V jakém stavu podle názoru Státního úřadu pro jadernou bezpečnost předá 1. ledna 2010 otěže dukovanské jaderné elektrárny velmi zkušený a erudovaný Zdeněk Linhart novému řediteli Tomáši Žákovi?
Elektrárna Dukovany je bezpečná a spolehlivá, pan ředitel Linhart ji předává ve velmi dobrém stavu, navíc bylo letos na třetím bloku dobře zvládnuto zvýšení výkonu na 500 MW. V jaderné energetice ale nikdy nesmíte „usnout na vavřínech“ a podlehnout falešnému sebeuspokojení, že už máte všechno zvládnuté. Zvláště pokud chcete provozovat jak se sluší a patří ještě 30 nebo i více let. Upozornila jsem tedy pana inženýra Žáka na některé náznaky tohoto sebeuspokojení u směnového personálu, které se začínají objevovat. Je třeba směny znovu důkladně motivovat k osobní odpovědnosti za bezpečnost a ve stejném duchu zvládnout i generační výměnu, která elektrárnu v následujících letech čeká. Není to úplně jednoduché právě díky dosahovaným vynikajícím výsledkům.
Temelín stále prochází klasickými prvními lety provozu se všemi průvodními jevy, které koneckonců patrně absolvuje každá jaderná elektrárna. Mají je za sebou i Dukovany, jen se o tom kdysi za socialismu méně mluvilo či úplně mlčelo. Mají se na druhou stranu Dukovany už teď od Temelína co učit?
Právě postoje lidí a jejich kultura při každodenním provozu se stávají oblastí, kde už by leckdy Temelínští mohli lecjakou dobrou praxi na Dukovany předat. Dukovany jsou zase silnější v oblasti spolehlivosti zařízení a v údržbě a koordinaci činností při odstávkách. Stále apeluji na to, aby se elektrárny více od sebe učily navzájem. Dukovany už prostě nejsou v roli staršího a tím pádem ve všem lepšího bratra.