Po naší pravici je rybník Obora. Směřujeme po cestičce směrem k Základní škole v Sadech, míjíme bustu matky Karla Havlíčka Borovského a po pár krocích se nalevo otvírá dobrý pohled na břeh bezejmenného rybníčku, do něhož svrchu proudí voda z rybníka jménem Hastrman.

Vše je přesně tak, jak tomu bylo v neděli 4. května, kdy právě na tomto břehu byl naposledy spatřen devítiletý Jakub Šimánek, bydlící se svou matkou v domě vzdáleném vzdušnou čarou jen pouhých 220 metrů odsud.

Důležité svědectví hned druhého dne po zmizení poskytla policii žena, která kráčí s námi. Stejně, jako před více než třemi týdny je na vycházce a tlačí kočárek se svou dcerou.

„Uviděla jsem chlapce, jak dřepí u tamtoho velkého plochého kamene. Kousek za ním stál muž ve tmavém oblečení s fotoaparátem. Byl otočený ke mně, takže jsem mu mohla pohlédnout do tváře. Jestli spatřil také on mne, to nevím. Bylo asi 14.40,“ popisuje scénu z osudného odpoledne paní V. Své jméno nebo dokonce fotografii se bojí zveřejnit, ale redakce Deníku její identitu zná.

Duchapřítomnost
„Ihned mě ten obraz zaujal. Sklonila jsem se k dcerce a naložila ji do kočárku, a potom se doleva podívala podruhé. To už byl muž obrácený zády ke mně a fotil přítok, z něhož do rybníka proudí voda. Nebo předstíral, že fotografuje. Bylo to divné, říkala jsem si, proč si takový chlap fotí nějakou rezavou trubku.“

Paní V. pak šla dále a již se neotáčela. Vše jí ale zůstalo v paměti. Když se druhého dne, v pondělí, zpráva o Jakubově zmizení rozkřikla, projevila svědkyně obdivuhodnou duchapřítomnost.

„Dala jsem si dvě a dvě dohromady a hned mne napadlo, že by má výpověď mohla mít cenu. Tak jsem se přihlásila na policii.“ Potom V. spolu s policisty vytvořila identikit dotyčného muže.
„Tvorba těch identikitů je problematická, na výběr máte fotografie částí různých tváří, ale výběr je dost omezený. To, co nejde v počítači sestavit, se musí dokreslovat,“ popisuje žena.

Výsledek však podle ní byl celkem přesný. A když jí policisté později předložili fotografii Thomase Schwinga, souzeného dříve za zneužívání dětí na Vysočině, na jehož podobnost s mužem z identikitu upozornil Deník, nabyla dojmu, že se pravděpodobně jedná o tutéž osobu.
P

olicii by se hodila ještě svědectví dalších lidí, které V. v danou dobu v parku viděla. Sama paní V. chce v této souvislosti uvést na pravou míru jisté nepřesnosti, které proběhly médii: „Dvě starší paní, které tlačily kočárek po stejné cestě, ale pak na rozdíl ode mne zahnuly dolů blíže k rybníku Obora, neměly modré oblečení. To ten sportovní kočárek byl světle modrý. Televize Prima informovala o tmavých slunečních brýlích toho muže, ony ale měly čirá skla.“

Možné nebezpečí
Když začala vypadat pravděpodobněji verze „únos“, začala se svědkyně bát. „Samotnou by mne to snad ani nenapadlo. Jenže lidé v okolí mi říkají, ať si dávám pozor. Síť pedofilů může být nebezpečná, a ten muž mne dost možná viděl,“ říká žena.

Že muž s fotoaparátem Jakuba unesl, se ve světle tohoto svědectví zdá pravděpodobné, ale každý, kdo čte detektivky, ví, že pravda může být nakonec někde úplně jinde.
„Přesně tak, bylo by nešťastné upínat se jen na jednu vyšetřovací verzi,“ potvrzuje Bohuslav Rada z havlíčkobrodské policie.