Pak se pohřbívání přesunulo do jiné části města a před 110 lety si tu Jaroměřičtí postavili školu. Nyní by rádi přistavěli novou tělocvičnu, místo ovšem musejí nejprve, jak zákon ukládá, důkladně prozkoumat archeologové.

Po pár dnech vykopávek se jejich zájem dělí mezi kosterní nálezy a překvapivý objev pozůstatků snad zemědělské osady asi z 12. století.

„To by bylo doplnění dalšího střípku do mozaiky historie města na říčce Rokytné. Víme, že počátky jsou spjaty s vodní tvrzí, ale tohle by naše dosavadní znalosti pozměnilo. Uvidíme, jak budou průzkumy pokračovat a na co dalšího narazíme,“ upřesnil Petr Hrubý z obecně prospěšné společnosti pro ochranu historického dědictví Archaia Brno.

Pět mladých lidí tu intenzivně, jak jen to počasí dovoluje, od úterý 4. srpna odkrývá obsah hrobů, které jsou 150 až přes 400 let staré. Zatím pouze dvě kostry byly úplné, další kompletní hroby však byly odkryty během posledních dnů.

Kromě toho hlína vydává jednotlivé ostatky. Není taková práce nebezpečná? Nehrozí průzkumníkům, že se případně nakazí nějakou nemocí, na kterou třeba lidé zde pochovaní zemřeli? „To v žádném případě. Kosterní pozůstatky už jsou plně mineralizované, je to vlastně čistý vápník,“ uklidnil pochybnosti Hrubý.

„Každý hřbitov má stanovenou takzvanou tlecí dobu, po kterou se s tělem nesmí manipulovat. Tato doba je různá, minimálně však aspoň 10 let,“ informoval majitel pohřebního ústavu Pietas – Vysibla František Havlena. Je patrné, že časová prodleva, která je v Jaroměřicích, tuto lhůtu mnohonásobně překonává.

Nalezené lidské ostatky archeologové nejprve opatrně očistí, zdokumentují, pečlivě zaevidují, poté umístí do pytlů a odešlou na antropologický rozbor. Konkrétní pracoviště ještě není vybráno.

K čemu může být komentář antropologa dobrý? „Kromě základních údajů, jako jsou pohlaví a věk pohřbených jedinců, může antropologická analýza vypovědět, jaké průměrné výšky dosahovala raně novověká populace v Jaroměřicích, jakými chorobami trpěla a nebo na co tu lidé umírali,“ nastínil archeolog Petr Hrubý.

„Nalezli jsme tu třeba srůsty obratlů, což může být dědičná vada, ale také důsledek tuberkulózy, kterou jedinec trpěl. Specifické změny kostí způsobovaly v minulosti i jiné choroby, například syfilis. Nezhojená zranění, pokud by byla zjištěna, jsou pak dokladem příčiny smrti daného jedince. O tom by se dalo povídat dlouho,“ upřesnil Hrubý.

Až se ostatky dávných obyvatel Jaroměřic vrátí z laboratoře zpět do města, čeká je, jak úcta k zemřelým velí, nový liturgický obřad.

Pro každého z předků Jaroměřičanů to bude druhý pohřeb, tentokrát do společného hrobu.

„Domluvil jsem se na pietním aktu s jaroměřickým farářem Janem Kovářem, hrob bude na jaroměřickém hřbitově. Památku předků uctíme ještě křížkem u kapličky, která je v těsné blízkosti školy. To bude někdy na podzim, možná nejvhodnější termín by byly samotné dušičky,“ informoval jaroměřický starosta Karel Nedvědický.

Archeologové nyní přibírají další terénní pracovníky, protože naleziště je bohatší, než se původně předpokládalo.

Pracovat zde budou tak dlouho, dokud nebudou důsledně prozkoumány všechny archeologické situace v místech, které zasáhne stavební činnost.

V tomto ohledu si archeologové zatím pochvalují dobrou spolupráci s investorem i zhotovitelem stavby, jaroměřickou radnicí.

Vyjma zmíněných lidských ostatků budou všechny další nálezy uloženy, coby vlastnictví Kraje Vysočina, do Muzea Vysočiny v Třebíči.