VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cestovatel navštívil kmen lidožroutů v Papui

Náměšť nad Oslavou /ROZHOVOR/ – Cestovatel, tak trochu dobrodruh a hlavně milovník přírody tělem i duší Přemysl Voborník se po dvou letech vrátil do Západní Papui. I když se cílem jeho cesty stalo jiné místo, než posledně, nebyla o dobrodružství a zajímavé zážitky nouze. Co vedlo Přemysla Voborníka vrátil se do míst, kde, jak se zdá, se zastavil čas?

7.12.2009 1
SDÍLEJ:

Náměšťský cestovatel Přemysl Voborník s ženou domorodého kmene Korowai Dalam, který byl proslulý rituálním lidožroutstvím.Foto: archiv Přemysla Voborníka

Vrátil jste se po dvou letech do Západní Papui. Říkal jste, že se dvakrát na stejná místa nevracíte. Proč jste udělal výjimku?


Nebyli jsme na stejném místě. Při první výpravě jsme hledali lidi, žijící způsobem života doby kamenné v údolí Mamberano, které leží severně od centrálního pohoří. Nyní jsme šli téměř najisto ke kmeni Korowai Dalam, ke kterému odmítali chodit lidé z okolních kmenů. Byli jsme tedy připraveni jít jen podle kompasu a nést si všechny věci sami, bez pomoci nosičů. Území tohoto kmene se nachází na jih od centrálního pohoří kolem 5° jižní šířky a 139° východní délky mezi dvěma velkými řekami, které jsme museli překročit. Naštěstí po dvou dnech, kdy jsme se přiblížili k velké řece, jsme narazili na lidi, kteří nám byli ochotni pomoci s batohy.


Ke kmeni Korowai Dalam odmítají chodit lidé z ostatních kmenů. Proč? Jsou tito lidé nějak nepřátelští, nebezpeční či dokonce agresivní?


Před třemi lety to ještě platilo. V dobách, kdy zde ještě nebyl vliv kolonizátorů, také neexistovala spousta nemocí, které se rozšířily až s osídlením pobřeží přistěhovalci. Kmeny byly v té době mezi sebou v neustálé válce o prostor a ženy a bylo u nich proslulé rituální lidožroutství. To vedlo k takové izolaci, že u každého kmene se vyvinul nový jazyk, takže si přestávali rozumět. S příchodem nemocí se jejich počty začaly snižovat, ale krevní msta a neochota se domluvit přetrvávaly. Misionáři, kteří nebyli s žádnou stranou v konfliktu, se ujali role prostředníka. Tomu určitě pomohla i hrozba státní moci, která za misionáři stojí. Tato role včetně materiálního prospěchu a sjednocení se na dorozumívacím jazyku – indonéštině, sehrála rozhodující úlohu ve zpřístupnění území. Setkávali jsme se, až na jednu výjimku, jen s přátelskými a velmi ochotnými lidmi.


Při svých minulých výpravách jste ocitl v situacích, které byly životu nebezpečné. Při jedné výpravě na vás mířili samopalem, spadl jste do rozbouřené řeky a přežil jste pád laviny kamení. Hrozilo vám nějaké nebezpečí i tentokrát?


Byli jsme připraveni i na ne zrovna vstřícné přijetí, ale s nepřátelskými projevy jsme se setkali jen jednou. Ještě teď slyším výhružnou a zlověstnou melodií, která se rozléhala pralesem, když se na nás pán jedné osady z neznámých důvodů rozzlobil. Prodírat se celý den bažinatou džunglí za našimi nosiči, kteří výrazně zvýšili tempo, nebylo zrovna snadné. Šíp mohl přiletět z každé strany a naši domorodní průvodci asi měli své zkušeností. Díky nosičům, kteří v osadách, kde jsme nocovali, se co druhý den střídali, jsme se k polnímu letišti na druhé straně zájmového území dostali o tři dny dříve. To bylo štěstí, protože jeden člen výpravy onemocněl tropickou malárií s dramatickými projevy a musel rychle do nemocnice. Vzpamatoval se až třetí den.


Zdá se, že vám je Západní Papua něčím blízká. Co vás k ní přitahuje? Jsou to lidé, příroda, způsob života nebo všechno dohromady?


Blízká je mi tím, že jsou zde kouty, které dlouho odolávají civilizačním tlakům. Lidé naší západní civilizace zapomínají na své kořeny a svým způsobem života to jen dokazují. Chybí jim pokora. Soustavným tlakem reklam a způsobem života jsou nabádáni a nuceni k nebývalé spotřebě a čerpání zdrojů na úkor budoucnosti. Alespoň na chvíli chci opustit tento svět byznysu, vrátit se ke kořenům, poznat nepoznané a ubezpečit se o svých schopnostech přežití v extrémních podmínkách. Vždyť i naši předkové měli po statisíce let k dispozici jen kamenné a kostěné nástroje. Spíte s domorodci v jedné chýši, jíte jejich jídlo, pijete vodu z řek jako oni, vidíte jejich strasti, nemoci a přesto při kontaktu s nimi převažoval smích a projevy přátelství. Tomu všemu dominuje úžasně pestrá džungle; zde cítíte pokoru před její mocí, velikostí a tvrdostí. Nic neodpustí a navíc musíte mít štěstí. A štěstí napomáhají znalosti a dovednosti. Čili přitahuje mne všechno dohromady, neboť vše souvisí se vším. A pokud mi bude sloužit zdraví, určitě se podívám ještě jinam, do málo známých a opuštěných koutů této planety.


