Chovů vepřů na Třebíčsku ubývá. Končí i v Polici

„Snížili jsme stav prasat na třetinu. A pravděpodobně budeme ve snižování stavů pokračovat i nadále. Asi to uzavřeme, odpískáme to,“ popsal situaci předseda družstva v Polici Josef Blažek. Chov se tam snažili udržel co nejdéle.

Doufali, že se jim podaří postavit bioplynovou stanici. V ní by zužitkovali kejdu. „Předpokládali jsme, že by nám bioplynka ztrátu nějakým způsobem nahradila,“ vylíčil Blažek. Ale zůstalo jen u plánů. Nedostali souhlas s napojením do elektrické sítě. Nutno poznamenat, že už před tím byly v blízkém regionu do sítě napojeny sluneční elektrárny.

Otázku rentability chovu prasat řešili v Zemědělském družstvu (ZD) v Klučově i v ZD Stařeč, kde býval vyhlášený chov prasnic. V obou družstvech už chov prasat skončil. „Počet chovů prasat na Třebíčsku se rapidně snížil a těch, co nějaký chov ještě mají, je už opravdu málo,“ sdělil ředitel okresní agrární komory Karel Coufal.

Podle něj většina chovů skončila kvůli výkupním cenám vepřového, která byla stlačena až pod provozní náklady. „Z velké míry se na tom podílely i řetězce a dovozci výsekového masa z ciziny. Nemalou měrou k tomu přispěly i předpisy EU, které zemědělcům prodražily výrobu,“ zamyslel se Coufal.

Chov drželi i kvůli práci lidí

Coufal je přesvědčen, že zemědělci většinou mohli jen těžko dostát novým požadavkům EU. „Peníze u zemědělců nejsou, banky jim nepůjčí a návratnost byla v nedohlednu,“ podotkl. Že v Polici s chovem prasat vytrvali tak dlouho, zapříčinily podle předsedy Blažka i další důvody. „Přispělo k tomu i to, že v našem regionu je obrovská nezaměstnanost. Starší lidé si těžko najdou práci. Ale donekonečna to držet nejde, provoz je prostě ztrátový,“ řekl.

Jan Stibal ze Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě k současné situaci poznamenal: „Před deseti lety měla republika takřka stoprocentní samozásobení vepřovým masem. Dnes už polovinu dovážíme u národa, u něhož je tradicí vepřo-knedlo-zelo.“

Podle něj se spotřeba vepřového u nás nijak nezměnila. Proč chovy skončily, je důvodů hned několik.

Jednak proto, že většina zemědělců naráz nezainvestovala do chovů v celé jeho vertikále od poroden, přes odchovny selat, až po výkrmy, aby dosáhli dobrých výsledků. Další problém Stibal shledává v dotační politice. „Struktura chovu prasat byla u nás naprosto jiná, než v zemích na západě. Systém dotací, vytvořený na západě, s takovou strukturou nepočítal. Proto naši zemědělci moc šancí neměli,“ argumentoval.

Podíl na likvidaci tuzemských chovů prasat vidí Stibal z velké části v tom, že u nás chybělo potřebné propojení jatek se zpracovateli a chovateli, kteří šli často proti sobě.

„Náš problém není, že by se sem dovážely spousty masa na výsek. Ale že se dováží spousty masa ve výrobní kvalitě jde o ořezy, boky, leckdy jsou to i rezervy, kterým končí expirace, protože to je maso, které se dá použít do výrobků. A u nás je daleko větší než jinde v Evropě právě spotřeba masa ve výrobcích,“ upozornil Stibal.

Pro výkupce je jednodušší prostřednictvím internetu po celé Evropě v jednotlivých zemích skoupit části prasete za cenu, za jakou ho nikdo nedokáže vyrobit. „Ví-li výkupce, že ve Španělsku je velká poptávka po kýtách, malá po krkovici. V Německu není poptávka po boku a v Dánsku po plecích. Nakoupí levně. To je problém, jakému nikdo nedokáže konkurovat,“ poukázal Jan Stibal ze Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě. Vadí mu, že u nás rozdíl mezi cenou kvalitních částí vepřového a méně kvalitních částí není příliš odlišný jako na západě. Cena vepřového pro chovatele je nyní příznivá díky poptávce ze třetích zemí.