Jak snáší vaše rodina, když jste na Ukrajině uprostřed bojů?
Moje žena je natolik skvělá, že se s tím smířila. Myslím si, že k sobě máme důvěru. Ona ví, že ty situace nevyhledávám, že na sebe dám pozor. Já to beru jako nezbytnou součást mé práce a risk k ní v rozumné míře patří. Je to daň za to, že popisujete událost, která se v určitý okamžik vyvine nečekaně dramaticky, a vy nechcete na reportování přímo rezignovat.

Co je to za válku? Kdo válčí a za co? Je to otázka rozdílných mentalit?
Já myslím, že ukrajinská krize má několik rovin. První je samozřejmě střet mezi postsovětskou a evropskou mentalitou. Na Ukrajině se vytvořila sice malá, ale relativně vlivná skupina mladších lidí, kteří přišli demonstrovat na Majdan. Chtěli rozchod s postsovětským modelem, který se na Ukrajině vyvinul a ve kterém řadě lidí, a to nejen obyčejným Ukrajincům, ale zejména ekonomické elitě, bylo dobře. Tento protest nebyl na začátku nijak násilný. Lidé přišli pokojně vyjádřit svůj názor. Pak se to ale propojilo s politickým pnutím a dále se střetem s Ruskem, které považuje Ukrajinu za sféru svého vlivu a které si nedokáže představit, že by ukrajinská volba měla být jiná, než jak chce Rusko. Řekl bych, že z takové zvláštní ruské křeče vzniká to největší pnutí, protože pokud je někdo motorem eskalace celé krize, zejména na východní Ukrajině, pak je to nepochybně Rusko, které tam dodává zbraně, které tam podněcuje nepokoje, s nimiž si ukrajinská strana nedokáže poradit.

Jak vnímáte humanitární konvoj, který Putin poslal na Ukrajinu?
Humanitární konvoj je klasická ukázka velice zdatných mediálních triků, které je Rusko schopno používat, jako by to vypadlo z nějaké učebnice sovětské propagandy. Je to od počátku věc, ve které Putin a jeho lidé velice chytře vhodili tuto záhadnou věc do hry. Strhli na ni pozornost a vy zde nemůžete prohrát. Kdo by pochyboval, že humanitární pomoc má proudit k těm nejpotřebnějším. Důležité je, že skvěle mediálně pokrytý konvoj jede dva tisíce kilometrů. Kdyby šlo o podstatu věci, tak to jde daleko rychleji. Není potřeba takový mediální povyk. Konvoj dostal ukrajinskou vládu pod obrovský tlak. Nebylo jasné, co tam je, ona nevěděla jak reagovat. Kdyby ho ukrajinská strana vůbec nepřevzala, tak je to potupa pro ukrajinskou stranu. Veškeré varianty, ať už to bylo zamýšleno jakkoliv, byly ve prospěch ruského plánu.

Sám jste zmínil, že tam probíhá mediální válka. Dá se říct, že je větší než ta, která je v ulicích?
Nevím, jestli je menší, nebo větší, ale je nedílnou součástí fyzické války. Válka o duše a o mysl lidí, kteří se na konflikt dívají a kteří se ho snaží nějak vnímat, nějak mu porozumět, je skutečně brutální. Mě osobně mrzí, že se ruští novináři vrátili ke starým osvědčeným sovětským postupům. Jenom se potvrzuje, že v evropském mediálním prostoru se hraje podle určitých pravidel a vedle toho je velmoc, která je absolutně nectí.

Jaký mediální trh je na samotné Ukrajině?
Ukrajina si až donedávna nesla spoustu neduhů postsovětského světa a byla svým způsobem podobná Rusku i v mediální scéně. Nicméně Ukrajina byla už delší dobu svobodnější než v samotném Rusku. Druhá důležitá věc je, že to byla vhodná zbraň jednotlivých oligarchů, kteří si média často kupovali. V objektivitě a nestrannosti byla řada problémů a situace se příliš nemění ani teď. Je jasné, že mediální trh je živý, že podléhá řadě vlivů, ale myslím si, že jsou postupně vidět první zárodky skupin, které se pokouší udržet svou nezávislost. Konečně tam teď také vznikají zárodky veřejnoprávní televize.

Dokáže se Ukrajina z té krize dostat a bude proevropská? Nemůže se stát, že se po příštích volbách dostane do situace, v jaké byla za Janukovyče?
Myslím si, že stát se může úplně všechno. Není to zdaleka rozhodnuto a zdaleka nejsou vyloučené i jakékoliv kritické scénáře. Já od začátku celé krize říkám, že největším nepřítelem Ukrajiny můžou být Ukrajinci samotní. Pokud se rozhodnou Ukrajinci vzít tu situaci vážně k posunu k evropským hodnotám, tak to můžou dokázat, ale bude to složité. Stejně tak nejsou vyloučeny jakékoliv jiné varianty, kdy tento vzmach vyjde naprázdno.

Bude Ukrajina po ukončení bojů na východě usilovat o získání Krymu zpět do svých rukou?
Já myslím, že otázka Krymu bude klíčová pro jakoukoliv ukrajinskou garnituru. Ukrajinci si nemůžou dovolit na něj rezignovat už jenom z principu. Řekl bych, že Krym je pro samotnou Evropu daleko podstatnější. Na Krymu bylo narušeno mezinárodní právo a celá architektura poválečného uspořádání světa. Někdo navzdory mezinárodnímu právu a navzdory jakýmkoliv mechanismům, kterými se řeší spory mezi státy, anektoval cizí území a prohlásil je za své. To je klíč k současné krizi a k postupu Evropy, která nemůže jednat jinak. V momentě, kdy by za jakýchkoliv okolností akceptovala, že tohle je možné, tak se jí to vrátí. Je to velmi nebezpečný precedens.

Co donutilo lidi tak dlouho demonstrovat?
Celá krize je sérií náhod, nešťastných kroků a je velice těžké to vysvětlit až do detailu. Řekl bych, že skoro nemožné. Ten studentský protest byl velice malý a byl by skončil velice rychle nebýt tvrdého zásahu policie, která studenty mlátila a honila po celém Majdanu. To spoustu lidí vybudilo. Protest byl zpočátku poklidný, zakládal si na tom, že nemá nic společného s jakýmkoliv násilím či tvrdším protestem. Jenomže později ta situace zůstala ve slepé uličce. Prezident Janukovyč nereagoval, nechtěl jakékoliv ústupky. Ale opět by to bylo málo, pokud by nedošlo k masakru. Janukovyč utekl ze země a tím se změnila celá politická šachovnice Ukrajiny a od té doby má Ukrajina nějakou novou tvář. Snaží se nerezignovat na demokratické principy.

Jsou nějaké zprávy, kde je teď Janukovyč?
Několikrát se objevil v Rusku na veřejných vystoupeních, takže se dá předpokládat, že se někde v Rusku nachází. Jedna varianta hovoří o tom, že snad měl slíbené nějaké klidné přebývání na dneska Rusy obsazeném Krymu.

Marek Osouch