Hned první z těchto šetření předpovídalo na Vysočině vítězství ČSSD. V srpnu 2015 ovšem byli na druhém místě voliči KSČM před voliči hnutí ANO. V dalších měsících se pak ANO dostalo před komunisty a lidovce, kteří byli stabilně ve všech průzkumech čtvrtí.

Data průzkumů dávala vedle vedoucí čtveřice stabilně šanci na zvolení ještě uskupení Pro Vysočinu a rovněž ODS. I když se tato strana v prvních průzkumech pohybovala na úrovni pěti procent. Tedy v podstatě na hranici volitelnosti.

Při pohledu na celý balík průzkumů společnosti SANEP pro Deník je možno říci, že na Vysočině se sociologové zásadně nemýlili. Trendy, které průzkumy ukazovaly, lidé svými hlasy v urnách potvrdili.

To zásadní, v čem se sociologové-výzkumníci trefili do černého, bylo vítězství ČSSD. Dokonce průzkumy napověděly, že nebude tak výrazné jako v roce 2012. Podobně bylo šetření nálad voličů korektní u hnutí ANO. V průzkumech bylo hnutí od podzimu 2015 druhé a jeho víkendový volební zisk koreloval s tím, co napovídaly průzkumy.

Přeceněná KSČM

Existuji však věci, v nichž se výzkumníci spletli. Tou nejvýraznější chybou bylo přecenění podpory KSČM. Komunisté měli být třetí a měli dýchat na záda hnutí ANO. V reálu jim patří až čtvrté místo a od ANO je dělí šest procent voličské podpory. To je v případě Vysočiny hluboká propast. V případě KSČM se zde objevuje jeden zajímavý a úplně nový poznatek. Doposud výzkumy veřejného mínění fungovaly tak, že KSČM v nich získávala menší podporu, než nakonec dostala hlasů u voleb. U parlamentního hlasování býval tento rozdíl i několik procent.

Výzkumníci veřejného mínění to vysvětlovali tím, že v tuzemsku se lidé stále stydí říci: Volím komunistickou stranu. Proto při průzkumech říkají něco jiného, ale nakonec dají hlas KSČM.

Nyní nastala situace zcela rozdílná. Komunisté dostali méně hlasů, než jim přičítaly nejen průzkumy SANEP.

Je tedy evidentní, že lidé se nestydí přiznat k volbě komunistů, ale část z nich si to nakonec rozmyslela a volila jiné subjekty, které jim byly blízké.

Dilema u malých stran

Největším problémem všech předvolebních průzkumu jsou strany pohybující se okolo hranice volitelnosti. Uspět v případě menších stran je pro sociology v kraji velikosti Vysočiny velmi obtížné. Průzkumy se dělají na takových vzorcích, které dokážou sledovat trendy voličské podpory, ale neumějí říci, kdo dostane čtyři procenta a kdo šest procent. Dotazování voličů dobře funguje u subjektů s větší podporou než deset procent. To nakonec potvrdily tyto volby.

Racionálním voličům tedy průzkumy určitě napoví, zda jejich hlas nepropadne, ale v případě stran pohybujících se na hranici volitelnosti, je spolehlivější se řídit vlastní úvahou než sociologickými čísly.