Nikdo už asi nepočítá, kolik sebevrahů stálo na železničním mostě přes Libušino údolí v Třebíči. Desítky lidí ukončily svůj život skokem do hlubiny, desítky dalších se ale podařilo v poslední chvíli zachránit.
Šťastný konec má i pokus z nedělní noci. Strážníci městské policie na mostě zachránili šestatřicetiletou ženu.
Pomoc přivolal taxikář. Žena se totiž nechala do přilehlé čtvrti zvané Kanciborek odvézt, a před taxikářem neskrývala, že chce skočit z mostu přes

Libušino údolí

Na místo po oznámení ihned vyjely dvě hlídky městské policie. Každá z nich zamířila k sebevražedkyni z opačné strany mostu.
Hlídka jedoucí ze strany od haly Leopolda Pokorného rychle vymyslela malou lest. Požádala o pomoc muže a ženu, kteří se v tu chvíli pohybovali v blízkosti mostu, aby dotyčnou rozptýlili. „Tento pár tak odvedl ženinu pozornost od policejní hlídky, jež se mohla nepozorovaně přiblížit a ženu bezpečně zadržet,“ popsala mluvčí strážníků Lucie Molčanová.

Strážníci městské policie vzápětí na místo přivolali i své republikové kolegy a rychlou záchrannou službu, která ženu odvezla na vyšetření.
Strážníci městské policie v podobných případech zasahují poměrně často. Jen za poslední dva roky vyjížděli do Libušina údolí desetkrát.

K mostu táhne jeho pověst

Co sebevrahy k mostu tolik táhne? Za prvé sama pověst „mostu sebevrahů“.
A za druhé jeho snadná dostupnost. „Pokud se člověk rozhodne spáchat sebevraždu, volí způsoby prostorově dobře dosažitelné. Most je navíc dostatečně vysoký, sebevraždy už tam byly, to je ten důvod,“ řekla třebíčská psycholožka Zuzana Zmátlová.

Tragédií spojených se160 metrů vysokým mostem se od roku 1947 do současnosti odehrálo na 25. Smutné osudy na něj přivedly muže i ženy, osmiletého chlapce i osmdesátiletého důchodce.
Jednou z posledních obětí byl třicetiletý muž, který na asfaltové silnici v údolí zemřel v květnu 2005. Svědek události popsal, že muž nahoře nejdříve někomu telefonoval z mobilního telefonu a poté skočil dolů.

Člověku, který se skutečně rozhodne k sebevraždě, mohou jeho blízcí pomoci jen velmi těžko. Zpravidla o jeho úmyslu vůbec nic netuší.
„Když se člověk rozhodne sebevraždu spáchat, dochází k tomu, že se paradoxně uklidní. Z toho důvodu okolí nepozná, že člověk něco takového chystá,“ objasnila psycholožka Zuzana Zmátlová.