Tato penzistka s nepopiratelným charismatem je hraběnka, dcera posledního majitele hradu Sádek Maria Anna Therese Ludwigstorff – Chorinská z Ledské. Od konce války, kdy celá rodina narychlo opustila Československo, je zde podruhé, první návštěva se ale odehrála za trochu jiných okolností.

„To bylo v roce 1966. Se sestřenicí jsme sem vyrazily vozem Fiat 600. Na hranicích nám dvě hodiny celníci do detailu rozebírali auto. Těžko říct, co bychom v tak miniaturním vozítku mohly převážet,“ vzpomíná hraběnka.

Dnes čtyřiaosmdesátiletá Vídeňačka pochází z rodiny, jíž patřil jednak hrad Sádek, ale i zámek ve Veselí nad Moravou. Druhý jmenovaný nedávno koupil soukromý subjekt, má před rekonstrukcí, k níž dělá projekt mladý pražský architekt Jiří Soukup. Když pátral po dokumentaci k historickému komplexu, došel až k samotné hraběnce Chorinské. „Zjistil jsem si její telefonní číslo, vytočil jej a ona mi telefon vzala. Úžasný moment. Navštívil jsem ji v Rakousku, slovo dalo slovo a vznikl nápad uskutečnit výlet na Moravu,“ přiblížil Jiří Soukup.

Nedělní bohoslužby

Hraběnka Chorinská na Sádek vzpomíná ráda: „Jezdila jsem sem pouze na léto, zbytek roku naše rodina trávila ve Veselí. Rodiče byli skvělí, tatínek mě měl už dost pozdě, i maminka byla starší, milovala jsem je oba moc.“

Vybavují se jí nedělní bohoslužby v Čáslavickém kostele, nebo palírna vedle hradu, kde se z brambor dělal líh. Nejvíc jí ale v paměti utkvěla hradní kaple. „V ní se totiž děly nevysvětlitelné věci, strašilo tam. Vždycky jsem se hrozně bála.“ Prochází jednotlivými místnostmi a nahlas přemýšlí: „Tady byla jídelna, tady naše apartmá, tenhle rohový pokojík byl můj. Za tamhle těmi dveřmi začíná podzemní chodba.“

Hradem šarmantní dámu provází nejen starosta Čáslavic Vladimír Bartes, ale i šestašedesátiletý Zdeněk Černý, který pět let vlastní a opravuje hospodářské budovy náležející k Sádku. Jeho rodina celá staletí Chorinské doprovázela, předci byli jejími úředníky. I on je architekt, žije v Praze, sem jezdí na víkendy. Konkrétně o podzemní chodbě toho ví víc než samotná Chorinská: „Podle toho, co říkal můj děda, chodba vede poměrně prudce dolů pod nádvoří, kde je po pár metrech zasypaná. Dřív snad končila až v čáslavickém kostele. Nic ale nevím o tom, že by byl hrad podzemními tunely napojený na jaroměřický zámek.“

Vzpomínky na minulost

Stará paní je Černému za společnost vděčná, protože jí pomáhá vybavit si mnohem víc věcí z dávného minulosti. Jejich setkání pečetí dvě skleničky „něčeho pro zahřátí“.

A vzpomínky na Veselí nad Moravou před válkou? To je koupání v řece, jízda na koni, tenis. „Lumpárny se mě netýkaly, já jsem byla dost poslušné dítě,“ říká dnes s úsměvem.

Měsíce těsně po válce až do prosince 1945 trávila v drsných podmínkách pracovního tábora v Třebíči, v prosinci s příbuznými opustila republiku a usadila se ve Vídni. „Začala jsem se živit jako překladatelka z francouzštiny a angličtiny. Pak jsem se vdala, v jednom roce se mi narodily obě dcery. Manžel bohužel za deset let zemřel,“ pokračuje ve vzpomínkách. Dnes už má vnoučata, její potomci vlastní ve Vídni a v Salcburku restaurace. „Jsem po nedávné operaci kolene. Jinak ale nemám problém, ráda sednu do svého citroenu a vyrazím na návštěvu do Salcburku. Rychlá jízda autem, to je moje, klidně jedu sto šedesát,“ říká.

Hrad Sádek, jehož historie sahá před rok 1200, rodina Chorinských z Ledské vlastnila od 18. století. Na základě Benešových dekretů po válce připadl státu, nyní je ve vlastnictví obce Čáslavice. Až do loňského roku tu fungovala základní škola. I proto je objekt v relativně dobrém stavu, i když některé socialistické stavební improvizace a zub času se na jeho tváři podepsaly. Čáslavičtí stále čekají na solventního zájemce, cena k jednání je nastavená na 25 milionů korun. Investice do rekonstrukce ovšem spolknou dalších nejméně 100 milionů.