Cesta přes půl zeměkoule není dovolenou na pár dní. Jak dlouho jste vlastně v Papui strávil?


V džungli bez přerušení můžete celkem bez problémů strávit asi tak 14 dnů, protože to je tak asi inkubační doba pro většinu nejčastějších tropických chorob. Ostatní doba připadne na dopravu do místa určení, aklimatizaci a regeneraci sil po návratu. Byli jsme připraveni strávit v pralese 18 dní, nakonec jsme tam byli jen 15 dní. Celkem jsme strávili na cestách 23 dní, což byla zatím moje nekratší cesta do dalekých končin.


Navázal jste v této části planety nějaké přátelství? Jací vlastně jsou tamní domorodci i obyčejní obyvatelé?


Pro mne tam existuje jazyková bariéra. Ušli jsme asi 250 – 300 kilometrů a prošli územím čtyř různých odlišných jazyků, kde sjednocujícím jazykem je indonéština, ze které znám jen pár slov. Domluva byla většinou přes dva tlumočníky, a to k navázání přátelství nestačí. Jsem přesvědčen, že kdybych se u domorodců objevil třeba za pět let, tak by si mne pamatovali a přijali s projevy nadšení. Byl jsem toho několikrát svědkem na polních letištích u našeho průvodce a tlumočníka Petra Jahody.


Kmen Korowai Dalam žije jakoby téměř v době kamenné. Nemáte strach, že vaším objevem se jejich podmínky a způsob života zcela změní?


Tuto otázku jsem si také pokládal, než jsem někam jel. Ale je třeba si uvědomit, že tito lidé nežijí osamoceně. I k nim se dostávají zprávy o okolním světě, byť vlivem různých podmínek pomaleji. My jsme tento kmen zastihli v okamžiku, kdy v této oblasti začal působit misionář. Ti lidé již vědí, že mačeta jim zdesateronásobí produktivitu práce a že jim umožní vykácet větší kus pralesa pro pěstování nových zemědělských plodin, díky tomu přežije více jejich dětí, a tak dále. Vědí, že za peníze si tuto mačetu mohou koupit na břehu velké řeky, kam mohou obchodníci připlout. A tento misionář jim umožní získat tyto nástroje a bohužel s ním přicházejí i neřesti. Nikde na světě jsem neviděl tak náruživé kuřáky, především děti již dvou let věku, jako u domorodců jihovýchodní Asie. Tito lidé chtěli nejdříve tabák, teprve pak sůl, cukr, mačety a peníze. Stojí na předělu, kdy starší lidé ještě dodržují své zvyky, ale mladá generace již chce uspokojovat své potřeby podle příkladu, které jim dávají misionáři a obchodníci. Snad se nám podařilo zachytit poslední okamžiky způsobu života, který nenávratně mizí. Odhaduji, že během dvou let již všechny osady tohoto kmene Korowai Dalam budou vybaveny dostatečným množstvím železných nástrojů a že způsob života doby kamenné budou turistům předvádět na požádání a za peníze, jak již můžeme vidět všude u okolních kmenů, nejvíce v Balienském údolí. Navíc vláda civilizační aktivity výrazně podporuje. Takže naše proniknutí na tato území nezvratný civilizační proces může maximálně jen urychlit. Není síly, která by tento proces dokázala zastavit.

Ing. Přemysl Voborník

Narodil se v roce 1954 v rodině lesníka. Po studiu lesnické fakulty začal pracovat v různých lesních závodech. Nyní je zaměstnancem Lesní správy Lesů České republiky závod Znojmo jako zástupce lesního správce. Je ženatý, má dvě děti a trvale bydlí v Náměšti nad Oslavou.

Autor: Lenka Novotná

7.12.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
AKTUALIZOVÁNO

Na dálnici D1 zemřel po nehodě další řidič

Bratři Ebenové.
3

Bratři Ebenové budou na zámku ve Valči jako na plovárně

Majitel hledal Kukiho u Vyskytné. Zatím ho nenašel

Vysočina – Klokan Kuki, který už možná několik týdnů běhá po lesích Jihlavska, byl naposledy spatřen v zatáčkách mezi Vyskytnou nad Jihlavou a místní částí Jiřín. V noci z úterý na středy ho tam byl dokonce hledat i majitel Radek Helekal. Bohužel bez úspěchu.

Mejzlík je s přístupem mladíků spokojen

Třebíč – Kolotoč přátelských zápasů se naplno rozeběhl i mladším dorostencům Horácké Slavie. Třebíčští hokejisté stihli suchou letní přípravu ještě do konce prázdnin, aby mohli stejně jako ostatní družstva v klubu vyjet na led.

Dorostenci ladí formu na ledě

Třebíč – Příprava na suchu a neoblíbené letní galeje už mají hokejisté dávno za sebou. Týmy v Třebíči se už od poloviny prázdnin na novou sezonu připravují na ledě a ne jinak je tomu i v případě staršího dorostu Horácké Slavie.

Z reklamního banneru někdo vyřízl logo

Třebíč - Někdo zvláštním způsobem poškodil reklamní banner na plotě v ulici Cyrilova v Třebíči. Z banneru vyřízl reklamní logo.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení