Václav Matějka z Horní Cerekve na Pelhřimovsku, odsouzený v roce 2004 za brutální vraždu sedmaosmdesátiletého řezníka, se dostal předčasně na svobodu. V úterý o jeho podmínečném propuštění rozhodl Okresní soud Brno–venkov přímo ve věznici v Kuřimi u Brna.
„Ve výkonu trestu jste prokázal polepšení a plnil si vzorně své povinnosti, proto jsme rozhodli, že vaší žádosti o podmínečné propuštění vyhovíme," zdůvodnila rozhodnutí soudkyně Kateřina Stýblová. Lhůtu podmínečného propuštění soud stanovil na sedm let a musí být pod pravidelným dohledem úředníků.
Pomohlo chování
Václav Matějka byl za vraždu odsouzen v devatenácti letech. Tehdy mu soud vyměřil dvanáct a půl roku. Na svobodu se měl dostat až v roce 2017. K předčasnému propuštění mu pomohlo vzorné chování ve vězení a to, že se za něj zaručil spolek na podporu nezávislé justice Šalamoun.
Proti předčasnému propuštění nic nenamítal ani státní zástupce. Matějka opustil brány věznice tentýž den kolem půl třetí odpoledne. Se svou matkou a bratrem se poprvé po více než osmi letech mohl poprvé obejmout na svobodě. Příbuzní oběti už ale nikdy takovou možnost mít nebudou. O svého blízkého přišli navždy. Matějka se nikdy k vraždě muže nepřiznal a stále trvá na své nevině.
To jednání netrvalo dlouho. Spíš se zdálo, že šlo jen o formalitu. Václava Matějku v úterý do soudní síně ve věznici v Kuřimi přivedla vězeňská stráž kolem půl desáté dopoledne. Matějka předstoupil před soudkyni Kateřinu Stýblovou ve vězeňském oděvu a ujistil ji, že na své žádosti o podmínečné propuštění trvá. Tvářil se sebevědomě. Tak se choval i posledních pár hodin před zasedáním soudu. Naznačuje to zmínka jeho obhájkyně Anny Větrovské krátce před začátkem jednání.
„On už rozdal všechny své věci jiným vězňům," prohodila Větrovská. Tak moc Matějka věřil, že se blíží okamžik, kdy se svobodně nadechne. Podpořit ho přijela matka, která za ním vždy stála, i jeho bratr. Tomu bylo deset let, když Václava odsoudili.
„Pana Matějku jsem naposledy viděl, když to byl ještě chlapec. Dnes ho skoro nepoznávám, vyrostl v muže," poznamenal John Bok ze spolku na podporu nezávislé Justice Šalamoun. Bok u soudu vystoupil jako svědek, aby za podmínečné propuštění Matějky orodoval.
„Rozhodnutí soudu respektujeme, i když vnitřně jsme přesvědčeni, že to bylo jinak a pan Matějka čin nespáchal," podotkl na úvod John Bok a pak se za Matějku zaručil. „Během osmnácti let jsme se již zaručili za desítky podmínečně propuštěných a nikdo z nich se do vězení už nikdy nevrátil," řekl Bok.
Měl slušné chování a pracovní morálku
Pracovnice věznice pak jako svědkyně stvrdila Matějkův pozitivní kázeňský posudek.
Poslední slovo dostala obhájkyně Matějky. Ta poukázala na jeho vzorné chování ve věznici, z něhož vyplývá, že jeho chování bylo po celou dobu výkonu trestu bezproblémové. Matějka respektoval vnitřní režim věznice, udržoval pořádek. Měl trvalý zájem o práci a vykazoval velmi dobrou pracovní morálku. Má slušné a zdvořilé chování a za celou dobu nebyl kázeňsky potrestán. Naopak dostal dvacet kázeňských odměn. „Svým chováním a celkovým přístupem prokázal podle věznice polepšení. Odsouzený je v trvalém kontaktu s matkou, která mu bude nadále nápomocna. Má zajištěné bydlení i práci," argumentovala Anna Větrovská.
A možnost k vyjádření dostal i Matějka.
„Se vším, co bylo řečeno, souhlasím. Mám zajištěné bydlení i práci," konstatoval.
Soudkyně pak jednání na pár minut přerušila kvůli poradě senátu.
Rodina i obhájci hýřili optimismem. Podle nich soud v podstatě neměl jediný důvod, proč Matějku nepustit. „Vzhledem k vašemu pozitivnímu hodnocení a záruk od spolku Šalamoun vaší žádosti o podmínečné propuštění vyhovujeme," pravila soudkyně Kateřina Stýblová.
Matějka i jeho matka se v tu chvíli rozplakali. Byla to jeho první žádost o podmínečné propuštění a hned s ní uspěl. Především mu pomohlo vzorné chování.
Pořád má život před sebou
Ve vězení strávil skoro třetinu života. Do vězení nastoupil v devatenácti letech jako hubený mladík. Po osmi a půl letech věznici opustil jako statný muž s vypracovanou tělesnou schránkou. Nezdá se, že by ve vězení nějak fyzicky strádal.
S psychikou už to bude asi jiné. Matějka od začátku tvrdí, že je nevinný. Přesvědčena je o tom i jeho matka. „Co může matka po osmi a půl letech cítit, když ztratí syna, který byl nevinně uvězněn. Jeho budoucnost vidím pěkně, je to krásný kluk a život má před sebou," svěřila se s prvními pocity Eva Matějková. „Hodně mi chyběl a těším se, až bude doma," řekl jeho osmnáctiletý bratr.
Sám Václav Matějka nechtěl po propuštění z vězení nic komentovat. Se svými příbuznými sedl do auta a odjel pryč.
Jestli do Horní Cerekve, není známo…
Město bylo tehdy rozděleno na dva tábory. Jedni věřili, že je Matějka nevinný, druzí si mysleli opak.
Starostou je v Cerekvi stále Jaroslav Andrle. Deníku ve středu řekl, že se jako starosta města přimlouval, aby soud Matějku předčasně pustil na svobodu.
Důvod ale odmítl říci. „To vás nemusí zajímat," řekl podrážděně Jaroslav Andrle.
Vnuk oběti Tomáš Vichr nechtěl propuštění Matějky po tolika letech komentovat vůbec.