VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mladí potřebují, aby je někdo podpořil

Pelhřimov - Neziskovou organizaci Hodina H vede Daniela Havlíčková se svými dvěma dcerami, Evou a Ivou. Letos slaví patnácté narozeniny nejen Hodina H, ale také jedna z jejích největších regionálních akcí Region tančí. 

3.6.2017
SDÍLEJ:

Akce Region tančí odstartovala na Masarykově náměstí v Pelhřimově.Foto: Deník / Kudrhaltová Jana

Dvojrozhovor s Danielou a Evou umožní nahlédnout pod pokličku této organizace.

Nejdříve k vašim začátkům. Jak se vlastně zrodil nápad začít aktivně zapojovat nejen mládež?

Daniela: Původním povoláním jsem středoškolská učitelka, působila jsem na gymnáziích. Tam jsem začala vyučovat formou projektového vyučování a aktivizovat studenty. Hodně mě bavila mimoškolní činnost se studenty. Při této profesi jsem si ještě otevřela čajovnu v Pelhřimově v Kulturním domě Máj.

Čajovnu? Jak se dá z čajovny dostat na pole neziskové organizace?

Daniela: Čajovna vydržela zhruba deset let (byla taky skoro nezisková), ale už během jejího fungování jsem zjistila, že ne všechna mládež vyhledává jen bary, diskotéky a že možná mladým i něco chybí. Prostor bývalé třídy na Malé scéně byl volný, měli jsme tam kromě nabídky čajů také Knihu přání, bolístek a nápadů, kam každý mohl vznést svůj postřeh, přání, sen, vypsat se z pocitů, ať už dobrých nebo bolavých a podobně. Měla jsem pocit, že někteří mladí potřebují podporu, která ve své podstatě nefunguje. Byli to lidé, kteří neměli podporu rodiny, nebo ti, kteří hledali sami sebe, přátele, a tak jsem si řekla, že by se mohlo začít něco dít. Shodou okolností jsem se dozvěděla, že v Jihočeském kraji dobře fungují informační centra pro mládež, tak jsem začala jednat. Dokonce vedení města po návštěvě táborského centra zjistilo, že by se návrh mohl chytit, a došlo ke schválení prostoru na Malé scéně. V téhle době vzniká i nezisková organizace Hodina H, nicméně jsme začaly právě centrem pro mládež. Samy jsme si to tvořily, vylepovaly stěny novinami, protože jsme neměly žádné finanční prostředky.

Proč zrovna pomoc mládeži?

Daniela: Mladí, i kdyby chtěli, sami od sebe nic moc neudělají. A mládež má své velmi důležité místo ve společnosti, tak jako každá generace. Mládež spoluvytváří s dospělými jak přítomnost, tak i budoucnost. Mladí potřebují, aby je někdo podpořil, aby měli s kým spolupracovat. Je pro mě příjemné už jen to, když se najde byť i jen jeden jedinec a je spokojený a já pak vím, že jsme mu měly možnost nějak pomoci, najít příležitost a vybrat si tu svou „hodinu H"…

Evo, otázka na vás. V době, kdy byla založena Hodina H, jste byla v pubertě. Jak jste to vnímala? „Musela" jste pomáhat? Chtěla jste?

Eva: Byla jsem zapojena tak nějak přirozeně. Mohla jsem se svobodně rozhodnout, takže jsem určitě pomáhat nemusela. Možná jsem se ale některým věcem i záměrně vyhýbala a vybírala jsem si. (smích) Zpracovávala jsem nějaké věci na počítači, v sedmnácti jsem pak odjela na první projekt, a tím to vlastně začalo. Byla jsem jediná ze třídy, kdo někam jezdil, bylo to ojedinělé, byla jsem jinak vnímána.

Daniela: Moje starší dcera Iva v té době studovala vysokou, regionální rozvoj, a tím hodně pomohla s již zmíněnými projekty, sbírala je, začaly jsme je realizovat, a tím jsme získaly nějaké finanční prostředky, například i na Domeček. (sídlo Hodiny H v Hrnčířské ulici pozn. red.)

Je něco, co byste tehdy udělala jinak?

Daniela: Možná bych sehnala větší prostory, které bychom teď určitě dokázaly využít. Možná jsem se moc držela při zdi (smích). Ale dát to všechno do kupy nebylo jednoduché, celá rekonstrukce byla jedním z těžších období.

Jednou z největších akcích, která letos slaví své patnácté narozeniny, je tradiční kulturní akce Region tančí, která je oslavou Hodiny H. Byl to spontánní nápad? A proč zrovna akce spojená s tancem?

