„Bylo to sotva sto metrů od tábora. Děti pytláka vyplašily, ten nechal srnce na místě, sedl do auta, které tam měl připravené, a ujel. Strašné je, že to bylo tak blízko tábora, a kdyby třeba netrefil srnce, ale nějaké dítě, neštěstí by bylo hotové. Ty děti se v lese pohybují a v noci tam mají hlídky. Navíc nikdo neodhadne, jak by se takový přistižený a ozbrojený pytlák mohl zachovat," vyjádřil se hospodář řečických myslivců Stanislav Císař.

Se srnčí zvěří složenou kuší či lukem se místní myslivci v honitbě setkali poprvé. „Případů pytláctví bylo v okolí několik, takže ani není vyloučeno, že jde třeba o člověka z okolí, který to v lese zná. Předtím ale šlo o zvěř střelenou malorážkou nebo kulovnicí, teď možná přešel na luk nebo kuši, protože je to pro pytláka méně riskantní, když není slyšet výstřel," popsal Císař.

Luk či kuše není obvyklou pomůckou pytláků v rámci žďárského okresu. „To už bude tak deset let, kdy jsme se něčím podobným setkali, Bylo to u Světnova, tam to někdo zkoušel na zajících. Našli jsme tehdy asi dva prostřelené šípem. Od té doby jsme nic takového nezpozorovali," sdělil jednatel Okresního mysliveckého spolku ve Žďáře nad Sázavou Oldřich Sedlář.

Většina z případů lesního pychu v honitbách bývá hlášena policii. Potíž je ale i v tom, že úspěšnost dopadení pachatele je malá. Pokud není přistižen přímo při činu, anebo prokazatelně zachycen prostřednictvím fotopasti, dokazování je problematické. A i v případě přistižení pytláka přímo při činu není vyhráno. Ačkoliv myslivci své honitby monitorují, rozhodně se s pytláky nemají pouštět do případného konfliktu. „Nabádáme je, aby neprodleně volali policii, ale sami ať se je nesnaží zastavit. Myslivci zbraň na zastrašení pytláka použít nesmějí a pytláci je v obavě z prozrazení mohou zranit, nebo dokonce i zabít. To hlavně v případě, že nejde o klasické pytláky, kteří si občas něco zastřelí pro svoje přilepšení, ale o organizované skupiny, které střílejí zvěř na objednávku," uvedl Oldřich Sedlář s tím, že s takovými organizovanými gangy se v regionu setkali naposledy asi před čtyřmi lety.

Organizování pytláci obvykle jezdí ve dvou autech a mezi sebou se domlouvají vysílačkami. V jednom z aut jedou střelci, ve druhém pak ti, kteří nemají zbraně a střelenou zvěř podle udaných souřadnic seberou. Pokud je někdo zastihne, jak mrtvé zvíře odnášejí, mohou tvrdit, že ho právě našli a chtějí ho jít odevzdat. Často pak pytláci odstřelené kusy, které končí v restauracích, a to nezřídka i na předchozí objednávku, vyvrhnou někde dál, případně vnitřnosti a kůže odhodí po cestě. „V létě, na rozdíl od zimy, se na všechny případy lesního pychu ani přijít nemusí, protože když pytláci vyhodí vnitřnosti někam do kukuřice, sežerou je tam prasata," doplnil Oldřich Sedlář.