Jeho zajímavé povídání si nenechalo ujít bezmála třicet lidí. Podobná přednáška patří v sádeckém vinohradu o Bílé sobotě k tradicím.

Začínajícím vinařům Lubomír Lampíř poradil, jak vysadit révu. „Doporučuji vykopat alespoň sedmdesát centimetrů hluboký rigol, třeba kolem stodoly, protože hlavní kořenový bal dosahuje maximálně metru. Když si půdu na podzim převrstvíme, to znamená, že dolů dáte hnůj nebo kompost, na něj tu lepší hlínu ze shora a nahoru tu horší, prodloužíme tím životnost révy o dvacet i třicet roků," mínil.

Lidé by se podle něj neměli bát vysazovat vinnou révu. Na světě jsou totiž mnohem méně příznivé oblasti pro její pěstování, než je Třebíčsko. „Vždyť réva se stále více prosazuje v Dánsku nebo v Anglii až k Manchesteru a Leedsu, proč by nemohla dobře plodit u nás, na 49. rovnoběžce?„ položil si řečnickou otázku.

Nejen užitkový a dekorativní význam však réva má. Lubomír Lampíř zdůraznil i sociální. „Dnes se tento příměr využívá ve velké míře, a můžeme k němu zařadit i révu, protože je navázána na zaměstnanost obyvatelstva, na obživu, na agroturistiku," poznamenal sádecký vinař.
Zatímco vinařství v Evropě skomírá, údajně i kvůli striktní legislativě, v Asii se mu nebývale daří. „Čína vysadila během pěti let dva a půl milionu hektarů vinic, což je skoro neuvěřitelné, a my se bojíme, protože kolem ní je muslimský svět, který alkohol odmítá, že se tato levná a dobrá vína budou dostávat k nám," upozornil Lubomír Lampíř.

I proto se objevují experimentální vinice, ve kterých se víno pěstuje takovým způsobem, aby jeho růst byl co nejlacinější. „Zkouší se neřezané vinice, které se nemusejí nijak zvlášť udržovat. Réva si na to zvykne a během několika let plodí," podotkl majitel sádeckých vinic.