikacemi. Jsou tam mělčiny, nánosy, přistávání a rozjíždění. To je pak všechno v jiných váhových kategoriích, když s takovou lodí brzdíte, tak to trvá minimálně dva kilometry, než úplně zastavíte. Ale o to víc je to zajímavější.

Dostal jste se někdy do úzkých, že jste si říkal, tak to teda nevím, jak tohle dopadne?

Na nákladní dopravě nikdy, ale zažil jsem to tady na přehradě. Loď Vysočina je totiž upravená tak, že jedna část pro cestující je na přídi a druhá na zádi. Turisté se ale vždy nahrnou do té přední části kvůli lepšímu výhledu, takže já mám vlastně vrtule ve vzduchu. Poprvé, než jsem na to přišel, tak jsem brzdil před můstkem očima. Ono totiž nic nefungovalo. Naštěstí to vyšlo úplně přesně. Tak jsem si oddechl.

Jak byste zhodnotil dvě dosavadní lodní sezóny na přehradě? Je v nich nějaký rozdíl?

Dá se říct, že první sezona byla hektická. Byly tam úžasné nápory a propady turistů. Letos jsme udělali ještě o jeden spoj denně víc, a to se ukázalo jako dobrý tah. Lépe se to rozložilo a nejezdili jsme tak přeplnění. Co se týká počtů lidí, tak se to drží pořád stejně. Je to asi zase tak kolem třiceti tisíc. Z hlediska turistů je škoda v tom, že letos mohli výlet na přehradu díky spoji navíc lépe naplánovat. Například ti, kteří jeli tím prvním, mohli vystoupit třeba v Koněšíně a prohlédnout si to tam a jet nazpět posledním spojem. Proto jsme ten spoj také udělali. Nebo naopak nastoupit v Koněšíně, prohlédnout si Kramolín, rozhlednu Babylon, Hadcovou step a zase s vrátit. Ale bohužel toho využilo málo výletníků. Uvidíme, třeba se to příští rok zlepší. Protože se letošní jízdní řád osvědčil, chtěli bychom jej zachovat.

Kdy vlastně končí letošní plavební sezóna?

Končíme koncem října. Ale stejně jako loni chystáme speciální jízdy jako například grog zpustlého kapitána, Mikulášská jízda, první a druhý svátek vánoční, Novoroční a Tříkrálová plavba. Ke Stropešínskému mostu přehrada nezamrzá, takže tam se dá jezdit i v zimě.

Jak se kapitán jako vy, který pochází z Děčína, dostane až na Dalešickou přehradu?

Všechno to byla souhra náhod. O prázdninách jsem jezdil na brigády na Orlík a potom jsem šel zase zpátky na velkou loď. A jednou mi volal šéf Orlíka a říká, jestli vím, kde jsou Dalešice, a prý jestli bych tam nechtěl jezdit, že tam budou spouštět loď. Tak jsem zašel do internetové kavárny a kouknul se, kde ta přehrada vlastně je a jak vypadá. A protože tady ještě žádná velká loď nikdy nejezdila, tak to pro mě byla výzva. Hozená rukavice. Všichni tvrdili, že tady nejde jezdit velkou plavbu. Je to už třicet let připravené, ale nikdy to nikdo nezkusil, protože to prý nejde. Ale ono se ukázalo, že když se chce, tak to jde.

Co prvního jste musel udělat, když jste na přehradu přišel?

Než jsem poprvé vyplul, tak první co jsem udělal bylo, že jsem si vzal mapu a podíval se na vrstevnic. Pak jsem zjistil přesnou nadmořskou výšku. Podle hloubky jsem zjistil, jestli tam jsou nějaká převýšení. A když jsem si vzal tužku a obtáhl tu vrstevnici, tak se mi ukázala celá plavební dráha. No a potom mi ještě pan hrázný Suchánek pomohl a vysvětlil, kde jsou nějaké záludnosti. Samozřejmě také stále spolupracujeme s elektrárnou, která nám dává informace o výšce hladiny.

V sezóně se stále setkáváte s domorodci jako jsou například rybáři. Překvapili vás něčím místní lidé?

Tady funguje skvěle jedna věc, na čem se tu s kýmkoli domluvíte, to platí a nemusí se sepisovat smlouvy. Podá se ruka a je to hotové. Stalo se nám například, že se porouchal startér na motoru. Nevěděli jsme rychle, co s tím a poslat pro nový, by trvalo příliš dlouho. Najednou se v lese objevil chlap a řekl, hoši, tak si ho půjčte ode mě, a až ho budete mít spravený, tak mi ho vrátíte. Nebo se stala například další hezká věc. Přišel za námi pán a daroval nám jen tak album s fotografiemi lodě, kde ji zachytil během celého roku.

Lidé jsou tu opravdu vstřícní, ale není to už po dvou letech nuda, jezdit pořád tu samou trasu?

Není, protože ani jedna jízda není stejná. Pořád je to jiné. Ať už je to počasí, lidé, voda, hloubka nebo naši dobří známí rybáři.

Na lodi také bydlíte. Jaké to je?

Co vám budu povídat, je to spaní jako na vodě (smích). Ne, opravdu mohu říct, že je to úžasné. Jediný problém je s praním prádla. Nemáme tu totiž pračku. A taky s jídlem. Nejbližší obchod není zrovna za rohem a my musíme mít vždy dostupnost k lodi do hodiny. Takže kdybych byl pryč a někdo mi zavolal, že musím zpět k lodi, tak na to mám pouze hodinu.

Jak dlouho už jste námořník?

Dělám to pomalu od patnácti let. Prošel jsem vlastně všechny funkce od topiče na parníku až po kapitána. V nynější funkci jsem od pětadvaceti let.

Máte vůbec nějaké koníčky?

Mým koníčkem je loď a pak ženy (smích).

KRČÁLOVÁ PAVLA