Daniela: Já jsem tanec milovala vždycky, obě holky tancovaly v základních umě-leckých školách, navštěvovaly taneční tábory, a tak jsem si řekla, proč to nevyužít, pokusíme se udělat akci v tomto duchu.

Jak vypadal úplně první Region tančí? Co se za tu dobu změnilo?

Daniela: Původně jsme ho měly spojený s bojovým uměním wu-shu, kde členové oddílu předváděli svůj um. Postupně se z něj stala akce převážně taneční. Od desátého ročníku ale akce nabírá na obrátkách a je čím dál větší a účastníci se stále zlepšují ve svých tanečních dovednostech.

Kdo všechno se může akce pravidelně zúčastnit?

Daniela: Kdokoli. Jsme moc rády za neprofesionální tanečníky, kteří si tančí jen pro radost doma. Jednou jsme tam dokonce měly partu kluků, kteří normálně jezdili na skatu, ale přihlásili se, přišli si zatančit a ukázali, že tančit může opravdu každý, chce-li. Dokonce jeden z nich teď tančí ve známé taneční skupině.

Kolik tanečních vystoupení se vejde do odpoledne?

Eva: Většinou je to kolem třiceti až pětatřiceti vystoupení, pak už to musíme krotit. Číslo sice stoupá, ale máme hranici, kterou držíme.

Daniela: Sice jsme uvažovaly, že bychom akci udělaly na dva dny, což by ale přineslo další organizační záležitosti. Chtěly jsme udělat i večerní, popřípadě noční program po barech, to znamená, že by se tančily různé druhy tanců a stylů. Tak daleko jsme ovšem zatím nedošly. To bychom potřebovaly nejméně další tři lidi do týmu, abychom to zvládly (smích).

Jsou nějaká opravdu netradiční vystoupení, která vám utkvívají v paměti?

Eva: Každoročně je velkým obohacením vystoupení praktické školy Svítání, kde tancují i děti s postižením.

V čem byl patnáctý ročník akce výjimečný?

Eva: Letos nás navštívila velká spousta hvězd ze známých pořadů. Zpěvák Milan Peroutka z pořadu Tvoje tvář má známý hlas s jeho kapelou Perutě, bývalý finalista SuperStar a dnes vynikající tanečník, který boduje i v zahraničí, Filip Jankovič, a ze StarDance tanečnice Veronika Lálová, která přijela se svým tanečníkem, aby předvedli brazilskou sambu.

Je něco, s čím jste letos přišly úplně poprvé?

Eva: Akce začala už během dne na náměstí, kde probíhaly čtyři různé workshopy ve čtyřech koutech náměstí. Jedním z nich byly africké tance, lidové tance, zahraniční tance v režii našich dobrovolníků a street koutek. Workshopy se konaly souběžně, každý si tak mohl jít za tím, co pro něj bylo zrovna v tu chvíli lákavé. Bublinkovým průvodem jsme se pak přesunuli do Kulturního domu Máj.

Jak je to vůbec s oceňováním na takové akci?

Eva: Letos to bylo tak, že u každé skupiny našla porota jednu výjimečnost, jíž během přehlídky tanečníci zaujali. Dříve jsme dělaly šest kategorií, ale teď byl originálním způsobem každý odměněn. Každý rokem se snažíme opakovat, že se jedná o nesoutěžní taneční přehlídku.

Daniela: Přesto tam nějaká soutěživost vždycky je. Principy soutěže považuji za určitý impuls, ale tanec a život není jen o soutěži. Je nutné vnímat a žít s tím, že jsme velmi rozdílní a přitom nás mnohé spojuje, jen je nutné to vědět a vnímat jeden druhého a vzájemně si dát prostor, třeba k tanci.

Eva: Pro nás je nejdůležitější, že to je pro všechny amatéry, neamatéry i skupiny. Jde o to hlavně si tento den užít prostřednictvím tance.

Přesto tanečníci získali cenu. Jakou?

Daniela: Každá skupina letos dostala meloun. Nemáme na to rozdávat peníze, milion… A proto dostali symbolicky nepeněžní meloun. Rozdávání melounů se stalo tradicí.

Byť se jedná o nesoutěžní taneční přehlídku, přítomna je v sále i porota, co je jejím úkolem?

Daniela: Porota je tam víceméně proto, aby děti ocenila, našla to, čím skupina vyniká, a aby se děti více snažily.

Vždy se snažíte Re-gion obohatit o hudební koncert? V rámci akce v Pelhřimově vystoupily taková jména jako například David Deyl, Josef Vágner, Tomáš Savka, Petr Kotvald, Pavel Vítek a další. Jakým způsobem interprety vybíráte?

