Ten je jim nakloněn. Obce mají snahu se omladit a udržet při životě stávající instituce.

Filip Čejka se svou rodinou z Humpolce bude letos v červenci kolaudovat dům v Želivě. „Je tam hezky, klid, pohoda a žádný městský zápach. Ve vsi je škola a školka, takže pro děti je to ideální. Také parcela je o mnoho levnější a do práce v Humpolci to budu mít deset kilometrů,“ vystihl Čejka hlavní důvody, kvůli kterým mladí preferují venkov.

Podle starosty Želiva Karla Chmela bylo osmadvacet nových parcel v lokalitě u školy rozebráno ihned. Jejich nákup byl však podmíněn nutností v brzké době postavit dům. „Zhruba polovinu parcel zakoupili místní a druhou polovinu zastaví převážně lidé z Humpolce a Pelhřimova. Zasíťované parcely jsme prodávali zhruba třikrát až čtyřikrát levněji než ve městech. Hlavním cílem této investice je obec omladit a zapojit lidi do života obce,“ sdělil Chmel.

Můj dům, můj hrad

Právě zapojení nových obyvatel do veřejného života obce však nebývá samozřejmostí. Své o tom ví i starosta Jiřic u Humpolce, které zažily v posledním desetiletí nebývalý stavební růst, a ve vsi přibylo zhruba dvě stě obyvatel.

„Osmdesát procent lidí, co zde nově postavilo, se chová podle principu můj dům můj hrad. Zavřou se do svého baráku a víc je nezajímá. Je to pak úplně to samé jako v satelitních městečkách na okraji Prahy. Oproti tomu tady nedávno koupili dům Pražáci a k obci přirostli daleko lépe než lidé například z Humpolce,“ postěžoval jiřický starosta Svatopluk Veroněk a poukázal na to, že problém takzvaných satelitů se už zdaleka netýká pouze velkých měst.

To, co činí venkov venkovem, jsou především užší sociální vazby a fungující sousedství, kdy se lidé aktivně podílí na životě obce a sdílí určitou identitu.

To vše se v nových zástavbách často vytrácí. „Takzvaná suburbanizace (stěhování z města do jeho zázemí - pozn. aut.) je celosvětovým trendem. V Česku je však značně zpožděn. V Americe odstartoval už v padesátých a šedesátých letech.

U nás se tento proces kvůli centrálnímu plánování a výstavbě panelových domů nastartoval až v letech devadesátých,“ uvedl Zdeněk Čermák z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Univerzity Karlovy.

Nejen u Prahy

Podle něho je tímto procesem spojeno několik negativních jevů. „Člověk se přestěhuje třeba 10 – 30 kilometrů od města, nezpřetrhá s ním kontakty a nové nenaváže,“ dodal Čermák.

Doposud se sociální badatelé soustředili hlavně na okolí velkých měst. Připouští však, že zkoumaný jev se stále častěji objevuje i v méně obydlených regionech.

„U menších měst to vnímáme, registrujeme, ale zatím nevím o konkrétních studiích, které by se tímto zabývaly. Obecné charakteristiky jsou však dost podobné s tím, co pozorujeme u měst velkých,“ uzavřel Čermák.

Podle údajů statistickéh úřadu v Jihlavě se z Pelhřimova v roce 2009 vystěhovalo do okolních obcí 184 obyvatel a z Humpolce 84. Mají ale také značný počet přistěhovalých a tak je větší úbytek obyvatel, jako je tomu v Jihlavě, zatím nepostihuje.