Třiapadesát metrů vysoká věž kostela svatého Prokopa ve Žďáře nad Sázavou skýtá pohled na město a přilehlé okolí. Původně měla tato stavba ze 14. století obrannou funkci. Byla místem, kam se mohli obyvatelé města v případě napadení ukrýt. Navíc sloužila i jako zásobnice potravin a pití na několik dní.

Sto tři schodů, které musí milovníci dalekých výhledů absolvovat, vede okolo mnohých tajemných zákoutí. Například kolem někdejšího obydlí zvoníka. „Posledním zvoníkem, který ve věži bydlel, byl Musil. Pro jeho drobnou postavu se mu říkalo Musílek. Zvoník neměl zrovna na růžích ustláno, protože musel sloužit především noční směny. Držel hlídku a každou hodinu hlásal zvukem trubky nebo píšťaly, že je vše v pořádku. Pokud zahlédl požár, probudil obyvatelstvo oddělenými údery na zvon,“ popsal neradostný život zvoníka žďárský historik Miloslav Lopaur, který se v době, kdy je věž otevřena veřejnosti, občas dostane do role průvodce.

Vedle svého příbytku ve věži míval zvoník i kozí chlívek. Dostat rohatá zvířata po úzkých točitých schodech nahoru prý nebylo nijak složité. „„Kozy a zvláště kůzlata jsou v podstatě kamzíci a jsou schopny po schodech nejen vystoupat, ale dokonce i skotačit,“ vysvětlil Miloslav Lopaur.

Těsně pod vchodem na vyhlídku si mohou návštěvníci prohlédnout i čtyři zvony, z nichž jeden pochází z roku 1489. „Je to zvon Marie, kterému se dříve říkalo také poledňák nebo šturmovák. Jeho mladší „sourozenci“ pocházejí z let 1989 až 1990. Jejich jména jsou Prokop, Cyril a Metoděj,“ doplnil Miloslav Lopaur.

Z vrcholku věže je město Žďár jako na dlani. A nejen samotné město. Krásný výhled je i na nedalekou Zelenou horu s poutním kostelem svatého Jana Nepomuckého. „A dá se zahlédnout i vrch Peperek, Tisůvka a směrem k Novému Městu Harusův kopec. Když nám počasí přeje, lze dohlédnout do vzdálenosti dvaceti kilometrů,“ podotkl Miloslav Lopaur.

Věž kostela svatého Prokopa je otevřena čtyřikrát ročně, nejbližší příležitost vystoupat na její vrchol budou mít milovníci dalekých výhledů v sobotu 13. května.

Naopak pohled z věže kostela svatého Mikuláše ve Velkém Meziříčí si lze dopřát mnohem častěji. V době od 1. června do 31. srpna je pro návštěvníky otevřena denně. „Věž má výšku čtyřiašedesát metrů, v minulosti však bývala ještě o něco vyšší,“ uvedla Květoslava Hladíková z velkomeziříčského informačního centra.

I v tomto případě si výhled na město mohl dříve dopřávat jediný člověk – zvoník, který tam měl svůj příbytek. „Bydlení ve výškách ovšem s sebou přinášelo i jistá úskalí. Veškeré věci, jako je například jídlo, voda nebo topení, se musely nosit zdola. Aby si obyvatelé věže ušetřili chůzi po schodech, měl i ze severní strany nainstalovaný rumpál. Tím vytahovali nahoru předměty v košíku,“ popsala Květoslava Hladíková.

Jednou ze zajímavostí věže kostela svatého Mikuláše, která skýtá jedinečný pohled na nedaleký dálniční most, náměstí pojmenované překvapivě Náměstí i velkomeziříčský zámek, jsou věžní hodiny. „Ty jsou připomínány již v 16. století. Teprve ve známost přišly roku 1949, kdy se výrazně změnila jejich podoba. S průměrem 420 centimetrů mají tyto hodiny největší prosvětlený ciferník ve střední Evropě,“ vyjádřila se Květoslava Hladíková.