Eva: Je pravda, že se tady sejdeme, a to včetně dobrovolníků, a vybíráme. Také se ptáme dětí na tanečních kroužcích, koho by braly. Většinou přicházejí s těmi samými jmény, ale ne vždy je domluva s manažery umělců schůdná.

Daniela: Snažíme se vždy najít někoho, aby to mělo šmrc.

Eva: Leckdy hlasujeme. Stejně to vždy dopadne dva ku jedné, málokdy se stane, že bychom se zrovna na tomhle všechny tři shodly. (smích)

Jedná se o velkou regionální akci, co všechno obnáší přípravy? Jak dlouho dopředu Region připravujete?

Daniela: Skončí Region a vzápětí hned plánujeme další ročník. O umělci, kterého vybereme, padne rozhodnutí nejpozději v prosinci.

Jak se zájemci přihlašují?

Eva: Letos jsme měli poprvé online přihlašování, jinak do té doby byla verze tištěná, která se musela posílat poštou. Jinak záležitosti jako zamluvení Kulturního domu apod., ty už se dávají dohromady hned po Regionu tančí.

Daniela: Každopádně nejhorší to tak bývá vždy od půlky dubna do samotného Regionu.

S akcí pomáhají i zahraniční dobrovolníci? V čem spočívá jejich práce?

Daniela: Jednoduše je přivedeme k tomu, aby byli také nadšení. (smích) Jinak jsou zapojeni v každé aktivitě Hodiny H, podílejí se na nejrůznějších akcích, přípravách. Pro nás je to na místě vždy neuvěřitelná pomoc. Každý dobrovolník je totiž v něčem jiný, kreativní, přichází s nápady, návrhy, o kterých se též bavíme.

Zapojují se rádi?

Daniela: Určitě. V rámci Region tančí se často stane, že třeba Španělé předvedou nějaký svůj taneček nebo se lidé spojí a něco nacvičí.

Eva: Většinou, když dobrovolníci přijedou na přelomu září a října, někdy je pro ně obtížné pochopit, jak fungujeme. Než pochopí, co my jsme za organizaci-rodi-nu, tak po těch Vánocích už vidí, že fungujeme všichni, že nás to baví a navíc to děláme, protože to dělat chceme. Také Region tančí je většinou v období, kdy už se pak většina lidí vrací domů, takže to lze brát jako takovou oslavu. Už rozumí tomu principu, že když někam jedeme, tak jedeme dohromady bez výjimky a pracujeme na tom společně. Takže v červnu už všichni vědí, že jsme jedna rodina a kolegové, kteří táhnou za jeden provaz.

Čím mohou na akci Region tančí zahraniční dobrovolníci obohatit širokou veřejnost?

Eva: Většinou mají nějaké doprovodné aktivity dole, ve spodní části Máje. Například vyrábějí něco z balónků, jsou tam kreativní aktivity, ti lidé i malují. Navíc cizinci, když jsou to muži, tak je to zvláště lákavé pro mladé slečny. Cizinec, nemluvící česky, je něčím zajímavý, je jiný, exotický. (smích) Každopádně je určitě super pro děti a mladistvé mít kontakt s cizincem. Protože je to úplně normální tvor, co má dvě ruce, dvě nohy jako my a i kdyby neměl, je to člověk. Jen je prostě z jiné země.

Dominika Benešová

Autor: Redakce

3.6.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační snímek

Šikula srazil rozhodčího, přijela i policie

Předvolební debata Deníku

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Opilý muž prořízl pneumatiku u auta

Třebíč - Proříznutá pneumatika a poškozená poštovní schránka zůstaly po nezvané návštěvě v neděli večer u jednoho z domů na Nových Dvorech v Třebíči.

Detaily jaderné elektrárny si nově může kdokoli prohlédnout ve 3D aplikaci

Dukovany - Díky nové aplikaci „Jaderné elektrárny 3D“ teď může kdokoliv vyrazit do jaderky na prohlídku nejzajímavějších částí.

Dobrovolníci nasbírali patnáct pytlů nepořádku za dvě hodiny

Třebíč – Téměř třicet dobrovolníků využilo krásného sobotního počasí a vyrazila do údolí mezi MŠ Dukovanská a prodejnou Albert v Třebíči. V rámci celorepublikového projektu 72 hodin, který pořádá Česká rada dětí a mládeže, se rozhodli tomuto krásnému kousku města pomoci a vyčistit ho od nepořádku.

Startuje soutěž Chance být hvězdou. Točte a posílejte videa

Parádičky, skvostné góly. Bláznivý maskot, hluční fanoušci (a sličné fanynky). To všechno přináší fotbal. A právě dnes startuje soutěž, jež určí, kde najdete ty nejzajímavější borce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení